Archiv autora: Soňa Jonášová

Jak jsme (NE)projednali znovuotevření skládky v Ďáblicích.

V půlce června se v Ďáblicích mělo v rámci veřejného projednání diskutovat o tom, co si místní obyvatelé myslí o znovuotevření již zrekultivované části skládky. Výsledek? Oznamovatel, firma FCC se na jednání nedostavila. Respektive dostavila, ale změnu místa dostala oznámené dopředu ne 5, ale 4 pracovní dny. A to se přeci nedělá, že. A tak se celá akce ukončila dříve, než byla zahájena a to i přesto, že oznamovatel i jeho projektový tým dorazil. Jen možná vymysleli nějaký chytrý mezikrok, který je lepší si promyslet před tím, než se vystaví veřejnému puči. Co si budeme povídat. O znovuotevření kromě oznamovatele nikdo nestojí.

Nad chováním některých firem zůstává rozum stát. Zejména v momentě, kdy na veřejné projednávání znovuotevření již zrekultivované části skládky v Ďáblicích oznamovatel jednoduše odmítne vystoupit. A tím pádem je projednávání zrušeno. Odsunuto. Dozvěděl se totiž o změně místa projednávání ne o 5, ale jen o 4 dny dříve. Na akci přijel. Stejně tak jako projektový tým celého záměru. Tak se alespoň podívejte na to, co si o skládkování v městské části Praha Ďáblice myslí místní obyvatelé. Shrnout by se celá mnohaletá kauza dala pár stejnými slovy – odsuny konce, plané sliby, sliby, sliby.

Pan místostarosta ukazuje, do jaké výšky se plánuje skládka „dorovnat“. Jedná se o dominantu, která je lehce pozorovatelná i z nízké (ale zelené!) střechy místního kulurního domu.

Výsměch

„Vedení městské části Praha Ďáblice a všech obyvatel, kteří dorazili, mi bylo líto, když jsme se všichni hned po začátku dozvěděli, že se veřejné projednání ruší z důvodu, že změna místa konání projednání z centra Prahy (Škodova paláce) do Obecního domu v Ďáblicích byla oznámena firmě FCC4 dny a ne 5 dní předem?! To je výsměch všem. Ministerstvo životního prostředí má v úmyslu oddálit konec skládek v Česku o dalších 6 let, z roku 2024 na 2030, aby si skládkaři stihli přivydělat další miliardy. Které ani náhodou neinvestují, co nejdřív to jde, do recyklace. Proč? Shora je k tomu netlačí nic, zespoda několik desítek důchodců, kteří problém řeší od 90. let a nové mladé rodiny s dětmi – tedy „jen” vedení města a obyvatelé, kteří se skládkou musí žít.“ Dodala k akci Nikola Hurychová z Platformy pro udržitelný rozvoj a etiku, která se ake zúčastnila také.

Souhlasíte s tím, že by se skládkování ve 21. století mělo říci jednoznačné NE a materiály by se měly využívat smysluplně? Podepište naši výzvu pro Konec doby skládkové na www.konecdobyskladkove.cz. Motivace pomoci lidem, kteří proti podobným projektům bojují již dekády nám dává smysl stejně tak jako příležitost přeměnit odpady na cenné zdroje.

Zápis z jednání je k dispozici ZDE. Pro mě z něj vyplývá, že se i přes mírné rozhořčení nemohu zapomínat představit.

Společnost vs příroda: 4:0

Další veřejná debata v rámci cyklu Společnost 4.0, kterou pro Vás připravuje Aspen Institute Central EuropeOPEROABRA Software a.s. a NF Neuron, se bude konat 18. června od 18:00 v OPERO na téma Společnost versus příroda. 

V cyklu debat Společnost 4.0 se zaměřujeme na dopady rozvoje technologií na společnost. Tentokrát budeme diskutovat o vlivu moderní společnosti na přírodu.  

Ve kterých oblastech je negativní vliv člověka na přírodu nejpalčivější?Jak sladit hospodářský a společenský rozvoj s péčí o životní prostředí? Jak využít technologie, aby neškodily, ale pomáhaly? Které oblasti si zaslouží naši největší pozornost? Vymírání druhů? Změna klimatu? Znovuvyužití odpadů?

O těchto a dalších otázkách s Vámi budou diskutovat:

 Soňa Jonášová – zakladatelka Institutu pro cirkulární ekonomiku, absolventka programu Aspen Young Leaders
➡ Radim Tolasz – klimatolog a meteorolog, vedoucí oddělení klimatické změny ČHMU
➡ Pavel Kindlmann – přírodovědec, podílel se na zprávě OSN o biodiverzitě
➡ Alena Wranová – krajinná inženýrka, CooLAND
➡ Oldřich Syrovátka – přírodovědec a enviromentalista, Fakulta managementu VŠE

Večerem Vás provede moderátorka Veronika Sedláčková.

Událost naleznete také na Facebooku.

Vstupenky můžete zakoupit zde:

VSTUPENKY

 

Těšíme se na Vás!

Zločin za bílého dne aneb pravda o skládkách.

Obrovské dopady na životní prostředí, kilometry daleko viditelný černý kouř, toxické zplodiny, enormní ekonomické náklady, znečištění podzemních vod, zábor zemědělské půdy, staré ekologické zátěže a s nimi související miliardové náklady placené ze státní kasy a v neposlední řadě nasazení vlastního života. To jsou tvrdá fakta každodenních požárů skládek odpadů v Česku.

Od pátečního odpoledne likvidují hasiči požár skládky. U požáru zasahovali několik dní, hasiči ještě pojedou na místo znovu na kontrolu. Požár se místy prohořel do velké hloubky, bylo nutné s použitím bagru odkrýt vrstvy odpadu a důkladně prolít vodou všechna ohniska. Likvidace požáru byla obtížná kvůli nutnosti použití velkého počtu dýchací techniky a složitého pohybu v prostoru skládky. U požáru zasahovalo celkem 8 hasičských jednotek. To jsou mediální zprávy, které najdeme v tisku každý den.

Každému tak musí být jasné, že dopady skládek na životní prostředí i naše zdraví nejsou určitě pozitivní. To, že hasiči díky skládkování nasazují zbytečně své životy, určitě není potřeba zmiňovat. Pochopitelně takový zásah stojí daňové poplatníky nemalé peníze. Není výjimkou, že u požárů skládek jsou postupně nasazeny desítky kusů zásahové techniky a stovky hasičů, a to po několik dní, s celkovou spotřebou hasební vody, pěnidla a smáčedla v řádu stovek tisíc až milionů litrů a stovky litrů pohonných hmot. Po zahrnutí všech nákladů na nasazení sil a prostředků požární ochrany, související logistiky, zajištění stravy a pitného režimu pro zasahující hasiče aj. se mohou denní náklady takového zásahu běžně pohybovat mezi 500 tisíci až 1 milionem korun. Požáry skládek jsou tak obrovsky ekonomicky náročné, přičemž škody jsou často nulové. Navíc při hoření dochází ke snižování objemu uloženého odpadu, což skládkařům nahrává – kapacita skládek se tak totiž opět uvolňuje.

Počty požárů v oblasti nakládání s odpady tvoří značnou část celkového počtu požárů na území České republiky. Například v roce 2018 hasiči evidují více jak 144 tisíc událostí kde bylo třeba jejich zásahu, z toho požáry tvoří téměř 20 tisíc událostí. Na požáry samotných řízených a černých skládek připadá 6 %, přesně 1 238 událostí. V loňském roce hasiči evidují celkem 530 požárů řízených (legálních) skládek, na nelegální připadá 708 událostí. Z vývoje mezi lety 2014 až 2018 můžeme vyčíst, že v roce 2014 každý den hořela jedna „pouze“ legální skládka, v roce 2018 už to bylo 1,5 skládky. Na území České republiky máme dnes celkem oficiálních 178 skládek, což by teoreticky znamenalo, že každá z nich zahoří každoročně třikrát!

Tento obrázek nemá žádný popisek

V roce 2018 došlo k výraznému zvýšení počtu požáru. Na vině je i horko a sucho, za takových podmínek je vznícení skládek mnohem větším rizikem (zdroj: HSZ ČR)

Hasební zásah

Hlavní výzvy, kterým hasiči musí čelit, jsou toxické zplodiny, odpadní vody, skrytá ohniska, obtížná manipulace, dlouhodobý zásah, velké množství hasiva i velký počet nasazených jednotek. Například na likvidaci požáru skládky na Mostecku koncem srpna 2017 bylo během čtyř dnů nasazeno celkem 58 hasičských jednotek, 117 vozidel, které jsou během zásahu téměř permanentně nastartovány, a navíc bylo potřebováno téměř 13 milionů litrů vody. Požární jednotky musí tedy také řešit otázku dostatečných dodávek hasební vody. Právě voda je dnes nedostatkovým zdrojem a při současné situace dalšího extrémně suchého roku, kdy mnoho obcí v ČR je odříznuto od dodávek vody a sucho je navíc zdrojem rizika šíření požárů, se tak stává dnešní situace zcela alarmující.

Kromě hašení je však během zásahu nutné dbát i na ochranu životního prostředí. Velkou komplikaci při požáru skládek představuje stékající použitá hasební voda po povrchu skladovaných materiálů s následným možným odtokem do kanalizačních vpustí nebo přilehlých vodních zdrojů, a to vše doprovázené možným rizikem zamoření životního prostředí nebo masovým úhynem vodních živočichů. Pro vysvětlení – pokud se při požáru použije necelých 13 milionů litrů vody, tak je jisté, že i při určité míře odparu jsou to stále miliony litrů, které skládkou protékají a následně někde musí vytéci… Při požárech celého tělesa skládky je zároveň nemožné zajistit, aby nedošlo k průsakům a postupnému úniku toxických látek do podzemních vod.

Likvidace požárů však není je o základním způsobu hašení. K běžným taktickým postupům samotného hasebního zásahu patří uhašení intenzivního plamenného hoření s následným dohašováním např. zaplavením ohnisek požáru velkým množstvím vody, injektáž vody do tělesa skládky, rozrušením skládky pomocí mechanických účinků proudů vody, vytváření proluk těžkou technikou, nebo postupné rozebírání, a to například pomocí těžkých kolových nakladačů, pásových rypadel, nakladačů a zkrápěním vytěženého hořícího materiálu až po pokrytí povrchu skládky zeminou.

Velkým specifikem jsou pak požáry skládek pneumatik. Zde se zpravidla provádí zaplavení ohnisek požáru pěnou s cílem zamezení přístupu vzduchu k hořícímu materiálu, resp. velkým množstvím vody s použitím smáčedla. V praxi osvědčenou metodou je také postupné máčení hořících pneumatik do velkoobjemové nádrže s vodou a smáčedlem. Tato metoda je náročná z hlediska délky zásahu, nicméně patří k nejspolehlivějším i nejúspornějším, co do množství použité techniky a nákladů na hasební látky.

Mezi tím, kdy si čtete tento článek, tak v Česku hoří další skládka. S požárem na Litoměřicku hasiči bojují opět i dnes. Skládka hořela 29. dubna a vzplála podruhé… O události informuje i Deník.cz.

Tento obrázek nemá žádný popisek

K velmi problematickým okolnostem těchto typů požárů patří přítomnost enormního množství toxických plynů, často výbušných, možné neočekávané reakce skladovaných látek v podmínkách požáru či ve styku s vodou, nebo přítomnost biologických, resp. chemických látek potenciálně nebezpečných pro zasahující jednotky požární ochrany, jako jsou kyseliny nebo zdroje infekcí.

Kontroly skládek a praktiky na hranici zákona.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) každoročně provádí kontrolu skládek, ze kterých lze konkretizovat porušená zjištění právních předpisů. Například v několika případech byly přijímány a ukládány odpady, které nejsou provozním řádem povoleny. Dále odpady nebyly pravidelně překrývány a vnější odvodňovací příkopy byly zanesené a nemohly plnit svoji funkci. Další konkrétní nedostatky spočívaly mj. v neprovádění předepsaného monitoringu, neprovádění řádné přejímky odpadů. Pokuty byly uloženy i za podání ročního hlášení s nepravdivými údaji. Nikoho tak nemůže překvapit, že jedna z nejvyšších pokut ve výší 1 mil. Kč byla loni udělena právě provozovateli skládky za nepravdivé údaje uvedené v hlášení o produkci a nakládání s odpady a neodvádění odpovídající finanční rezervy na budoucí rekultivaci.

Každého určitě napadnou otázky jako: když jsou přijímány na skládku odpady mimo schválený provozní řád, tedy takové, na které není skládka projektována, je taková skládka vůbec pro životní prostředí a lidské zdraví bezpečná? Navíc když inspekce poukáže na špatný monitoring, skládka hluboko zahoří, máme tak již dnes jistotu, že skládkové vody neprosakují do životního prostředí? Co taková skládka udělá za 50 nebo za 100 let? Budeme mít vůbec dostatečné peníze na jejich rekultivace a sanace? Příkladem ekonomických nákladů pro budoucí generace jsou sanace skládek, které nás již dnes stojí stovky milionů korun, které by mohly být investovány například do skutečné recyklace. 

Není možná překvapením, že v Polsku v roce 2018 v jeden moment hořelo více než 70 skládek. A to v době, kdy vláda oznámila, že bude kontrolovat, zda-li na skládkách nekončí nebezpečné odpady, které by měly být likvidovány ve speciálních spalovnách. Po požárech se totiž jen velmi těžko kontroluje, jaké odpady byly na skládku skutečně navezeny.

Na skládce, jak na jiné planetě

Určitě každý někdy přemýšlel, jaké to je vyskytnout se na místě, na které člověk běžně nezavítá. O své zkušenosti se podělili filmaři, kteří natáčeli jednu z epizod Specialistů na reálné skládce v Úholičkách u Prahy. Na této skládce v průměru skončí každý den 150 nákladních automobilů odpadu. „Ten den neskutečně foukal vítr a my se ocitli uprostřed ohromného páchnoucího prostoru o velikosti zhruba 1 km čtvereční. Připadal jsem si tam jako na jiné planetě,“ vzpomíná na natáčení Jan Zadražil, který hraje kapitána Čermáka.

„Až v tu chvíli jsem si uvědomil, jak obrovské množství odpadu produkujeme. Obecně asi většina z nás cestu odpadků příliš neřeší. Žijeme v domnění, že když je popeláři odvezou, tak nějak zmizí ze světa. Není to ale samozřejmě pravda. Každému bych podobný zážitek doporučil,“ dodal Jan Zadražil.

Kde se skládky vlastně vzaly a jsou skutečně bezpečné a „zajištěné“?

Nejvíce velkých skládek vznikalo v Česku po revoluci do roku 1996, kdy bohužel s jejich projektováním nikdo neměl žádné velké zkušenosti, neexistovaly žádné oborové normy. Skládky je možné stavět jen v místech, které plní přísné parametry a kritéria. Bohužel ty mnohdy nebyly v té době respektovány. Nevhodná kritéria výběru lokality, nezkušenost projekčních kanceláří, nezkušenost dodavatelských firem i nedostupná technika a technologie tak nám zadělaly na budoucí problémy se skládkováním. Naše legislativa se navíc staví ke komunálnímu odpadu jako k odpadu ostatnímu, ale ve skutečnosti je komunální odpad ten nejnebezpečnější odpad, který se dovedeme přestavit. Umožňuje nám totiž do něho uložit naprosto všechno.

Ideologie proti rozumu a likvidace požárů skládek z kapes daňových poplatníků.

Jedním z důvodů, proč je Česko stále skládkovací velmocí má příčinu v ideologii se kterou se setkáme od revoluce dodnes. Energetické využívání odpadů, které oproti skládkám představuje moderní, zodpovědné, efektivní a sofistikované řešení pro odstranění odpadů, bylo a je stále označováno za nutné zlo. Kdekoliv by se dnes mělo postavit takovéto sofistikované zařízení, tak se automaticky zvedne velká místní nevole. Výsledek je takový, že dnes v 21. století stále skládkujeme neuvěřitelných 45 % směsných komunálních odpadů. U energetického využívání odpadů jsou taktéž často skloňovány produkce dioxinů a prakticky každý ví, že „spalovna“ produkuje nebezpečné látky. Netřeba jít do detailu a stačí uvést, že dle studií hoření skládek v USA dochází k sedmitisícovému násobku úniku dioxinů do ovzduší už při jednom požáru oproti produkci spaloven v ročním horizontu. Vynásobte si tento poměr číslem 530 u legálních a dvojnásobkem u součtu s počtem požárů nelegálních skládek. Poměřujeme tak Davida s Goliášem.

Cílem není natírání energetického využívání na zeleno. Cílem je upozornit na fakt, že o čtyřech zařízeních, u kterých máme možnost monitorovat přesnou produkci emisí 24 hodin denně ví celé Česko. Málokdo ale dnes ví, čím jsou pro společnost i životní prostředí skládky a že je bez nadsázky můžeme nazvat tikající bombou v krajině, jejíž likvidace se platí z peněz daňových poplatníků. K neuvěření je fakt, že kvůli absenci aktualizace zákonů o požární ochraně dnes všechny požáry skládek platíme z veřejných prostředků. A to i přes fakt, že u mnoha požárů je důvod vzniku lehce řečeno sporný. Ve chvíli, kdy skládce dochází kapacita je tak požár celkem vítanou záležitostí. To co shoří vytváří místo pro nový odpad.

Častým argumentem je také fakt, že energetické využití může ohrozit naplňování cílů recyklace. Proto je dobré dodat, že samotné zařízení na energetické využívání odpadů jednak nikterak neohrožuje recyklaci, neboť je v evropských cílech cirkulární ekonomiky jasně zastropováno mírou 25 %, ale navíc je možné jeho výstupy, mezi které patří železné i neželezné kovy a škvára, dále vracet do oběhu za dodržení jasných kritérií. Recyklace by dle nové legislativy měla zabírat procent 65 a skládkování však maximálně 10 %. A to je dobré zmínit, že po vzoru západních zemí to mohou být i jednotky procent a ostatní materiály je tak možné dokonale využít. U energetického využívání je nutné brát v souvislost i současně značné benefity, neboť využívání odpadů nahrazuje pro výrobu energie a tepla spotřebu uhlí, které je dnes v Česku nejvýznamnějším zdrojem. Výsledná škvára, tedy zbytek zůstávající po spálení se běžně využívá v liniových stavbách například u výstavby dálnic a v dnešní době je možné její využití kontrolovat i díky projektování v programech BIM, které přesně monitorují, kde je daný materiál použit a v budoucnu je možné jej identifikovat a řádně s ním naložit. Touto cestou se vydává i západní Evropa.

Buďme ambicióznější!

Evropská unie požaduje, abychom do roku 2035 skládkovali maximálně 10 % odpadů a to je také dnes nejčastější argumentace proti nové legislativě, která však jen obhajuje plány, které máme schváleny již roky. V České legislativě totiž od roku 2014 počítáme s koncem využitelných a recyklovatelných odpadů v roce 2024 a argument pro prodloužení je jen snaha skládkovacích firem udržet si svůj byznys po co nejdelší dobu. Často se dnes v diskuzích potkáváme s tvrzením, že se jedná o tzv. Gold-plating, tedy o fakt, že jsme zbytečně přísnější než EU. Je však na pořadu dne těmto argumentům věřit? Pokud bychom totiž skládkovali stejným tempem do roku 2035, tak dojde k naplnění všech skládkovacích kapacit a Česká republika bude muset na vlastní náklady budovat skládky nové. Dnešní kapacita skládek stačí jen na dalších 16 let, proto je nutné skládkování okamžite omezit a zachovat tak dnešní kapacity již na vždy. Proč plnit skládky tak rychle, když by měly vydržet jako zdroje pro úložiště odpadů na co nejdelší dobu? O tom se skládkařské firmy často nezmiňují a fakt o skutečných kapacitách záměrně v diskuzi nepadá.

Skládky znečišťují životní prostředí, emitují skleníkové plyny a jsou plné zdrojů, které už jsou tak nenávratně ztracené. Když tedy víme, jaká tvrdá negativa nám skládkování přináší, není tak čas si položit otázku, proč bychom měli posouvat konec skládkování z roku 2024 na rok 2030, které navrhuje Ministerstvo životního prostředí v novém zákoně o odpadech? A současně neměli bychom se zamyslet nad tím, zda bychom neměli být daleko ambicióznější a jít hluboko pod 10 % skládkovací evropský cíl a to mnohem rychleji jako naše sousední země, které již dnes ukládají oproti našim 45 pouhé jedno procento?

Autor článku: Jiří Študent / redaktor časopisu Odpadové Fórum. Fotografie v textu a v úvodu: Deník.cz / Karel Pech

VŠCHT Praha a INCIEN otevírají přihlášky ke třetímu ročníku kurzu celoživotního vzdělávání Oběhového hospodářství. Staňte se jeho součástí a odneste si cirkulární know-how pro vlastní byznys!

Přihlášky do kurzu oběhového hospodářství, který pořádá VŠCHT Praha společně s Institutem cirkulární ekonomiky, Českou asociací oběhového hospodářství, SUEZ Využití zdrojů, a.s. a  Veolia Česká republika, a.s., jsou otevřeny a místa se pomalu plní! První dva ročníky mají za sebou téměř 50 absolventů z řad ředitelů firem, manažerů, designerů, poradců a dalších nadšenců, kteří se naučili nahlížet na fungování firem i světa okolo sebe cirkulárně, a nyní přinášejí oběhové hospodářství do praxe. Důkazem toho je mimo jiné projekt Zálohujme?, který vzešel ze spolupráce Institutu cirkulární ekonomiky a firmy Karlovarské minerální vody a který se věnuje možnosti zavést v ČR zálohy na PET lahve.

Oběhové hospodářství je trendem, který je jednou z prioritních oblastí udržitelného rozvoje Evropské unie. Adaptace průmyslu a obchodu na globální výzvy, které přináší např. změna klimatu je výzvou pro malé a střední podnikatele stejně tak jako pro nadnárodní společnosti. Mnohé firmy již principy oběhového hospodářství uvádí jako prioritní pilíře rozvoje. Ale co skutečně oběhové hospodářství znamená a jaké příležitosti přináší těm, kteří jeho potenciál začnou vnímat mezi prvními? Jak nastavit nové business modely tak, aby byly udržitelné, v souladu s legislativou a zároveň inovativní? Kurz přinesl účastníkům nejnovější informace z oblasti, která vytváří nové příležitosti pro rozvoj firem i společnosti jako takové, ale pomohl jim i rozvíjet vlastní byznys v souladu se snižováním dopadů na životní prostředí.

Letošní kurz začíná v září 2019 a končí v květnu následujícího roku. Celkem kurz nabídne 11 pátečních celodenních výukových bloků a je zakončený certifikátem o absolvování. Součástí kurzu je také dvoudenní exkurze na jižní Moravu, kde se mohou účastníci těšit například na návštěvu recyklační linky na odpadní plasty, třídící linku či bioplynovou stanici. Spolu s více než 60 přednáškami proběhnou v průběhu roku také exkurze do ústřední čistírny odpadních vod v Praze, do zařízení na energetické využití odpadů a do energeticky šetrné a inovativní budovy Corso Court..,V rámci výuky se vystřídá více než 35 lektorů, renomovaných akademiků či profesionálů z praxe. Kurz klade velký důraz na propojení teoretických a praktických znalostí, a proto v průběhu kurzu budou mít účastníci příležitost  ověřit si své nově nabyté znalosti v rámci práce na vlastních projektech.

Nové informace a zkušenosti mohou aplikovat v rámci svého byznysu nebo využít jako inspiraci při realizování svých nápadů. Přečtěte si, co o kurzu říkají absolventi minulých ročníků:

Kurz Oběhové hospodářství mi přinesl široké portfolio informací z různých oborů, které mi pomáhají nejen s posilováním vlastní občanské odpovědnosti ve vztahu k životnímu prostředí, ale především s rozvojem vlastních podnikatelských dovedností v oblasti cirkulární ekonomiky. Také jsem díky kurzu poznal celou řadu odborníků, kteří mě svým přístupem mnohdy velmi pozitivně inspirovali“. Richard Bystřický, OSVČ v oblasti dotačního poradenství

 „Kurz a kontakty v něm získané mají obrovský přesah do mé práce, takže je to obohacující nejen pro mě jako člověka, ale i pro naši společnost.” Klára Hálová, Mattoni.

„Kurz oběhového hospodářství je vhodný nejen pro „kované“ odpadové hospodáře či ekology. Naopak si myslím, že kurzem nabité poznatky je možné využít v každém jednotlivém kroku vývoje, výroby, prodeje výrobku či následné recyklace a využití odpadu. Jako největší přednost kurzu vnímám účast přednášejících odborníků na slovo vzatých. Vzájemné propojení často protichůdných sfér, akademické půdy se zákonodárnou sférou a zároveň odborníků z praxe Vám poodkryje zásadní problémy, které jednotliví lidé na každé straně barikád řeší.“  Veronika Vojtová, Veolia Vedlejší produkty ČR.

„Pracuji v odpadech více jak 20 let a je dobře, když získávám přehled o aktuálních trendech v jednotlivých oblastech nakládání s odpady, cirkulární ekonomice a legislativě. Jsem také rád za kontakt s ostatními účastníky kurzu z různých oborů.“  Pavel Berka, Remat Glass.

Odborným garantem kurzu je docent Vladimír Kočí, děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha a přední český expert na metodu posuzování životního cyklu – LCA, která je klíčovým analytickým nástrojem pro hodnocení udržitelnosti a smysluplnosti realizace oběhového hospodářství., Praktické informace a registraci naleznete  na stránkách kurzu.

Mezinárodní strojírenský veletrh ovládne téma cirkulární ekonomiky. (CZ/EN)

Pro mnohé již jistě není překvapením, že stěžejními tématy letošního Mezinárodního strojírenského veletrhu jsou Inovace a Start-Upy. Překvapit může ale téma v mnoha oborech nové – cirkulární ekonomika. Ta se stala nejen jednou z priorit rozvoje Evropské unie, ale také logickým vyústěním velkého tlaku současné činnosti průmyslu a dalších odvětví na přírodní zdroje a nízká míra opětovného využívání zdrojů související s tíživou produkcí nevyužitelných odpadů. A právě ve spojení s inovacemi přináší tento koncept neuvěřitelné příležitosti pro byznys. Není tedy náhodou, že nový vítr tradičním veletrhům vlévá právě cirkulární ekonomika.

INCIEN se také stává oborovým partnerem a kromě organizace doprovodných konferencí, kulatých stolů, networkingových a tzv. matchakingových příležitostí, jejichž cílem je konkrétní propojování potenciálních obchodních partnerů, si klade další, vyšší cíl – umístit Mezinárodní strojírenský veletrh opět na přední příčky v globálním měřítku. Pozváni jsou tak účastnici ze zahraničních partnerských organizací, spolupráce je zahájena i s mnoha obchodními komorami a vystavovatelé se tak mohou těšit na příležitosti překračující české hranice.

Klíčovou akcí bude i představení nového konceptu zahraniční spolupráce pro české firmy a organizace právě nad tématy cirkulární ekonomiky a pozvání již dnes přijala řada významných zahraničních hostů.

Máte zájem stát se součástí akce, která bude milníkem pro téma cirkulární ekonomiky v Česku? Zaregistrujte se do konce dubna a vložte do své přihlášky kód INCIEN. Tak budete zařazeni mezi firmy, které se stanou součástí nově vznikajícího atraktivního programu, dostanete příležitost přímého propojení s účastníky se zájmem o cirkulární ekonomiku a dostatečná pozornost bude věnována i Vašemu zviditelnění v rámci propagace celé akce. Navíc můžete participovat v doprovodném programu a získat zajímavé možnosti nadstardantní propagace. Návod na registraci do cirkulárního světa naleznete ZDE. 

Máte k akci dotazy nebo byste rádi svoje doprovodné aktivity zaměřili na cirkulární ekonomiku a rozšířili tak program? Ozvěte se na email Soni Jonášové (sona@incien.org).

PŘIHLÁŠKU MŮŽETE VYPLNIT ROVNOU ZDE!

It will certainly be no surprise to many of you that the focus of this year’s International Engineering Fair in Brno, Czech Republic is innovation and start-ups. However, the topic of circular economy, which is still relatively new in many spheres, has also been included as one of the themes of the fair in 2019.  The circular economy has became one of the priorities of the European Union for economic development in recent years and is at the same time a logical response to the enormous pressure of current industrial activities on natural resources and low level of reuse of secondary resources contributing to production of non-recoverable waste. This concept, together with innovation, creates incredible opportunities for a wide range of businesses. It is therefore not by chance that that the circular economy brings a new momentum to otherwise traditional industrial trade fairs.

INCIEN is proud to be a partner of this fair in 2019. We will facilitate and coordinate activities such as conferences, roundtable discussions or networking and matchmaking opportunities to interlink potential business partners. Beyond this we are also committed to a higher aim – to place the International Engineering Fair once again at the forefront of such events on a global basis. That is why participants from international partner organizations are being invited, collaboration with many Chambers of Commerce has been initiated, and exhibitors can look forward to opportunities that extend far beyond the boundaries of the Czech Republic.

A key aspect of the program will be the introduction of a new concept of international cooperation for Czech companies and organizations regarding the circular economy. A number of important foreign guests has already today accepted our invitation to participate.

Are you interested in becoming a part of this event, which will be a milestone for the theme of circular economy in the Czech Republic? Sign up and in your application insert the code INCIEN. In this way you will be included among the group of companies that will create this newly formed and attractive program; you will also have the opportunity to connect directly with participants interested in circular economy and reinforce the visibility of your company as part of the promotion of the event. In addition, you can participate in the accompanying program and gain access to interesting opportunities for additional promotion. 

Do you have any queries about the event, or would you like some of your accompanying activities, related to the topic of circular economy, to be included in the program? Please get in touch with us via Sona Jonasova email: sona@incien.org.

More information about this event you can find here: https://www.bvv.cz/msv/msv-2019/

O cirkulární ekonomice a lesnictví v Pardubicích

Dovolte nám pozvat Vás na setkání aktérů v oboru lesnictví. Cílem bude seznámit Vás s aktivitami projektu Cirkulární ekonomika jako příležitost pro Českou republiku, který probíhá v rámci projektu podpořeného Technologickou agenturou ČR s cílem vytvořit dostatečnou podopru pro tvorbu státní strategie Cirkulární Česko 2040.

Diskutovat budeme bariéry pro uplatnění principů cirkulární ekonomiky v lesnictví a možnosti jejich překonání. Akcentována bude problematika kůrovcové kalamity, která je impulsem pro nastavení konkrétních a akčních kroků na vládní úrovni, které by pomohly tuto situaci řešit efektivně a co nejrychleji a zejména se zapojením lokálních zpracovatelů a koncových zákazníků. Možnosti však vidíme i v navázání spolupráce mezi jednotlivými aktéry tak, aby dané bariéry mohly být přeměněny v příležitosti. Na diskuzi se těíme jménem zástupců Institutu Cirkulární Ekonomiky.

Na konferenci ODPAD ZDROJEM se představí nová česká burza druhotných surovin.

Konference ODPAD ZDROJEM v letošním roce představí i nejslibenější cirkulární inovace, které pomohou propojit producenty odpadů se zpracovateli a následně naučí obce zadávat tak, aby výrobky z recyklátu dostaly příležitost vrátit se do života v co nejkratším cyklu. A tak nemůže chybět ani nový český startup CYRKL zdrojová platforma, který věří, že dokáže pomoci uzavřít cyklus materiálů na české úrovni. Rozhovor týmu informačního portálu Zajímej.se poskytl zakladatel platformy Cyril Klepek.


Na konferenci ODPAD ZDROJEM máte v plánu představit novou zdrojovou burzu CYRKL. Co si pod tím můžeme představit?

Vytvořili jsme virtuální místo, kde se střetává nabídka s poptávkou po druhotných surovinách. Zdrojovou platformu CYRKL jsme vytvořili jako nástroj obchodování zdrojů pro firmy, obce a jiné producenty odpadů, či recyklátů. S nimi se mohou přímo spojit zpracovatelé a výrobci a efektivně se tak propojí klíčoví hráči pro uzavření pomyslného cirkulárního kruhu.

Jak a kdy Vás myšlenka této platformy napadla?

Již nějaký čas se zabývám inovacemi v cirkulární ekonomice a jedna z věcí, která mi na trhu chyběla byla právě burza nebo platforma, kde se sekundární zdroje mohou dobře obchodovat a snižovat tak transakční náklady pro udělání obchodu mezi dvěmi stranami. Uvědomujeme si ale také aktuální rizika spojená s nadměrným čerpáním primárních surovin a považovali jsme za důležité, aby vznikl funkční a uživatelsky přívětivý prostor.

Hledal jste inspiraci i v zahraničí?

Inspirace ze zahraničí samozřejmě byla, a to i fungování online platforem v jiných oblastech, než jsou jen odpady. A to zejména z důvodu, že je všeobecně známo, že tento segment není tak inovativní, jak by asi dnes bylo potřeba.

Zmínil jste, že materiály budou moci na platformě nabídnout i obce. Máte představu, jak bude celý mechanismus fungovat? Mnoho obcí má dnes uzavřenou smlouvu s odpadovou firmou, mohou vůbec obce svoje suroviny skutečně nabízet?

Je to skutečně příklad od příkladu. Někdy může odpad nabídnout přímo obec nebo regionální třídící linka, která dotřiďuje či lisuje suroviny do formy, kdy jsou vhodné i pro přepravu. Obce se dnes často potýkají se situací, že za svoz vytříděných odpadů platí více než za svoz směsného odpadu, což považuji za obrovský paradox. Proč bychom měli v domácnostech třídit a obec by za to měla doplácet? Chybí tu efektivní provázání producentů se zpracovateli a dnešní situace, kdy plasty z padesáti procent končí na skládkách, protože chybí zpracovatelská infrastruktura považuji za obrovskou inovační výzvu. Vím o mnoha firmách, které mají zájem investovat do zpracovatelských kapacit, a to i z důvodu uvědomování si současné situace v oblasti životního prostředí a věřím, že jim naše platforma pomůže dostat se ke zdrojům, které mohou využít.

Jaké jsou první reakce firem?

Projekt jsme spustili po půlroční přípravě asi před měsícem a asi tři týdny jsme platformu intenzivně testovali. První verze přijata velmi dobře, i tak bylo třeba mnoho detailů doladit. Nyní jsme vypilovali poslední verzi, která se setkává s nadšenou reakcí trhu. Samozřejmě je ale jedna věc, co Vám lidé říkají a druhá věc, co opravdu reálně udělají a za co reálně zaplatí. Proto naše řešení zatím funguje zdarma, což by mělo akcelerovat využívání platformy.

Chápeme to tedy správně, že jste s firmami spolupracovali již při tvorbě návrhu?

Ano, správně, inovace vždy začínají od potřeb firem – uživatelů, klientů. Stejně jsme připravovali i CYRKL. Nápad nosím v hlavě už delší dobu, ale v loňském květnu jsme udělali první intenzivní výzkum řešení ve světě, oslovili jsme firmy, zjišťovali jsme potřebu na trhu a také to základní – chuť se zapojit. Udělali jsme prototypy a představili je zejména firmám, které nakládají s plasty a stavebními a demoličními odpady. Pak se testovalo a testovalo až do fáze programování. To trvalo asi tři měsíce. Inovace je neustálá interakce se zákazníkem – nejinak jsme postupovali i s Cyrklem.

Zmiňoval jste plasty a stavební odpady. Jaké další materiály mají potenciál a jsou pro platformu vhodné?

U plastů a stavebních a demoličních odpadů je potenciál největší. Trh s plasty funguje, ale jsou tu velké transakční náklady, jak jsem již zmiňoval.  Málokde se potkává nabídka s poptávkou a dochází k maximalizaci recyklovaného materiálu. Stavební a demoliční odpady jsou prostorem pro start, protože se jich v Česku produkuje ze všech odpadů nejvíce, a i zde zdroje dochází, i když si to málo uvědomuje. Česko čelí faktu, že není v mnoha případech rozšiřovat těžbu kamene či písku, neboť si lidé z okolních měst a obcí, což sám chápu, na těžbu stěžují anebo těžba přímo ohrožuje dnes tak cenné zdroje podzemní vody. Naopak celkem dobře funguje trh zpracování skla a papíru, ale i zde je, jak jsem zjistil v poslední době při návštěvě zpracovatelských firem, prostor pro zlepšení. Uvidíme, kde si platforma najde svůj prostor.

Jak si vysvětlujete, že v Česku něco podobného nevzniklo již dávno?

Dříve tu již pár řešení bylo, ale nikomu se nepovedlo k řešení přistoupit dostatečně inovativně a udělat řešení jednoduché, zákaznicky přívětivé a bez blokací. Troufáme si podle posledních reakcí doufat, že nám se to podařilo.

Jaké blokace máte na mysli?

Například velké finanční bariéry pro vstup na burzy a platformy. Mnoho platforem si účtovalo velké poplatky za zprostředkování nebo fungovalo aukčním režimem, což není jednoduchá záležitost a přináší velké jistoty. Zároveň je těžké nastavit finanční udržitelnost v první fázi projektu a s tím je třeba počítat. Každá platforma přináší svoji hodnotu až když ji využívá mnoho účastníků. Vezměme si příklad Uberu a Airbnb. Ty měly hodnotu až když ji využívaly tisíce zákazníků. My máme v plánu pokrýt veškerý trh ve střední Evropě a pak teprve začne být platforma zajímavá. Pak teprve začíná vydělává a může se uživit, ale to není naše priorita do začátku.  Pro nás je důležité vyřešit současnou situaci v Česku a poukázat, že není správné odpady skládkovat jen proto, že je to dnes nejlevnější varianta. Jedná se o nástroj, který pomůže ne narovnat, ale zacirkulovat materiálové toky tak, jak je to správné. Dnes tedy testujeme odezvu v rámci pilotní fáze, a to nám umožňuje testovat trh. Tato fáze poběží nějaký čas a následně máme připravené další inovativní kroky, ale to si zatím, pochopitelně, necháváme pro sebe.

Tak závěrem tedy otázka závěrem, co je Vaše největší motivace a proč jste se projektu začali věnovat?

Myslím si, že český odpadový trh a nastavení vztahů mezi obcemi, firmami a dalšími články v řetězci nepatří do roku 2019.  Stejně jako ostatní trhy, tak i tento trh čeká jistá evoluce a jsem přesvědčen, že CYRKL může být cennou součástí této změny, kdy přestaneme s cennými zdroji nakládat bez užitku. Nastává doba, kdy odpad se stává zdrojem.


Cyril Klepek vystudoval ekonomii a hospodářskou ekonomiku na VŠE, kde pokračoval i v doktorském studiu. Studijně měl možnost navštívit Umea University ve Švédsku a Otago University na Novém Zélandu. Pracoval ve společnosti Raiffeisenbank na pozici inovačního projektového manažera. V útvaru Corporate strategy měl na starosti nové nápady na produkty a služby a zároveň řízení strategické iniciativy – vybudování firemního poradenství. V minulosti se zúčastnil série HCD workshopů Direct People, což zcela zásadním způsobem změnilo jeho pohled na byznys a inovace a ve společnosti Direct People nyní působí jako Senior Innovation Designer.

 

Netankovat CNG, jezdím na bioplyn

Biometan – jak nastavit podporu, aby byl nastartován zdravý rozvoj? To zásadní se ukrývá v detailu.

V návrhu novely zákona 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie (POZE) se objevila provozní podpora formou zeleného bonusu pro výrobce biometanu. Jedná se o velmi důležité opatření, které by mělo, spolu se zdražením/ukončením skládkování, konečně nastartovat energetické a materiálové využití bioodpadu v České republice.

Z bioodpadu se dá vyrobit biometan identický se zemním plynem

Z jedné tuny bioodpadu – například ze zbytků z restaurací – je možné vyrobit v odpadové bioplynové stanici přibližně 74 m3 biometanu. Biometan je identický se zemním plynem, liší se pouze svým původem. Stovky tisíc tun bioodpadu každý rok však končí na skládkách nebo ve spalovnách. Na skládce vlhký bioodpad přispívá ke znečišťování životního prostředí nebezpečnými průsaky a při jeho rozkladu vzniká metan, který nekontrolovaně uniká do ovzduší, kde působí jako silný skleníkový plyn. Vlhké bioodpady ve spalovně zase snižují výhřevnost směsného odpadu, jejich spálením je zmařena jejich materiálová a energetická hodnota.

Čistý pohon pro MHD

Kdybychom vlhký bioodpad zpracovali v odpadových bioplynových stanicích, vyrobeným biometanem bychom mohli v ČR pohánět tisíce autobusů na CNG nebo osobní a nákladní vozidla, která nyní jezdí na zemní plyn. Hlavní cílovou skupinou pro příjem zeleného bonusu jsou  především města, která se rozhodnou své bioodpady zpracovávat efektivně a vybudují si odpadové bioplynové stanice. Města také mohou na biometan přeměnit bioplyn, vznikající při zpracování kalů na čistírnách odpadních vod. Z bioodpadů od občanů a firem v daném městě tak vznikne něco užitečného, co slouží zase občanům a firmám v daném území. Zbytek po zpracování bioodpadů je navíc kvalitním přírodním hnojivem, které je mnohem ekologičtější než průmyslová hnojiva. Bioodpady tak mohou být zcela využité – energeticky i materiálově v duchu principů cirkulární ekonomiky.

Dobře nastavený zelený bonus může nastartovat rozvoj produkce biometanu

Návrh novely zákona o POZE však aktuálně počítá se zeleným bonusem pouze pro výrobny napojené na síť zemního plynu, kam by dodávaly veškerou svoji produkci biometanu. Provozovny, které na síť napojené nebudou, by žádný zelený bonus nedostaly. Toto opatření diskriminuje smysluplné projekty, které jsou schopné veškerý vyrobený biometan udat v místě vzniku – například projekty měst, které biometanem pohání vozidla technických služeb, autobusy na CNG a ještě umožní volný prodej veřejnosti přes výdejní stojan. Vzhledem k vysokým investičním nákladům napojení do sítě zemního plynu by mohly vzniknout pouze velké projekty s roční produkcí v milionech m3 biometanu, protože menší projekty by, díky investiční náročnosti budování plynovodu, nedávaly smysl.

Pokud toto omezení v zákoně nakonec zůstane, žádného rychlého rozvoje produkce biometanu se v České republice nedočkáme. Stavba plynovodu a soubor zařízení pro úpravu biometanu před vtlačením do sítě je nákladná investice, jejíž realizace může trvat několik let, zvláště výkup pozemků a vyřešení potřebných povolení pro stavbu plynovodu je běh na dlouhou trať. Naproti tomu, pokud se město rozhodne využít část bioplynu, produkovaného na své čistírně odpadních vod k vyčištění na biometan k pohonu svých městských vozidel, může do několika měsíců již tankovat ekologické palivo vlastní výroby. O tom jsme se mohli přesvědčit i na příkladu prvního takového provozu v České republice, v Brně byla na čistírně odpadních vod instalovaná kontejnerová jednotka na úpravu biooplynu na biometan. Už 3 měsíce od přivezení kontejneru s technologií došlo k prvnímu tankování CNG do autobusu. Jedná se o smysluplný projekt lokálního využití surovin, který by však, podle návrhu zákona o POZE, neměl mít nárok na zelený bonus. Bez zeleného bonusu však takový projekt nemůže vzniknout.

Pokud by byl zelený bonus určen pro všechny výrobny – napojené i nenapojené na síť zemního plynu – podařilo by se zmobilizovat i existující kapacity bioplynových stanic, které by mohly navýšit svoji produkci zpracováním bioodpadu ze svého okolí a navýšenou produkci bioplynu použít k výrobě biometanu pro lokální využití. Toto je nejrychlejší cesta, jak se ke zdravému rozvoji kapacit na výrobu biometanu dostaneme, avšak zásadním předpokladem je podpořit všechny smysluplné projekty – nejen ty s napojením do sítě zemního plynu.

Petr Novotný

Ať už se bude zálohovat nebo ne, jedno je jasné. PET do přírody nepatří.

Důvodů, proč jsme v loňském roce odstartovali projekt Zálohujme? je mnoho. Naše aktivita zvedla vlnu nevole a zjistili jsme, že v našem okolí jsou všichni na všechno odborníci a každý už teď ví, jak to všechno dopadne.

 

My sami do teď sbíráme podklady a data, abychom mohli formovat vlastní názor a následně i názor veřejnosti. Je zřejmé, že vyjmutí materiálu PET ze žlutých kontejnerů změní stávající systém, ale pokud ekonomika separace plastů po vyjmutí PET skutečně zkolabuje, tak se jen ukáže smutná pravda o totální nefunkčnosti recyklačního systému v Česku, který z velké části drží jen tržní hodnota PET.

 

Třídit nestačí a jestli je PET jediný materiál, který platí celý systém, tak mají výrobci, dle mého názoru, právo na to, aby našli cestu, jak PET dostat zpět v co nejvyšší míře. Oni totiž navíc od roku 2025 budou muset do svých preforem přimíchávat PET recyklovaný a k tomu se dnes prakticky není možné dostat, protože ve velké míře končí za hranicemi. Zálohy ale také významně pomohou v boji za čistotu naší krajiny.

 

Naprosto klíčová je zde role cirkulární ekonomiky, ve které razíme názor, ať už diskuze nad zálohami dopadnou jakkoliv, že materiály by měly cirkulovat v co nejvyšší míře. Proto se skutečně vyplatí investovat finance i energii do navyšování návratnosti PET o desítky procent. Za druhé je nutné uzavřít tyto toky na co nejlokálnější úrovni, tedy nejlépe v krátkých vzdálenostech bez toho, aniž by PET lahev od výrobce, přes prodejce, spotřebitele a zpracovatele musela urazit tisíce kilometrů, jak je tomu dnes.

 

Nutno dodat, že i my ve všech našich osvětových aktivitách dětem i dospělým říkáme o prevenci a upozorňujeme na to, že nejlepší lahev je ta, kterou neustále používáte znova. Mnoho z nás ale stále podléhá chuti slazených či  minerálních vod a tak je PET stále velmi oblíbeným obalem.

Finální konference projektu Zálohujme?, která se bude konat již příští týden je příležitostí pro otevření diskuze, na jejímž závěru bude, doufejme, odpověď na otázku, jak dostat i poslední PET lahev z naší přírody a jak uzavřít cyklus tohoto materiálu v co nejlepší formě.


Autor: Soňa Jonášová

Zdroj fotografií a impuls pro náš příspěvek je příspěvek Národního parku České Švýcarsko: https://www.facebook.com/NPCeskeSvycarsko/posts/10156812439355140

Opět nastal onen zadumaný čas, kdy řeka Kamenice přináší polyethylentereftaláty aby je uložila v tišinách… nebo je odnese do Labe a Labe do Severního moře a mořské proudy do oceánu a do bříška velryby…

Zveřejnil(a) NP České Švýcarsko dne Středa 16. ledna 2019

Energetické využití a recyklace nejsou konkurenční procesy. Naopak – oba konkurují skládkování.

Praha, 3. prosince 2018 – Pod společnou záštitou poslankyně Dany Balcarové a předsedkyně Akademie Věd ČR Evy Zažímalové se 3. prosince 2018 konal seminář s názvem Trendy v nakládání s odpady. Jedná se o druhý letošní seminář pořádaný Akademií věd ČR a Výborem pro životní prostředí. Seminář k problematice pitné vody se uskutečnil v červnu.

„Otázku zpracovávání odpadů a plastů vnímám jako zcela zásadní. Piráti říkají, že nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne. Což u plastů platí dvojnásobně. K tomu vede cesta přes komplexní uchopení oběhové ekonomiky. Již při navrhování výrobku můžeme ovlivnit až 80 procent negativních dopadů na životní prostředí, které s životním cyklem výrobku souvisí. U plastů je velký problém u vícevrstvých plastů, například u jednorázových obalů na potraviny. V těchto případech by byla recyklace finančně nesmyslná a ekologicky zatěžující. Je otázka, zda využít takové plasty jako energetický materiál, nebo hledat jiné obalové materiály, či změnit spotřební chování lidí. Oběhová ekonomika je velká výzva pro celou společnost.  Čeká nás proces, v němž zmizí koncept odpadu. Na veškerý odpad budeme pohlížet jako na surovinu,“ uvedla předsedkyně výboru Balcarová.

Na semináři zazněly příspěvky akademiků z VŠCHT Praha, VUT Brno i pracovníků Ústavu makromolekulární chemie AV ČR a Ústavu chemických procesů AV ČR. Kromě oběhového hospodářství se prezentace zaměřily na vliv skladovacího poplatku na tok odpadů, na právní úpravu v EU nebo na problematiku bioplastů. Pondělní seminář byl již třetí akcí výboru k tématu odpadů. V tematických setkáních bude výbor pokračovat i nadále, protože se jedná o jeden z nejpalčivějších problémů, kterými se zabývá.


Klíčovým bodem k diskuzi bylo i energetické využívání odpadů. O komentář k dalšímu palčivému tématu kterému se seminář věnoval, tedy energetickému využívání odpadů, INCIEN požádal zástupce organizátorů semináře, pana Ing. Michala Šyce, Ph.D., Vedoucího vědeckého oddělení environmentálního inženýrství Ústavu chemických procesů AV ČR.  

Energetické využití odpadů je klíčovou technologií pro využití směsných komunálních odpadů, jinak nevyužitelných odpadů či kontaminovaných odpadů přesně dle hierarchie nakládání s odpady. Dosavadní trend nakládání s komunálními odpady v Evropě jednoznačně prokazuje, že energetické využití a recyklace nejsou konkurenční procesy, ale naopak oba konkurují skládkování (viz obr. níže).

Zdroj: EUROSTAT, Municipal waste statistics (https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Municipal_waste_statistics#Municipal_waste_treatment)

Při současné produkci komunálních odpadů v ČR 5,6 mil. tun (rok 2016) a dosažení cílů odpadového hospodářství (65 % recyklace, méně než 10 % skládkování) je nezbytná celková kapacita zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO) ve výši 1,7 mil. tun ročně (současná kapacita ZEVO cca 0,75 mil. tun). To představuje chybějí kapacitu téměř milion tun ročně. ZEVO jsou také nezbytnou součástí systému nakládání s odpady v kontextu cirkulární ekonomiky, a to pro likvidaci kontaminovaných odpadů, jako jsou plastové výrobky s obsahem bromovaných zpomalovačů hoření, apod.

Co do energetické bilance má 1 tuna směsného komunálního odpadu podobnou výhřevnost jako hnědé uhlí a současná 4 ZEVO dodávají teplo a el. energii pro více jak 40 tis. domácností ročně.

ZEVO plní nejpřísnější environmentální kritéria a nepředstavují zátěž pro životní prostředí. Stávající 4 ZEVO ročně emitují cca 118,6 mg TEQ PCDD/F ve spalinách, podobné množství dioxinů vznikne při požáru skládky, kde shoří cca 170 tun odpadu (měrné emise na tunu odpadu z požáru skládky jsou více jak 4000x vyšší než při energetickém využití). Podobné emise dioxinů jako 4 ZEVO v ČR pak vyprodukuje i středně velká obec vytápěna lokálními topeništi. Vzhledem k obsahu dioxinů i dalších toxických látek z kategorie persistentních organických polutantů ve spalovaném odpadu pak ZEVO často i množství těchto látek v životním prostředí snižuje, neboť dochází k jejich termické destrukci. Prakticky nulový dopad na imisní zátěž v okolí ZEVO dokládají i měření v okolí ZEVO Chotíkov, kde měřené hodnoty PCDD/F odpovídají neznečištěným, nezatíženým regionům ČR a jsou srovnatelné s hodnotami středoevropského pozadí.

Škvára je hlavní (pevný) zbytek po spalování, který tvoří cca 20-25 hm. % odpadu. Její produkce v ČR je cca 0,2 mil. tun, v celé Evropě pak až 20 mil. tun. Škvára obsahuje až 11 % železného šrotu a 1,5-4,0 % neželezných kovů (cca 2/3 hliník, 1/3 barevné kovy), které lze separovat. State-of-thea-art linky separují až 80 kg železa a 25 kg neželezných kovů z tuny škváry. Minerální zbytek po separaci pak lze využít v definovaných aplikacích stavebního průmyslu. Potenciál separace při současné kapacitě ZEVO v ČR je 13-14 tis. tun železa a 3,0-3,5 tis. tun neželezných kovů ročně. Jejich recyklací pak uspořit až 40 tis. tun CO2-eq ročně. Separované kovy navíc často pocházejí z kompozitních materiálů (směs plastů, kovů, apod.), takže jejich separace bez předřazeného energetického využití není možná. Zkušenosti ze zahraničí také ukazují, že jejich množství není příliš ovlivněnosystémem separovaného sběru, takže ZEVO přispívá k vyšší míře recyklace kovů.

Energetické využití odpadů je vhodná a osvědčená technologie pro využití směsných komunálních odpadů či jiných nevyužitelných odpadů přesně dle hierarchie nakládání s odpady. Nejedná se o konkurenční technologie k recyklaci, ale ke skládkování. Energetické využití odpadů je nutné pro odstraňování jinak nevyužitelných odpadů či kontaminovaných odpadů z cyklu cirkulární ekonomiky. V současné době se také významně podílí na recyklaci, a to zejména separací kovů ze škváry a využitím zbytku po separaci ve stavebním průmyslu.


Zvukový záznam a pdf prezentace vystupujících naleznete na této stránce Poslanecké sněmovny.

Zdroj: Tisková zpráva Pirátské strany k události, informace o energetickém využívání odpadů dodal Ing. Michal Šyc, Ph.D., Vedoucí vědeckého oddělení environmentálního inženýrství Ústavu chemických procesů AV ČR.