V rámci našeho měsíčního formátu Cirkulární okénko se zaměřujeme na klíčová témata spojená s cirkulární ekonomikou. Každý měsíc přinášíme odborný pohled na vybrané téma. Tento měsíc se zaměřujeme na environmentální udržitelnost sportovních akcí.
Sportovní akce patří mezi nejviditelnější společenské události současnosti, zároveň však mají významný dopad
na životní prostředí – od emisí spojených s dopravou až po vysokou produkci odpadu.
Tento článek nabízí pohled na hlavní environmentální výzvy sportovních akcí, zasazuje je do kontextu ESG
a evropské regulace a představuje konkrétní opatření i příklady dobré praxe, které mohou organizátorům pomoci tyto dopady systematicky snižovat.
1. Úvod: Sportovní akce a jejich dopad na životní prostředí
Sportovní akce představují významný společenský fenomén s globálním dosahem. Miliony lidí se jich účastní jako sportovci, diváci nebo fanoušci, což z nich činí nejen kulturní a ekonomický, ale i environmentální faktor.
Rozsah dopadu sportu je značný. V Evropě se sportu aktivně věnuje přibližně 150 milionů lidí, přičemž samotný fotbal generuje až 750 000 tun odpadu ročně pouze v Evropě. Na úrovni jednotlivých akcí pak jeden fanoušek vyprodukuje v průměru 0,8 kg odpadu během jedné návštěvy stadionu.
Z hlediska emisí patří mezi nejvýznamnější události globální sportovní akce. Například Mistrovství světa ve fotbale 2022 dosáhlo přibližně 3,6 milionu tun CO₂e. 80 – 90 % emisí na těchto akcích způsobuje samotná doprava.
Sport přitom není pouze pasivním aktérem klimatické změny. Jak ukazuje současný vývoj, je zároveň jejím spolutvůrcem i obětí. Extrémní výkyvy počasí, zhoršující se kvalita prostředí a povrchů nebo rostoucí náklady
na provoz sportovišť již dnes ovlivňují fungování sportovních akcí a přípravu na tyto akce nejen profesionálních sportovců.
Sportovní akce tak stojí na rozhraní dvou rolí – jako zdroj environmentální zátěže i jako potenciální nástroj změny.
2. Environmentální udržitelnost ve sportu: základní rámec
2.1 ESG, regulace a institucionální tlak
Koncept ESG (Environmental, Social, Governance) se v posledních letech stal klíčovým rámcem pro hodnocení dopadů organizací. Na rozdíl od tradičního CSR nepředstavuje doplněk k činnosti, ale způsob jejího řízení.
ESG vzniklo již v roce 2004 v rámci iniciativy United Nations („Who Cares Wins“) a postupně se stalo standardem pro investory i veřejné instituce. Dnes slouží jako nástroj pro:
- řízení environmentálních, sociálních a reputačních rizik
- identifikaci nových příležitostí
- posilování důvěry stakeholderů
V evropském kontextu je ESG úzce propojeno s politikami Evropské komise, zejména s iniciativou European Green Deal, která směřuje k uhlíkové neutralitě do roku 2050.
Dalším klíčovým nástrojem je Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD), která zavádí povinný reporting nefinančních dat. Sportovní akce, ač často mimo přímou regulaci, začínají být tímto rámcem ovlivňovány nepřímo – prostřednictvím partnerů, sponzorů a veřejného sektoru.
2.2 Životní cyklus a cirkulární ekonomika
Environmentální dopady sportovních akcí vznikají napříč celým jejím životním cyklem – od plánování přes realizaci až po ukončení.
Klíčovým přístupem je cirkulární ekonomika, která zdůrazňuje:
- prevenci vzniku odpadu
- opětovné využití materiálů
- prodlužování životnosti produktů
- preferování pronájmu před nákupem
Tento přístup umožňuje přechod od lineárního modelu k efektivnějšímu využívání zdrojů a snižování dopadů.
2.3 Uhlíková stopa sportovních akcí
Uhlíková stopa představuje jeden z nejdůležitějších nástrojů pro kvantifikaci environmentálních dopadů sportovních akcí. Vyjadřuje celkové množství emisí skleníkových plynů (vyjádřených jako CO₂ ekvivalent),
které jsou s akcí spojeny.
V praxi se výpočet uhlíkové stopy opírá o mezinárodně uznávané metodiky, jako je GHG Protocol, který rozlišuje tři základní kategorie emisí:
- Scope 1 – přímé emise (např. spalování paliv v rámci organizace akce)
- Scope 2 – nepřímé emise z nakupované energie
- Scope 3 – ostatní nepřímé emise (např. doprava účastníků, výroba materiálů, catering)
Právě Scope 3 emise tvoří u sportovních akcí zpravidla dominantní podíl celkové uhlíkové stopy, často v souvislosti s dopravou návštěvníků a dodavatelským řetězcem.
Význam měření uhlíkové stopy spočívá nejen v samotné kvantifikaci dopadů, ale především v identifikaci klíčových emisních zdrojů. To umožňuje organizátorům cíleně navrhovat opatření, která mají největší potenciál
ke snížení celkové environmentální zátěže.
Zároveň se měření uhlíkové stopy stává stále častěji požadavkem ze strany partnerů, sponzorů a veřejných institucí, zejména v kontextu ESG reportingu a regulatorních rámců, jako je Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD).
Uhlíková stopa tak nepředstavuje pouze analytický nástroj, ale i praktický základ pro řízení udržitelnosti sportovních akcí.
3. Hlavní environmentální dopady sportovních akcí
Environmentální dopady sportovních akcí jsou výsledkem kombinace několika vzájemně provázaných faktorů. Klíčové oblasti zahrnují materiálovou náročnost, mobilitu, spotřebu energie a vody a využití prostoru. Tyto oblasti je nutné chápat systémově, protože jejich dopady se často kumulují a navzájem ovlivňují. Efektivní řízení udržitelnosti proto vyžaduje identifikaci dominantních zdrojů dopadů a jejich prioritizaci.
Sportovní akce jsou charakteristické vysokou mírou dočasnosti, která se promítá do způsobu využívání materiálů. Velká část vybavení, spotřebních produktů a na globálních akcích také infrastruktury je navržena pro krátkodobé použití, což vede k neefektivnímu využívání zdrojů a zvýšené produkci odpadu.
Typickými příklady jsou jednorázové obaly v cateringu, jednorázové plastové kelímky, dočasné brandingové prvky nebo merchandising. Tento model odpovídá lineární ekonomice, kde produkty po krátkém využití končí jako odpad, často bez dalšího materiálového využití.
Jak ukazují data ze stadionového provozu, problém není pouze v objemu odpadu, ale i v jeho struktuře
a způsobu nakládání. Až 75 % odpadu vznikajícího na sportovních stadionech by bylo možné vytřídit,
avšak kvůli nedostatečné infrastruktuře, špatnému nastavení procesů nebo nízké informovanosti návštěvníků k tomu často nedochází (INCIEN, Sport bez odpadu 2024).
Intenzitu materiálové spotřeby ilustrují konkrétní provozní data. Během jednoho profesionálního fotbalového zápasu může vzniknout až 4,2 tuny odpadu (Life Tackle). Tento objem je generován především kombinací vysoké koncentrace návštěvníků a jednorázového charakteru poskytovaných služeb.
Zásadním problémem je tedy tzv. „eventová jednorázovost“, kdy jsou produkty i systémy navrženy
bez ohledu na jejich další životní cyklus. Tento přístup je v přímém rozporu s principy cirkulární ekonomiky, které zdůrazňují prevenci vzniku odpadu a maximalizaci opětovného využití.
Efektivní řešení proto vyžadují zásah již ve fázi návrhu akce:
- prevence – omezení jednorázových materiálů a optimalizace spotřeby
- opětovné využití (reuse) – zavádění vratných systémů
- cirkulární design – modulární, demontovatelné a opakovaně použitelné prvky
- preferování pronájmu před nákupem nového vybavení
Klíčovým faktorem úspěchu je integrace těchto principů do organizačních procesů a spolupráce
s dodavateli, kteří hrají zásadní roli v materiálových tocích akce.
Mobilita představuje z hlediska emisí nejvýznamnější environmentální dopad sportovních akcí. Reporty sportovních akcí ukazují, že doprava účastníků, diváků a logistických toků může tvořit až kolem 80 – 90 % celkové uhlíkové stopy.
Zásadní roli zde hraje charakter akce:
- mezinárodní akce generují vysoké emise letecké dopravy
- regionální akce jsou více závislé na individuální automobilové dopravě
Vedle návštěvníků je významným zdrojem emisí také:
- logistika (doprava materiálu, techniky)
- přesuny týmů a organizátorů
Doprava je zároveň oblastí, kterou organizátor může ovlivnit pouze částečně. Rozhodování účastníků
a fanoušků je do značné míry autonomní, což zvyšuje význam motivačních a systémových nástrojů.
Efektivní přístupy zahrnují:
- integraci veřejné dopravy do vstupenek
- spolupráci s dopravci
- podporu sdílené mobility
- omezení parkovacích kapacit
- výběr lokalit s dobrou dostupností MHD
Zásadní je kombinace „tvrdých“ opatření (např. infrastruktura) a „měkkých“ nástrojů (komunikace, motivace), které společně ovlivňují chování účastníků.
Spotřeba energie na sportovních akcích souvisí především s provozem infrastruktury a technologií.
Patří sem:
- osvětlení sportovišť
- audiovizuální technika
- dočasná infrastruktura
- zázemí pro účastníky
U menších akcí představuje významný problém využívání dieselových generátorů, které jsou nejen emisně náročné, ale i lokálně zatěžující.
Z hlediska udržitelnosti je klíčové:
- napojení na stabilní energetickou síť
- využití obnovitelných zdrojů
- optimalizace energetické spotřeby
V oblasti vody jsou dopady spojeny zejména s:
- hygienickým zázemím
- údržbou sportovišť
- cateringem
Přestože spotřeba vody často nepředstavuje dominantní environmentální dopad ve srovnání s emisemi,
její efektivní řízení je důležité zejména v kontextu lokálních podmínek a dostupnosti zdrojů.
Opatření zahrnují:
- instalaci úsporných technologií
- optimalizaci provozu
- prevenci plýtvání
Sportovní akce mohou významně ovlivňovat okolní prostředí, zejména v případě outdoorových aktivit. Dopady zahrnují:
- zatížení přírodních lokalit
- erozi půdy
- narušení ekosystémů
Zásadní roli zde hraje způsob plánování a řízení akce. Nevhodně zvolená lokalita nebo nedostatečná opatření mohou vést k dlouhodobému poškození prostředí.
Klíčové principy zahrnují:
- minimalizaci zásahů do prostředí
- ochranu citlivých lokalit
- návrat území do původního stavu po akci
Tato oblast vyžaduje úzkou spolupráci s místními samosprávami a správci území.
4. Inspirace
4.1 Inspirace ze zahraničí
Zahraniční sportovní organizace v posledních letech systematicky rozvíjejí přístupy k environmentální udržitelnosti, přičemž důraz je kladen na snižování emisí, efektivní využívání zdrojů a integraci principů cirkulární ekonomiky.
Významnou roli v tomto směru hraje International Olympic Committee, který postupně zavádí environmentální standardy napříč olympijskými hrami. Olympijské hry Paříž 2024 byly navrženy
s ambicí výrazně snížit uhlíkovou stopu o 50 % oproti předchozím ročníkům, zejména díky:
- maximálnímu využití existující infrastruktury
- omezení výstavby nových sportovišť
- důrazu na nízkoemisní mobilitu a lokální organizaci
- systematickému měření a řízení emisí
Olympijské a paralympijské hry v Paříži v roce 2024 dokonce dosáhly snížení emisí uhlíku o 54,6 % ve srovnání s předchozími ročníky, jak podrobně uvádí zveřejněný report. Jako první hry, které plně přijaly Olympijskou agendu 2020 (strategický plán Mezinárodního olympijského výboru (IOC), jehož cílem je zvýšit udržitelnost her) dosáhly bezprecedentního pokroku v oblasti udržitelnosti a přinesly místním komunitám trvalé a hmatatelné výhody, které budou rezonovat po celé generace.
Podobně UEFA zavádí environmentální standardy pro velké fotbalové turnaje i klubové soutěže.
Ve svých doporučeních zdůrazňuje zejména:
- řízení odpadového hospodářství
na stadionech - omezení jednorázových plastů a zavádění vratných systémů
- podporu veřejné a sdílené dopravy
- systematické měření a reportování environmentálních dopadů
Zkušenosti těchto organizací ukazují, že klíčem
k úspěchu není jednotlivé opatření,
ale integrovaný přístup, který propojuje plánování, realizaci i komunikaci směrem
k účastníkům.
4.2 Inspirace z českého prostředí
Pozitivní posun směrem k environmentální udržitelnosti je patrný také v českém prostředí. Příkladem je Český florbal. Při organizaci Mistrovství světa ve florbale žen 2025 byla udržitelnost (environmentální, sociální
i ekonomická) systematicky integrována do přípravy
i realizace akce.
Odpovědný přístup k environmentální části byl založen na několika klíčových principech:
- prevence vzniku odpadu a omezení jednorázových materiálů
- podpora odpovědné dopravy, zejména MHD a železniční
- cirkulární přístup k materiálům
a infrastruktuře - odpovědné nakládání s potravinami
- aktivní zapojení účastníků a zvyšování povědomí o udržitelnosti
Opatření byla implementována napříč organizační strukturou a komunikována směrem
k organizátorům, dobrovolníkům i fanouškům. Důraz byl kladen nejen na interní procesy,
ale i na ovlivnění chování fanoušků prostřednictvím komunikace a zapojení
do konkrétních aktivit.
5. Role sportu jako hybatele pozitivních změn
Sport má jedinečnou schopnost ovlivňovat chování ve velkém měřítku. Díky své popularitě a společenskému významu může fungovat jako platforma pro šíření nových norem a hodnot.
Globální dosah sportu je enormní:
FOTBAL
hraje odhadem 265 milionů lidí
a jeho fanouškovská základna čítá přibližně 5 miliard lidí.
LYŽOVÁNÍ
se věnuje přibližně 400 milionů lidí ve více než 6000 lyžařských areálech, jejichž sjezdovky měří dohromady přes 60 000 km.
CYKLISTIKA
má odhadem 2 miliardy cyklistů.
BASKETBAL
hraje 450 milionů lidí.
KRIKET
hraje 300 milionů lidí
s fanouškovskou základnou
1 miliardy.
TENIS
hraje přibližně 87 milionů hráčů.
Zároveň existuje silná poptávka po změně:
Organizátoři sportovních akcí zde hrají klíčovou roli jako tvůrci prostředí i nositelé hodnot.
Jejich rozhodnutí mají dopad nejen na samotnou akci, ale i na širší společenské vnímání udržitelnosti.
5. Tematické zaměření nových projektů INCIEN
Vedle jednotlivých sportovních akcí a organizačních přístupů se v českém prostředí rozvíjejí také systematické iniciativy zaměřené na udržitelnost sportu. V rámci INCIEN se věnujeme prosazování principů cirkulární ekonomiky ve sportovním prostředí.
Aktivity se zaměřují na propojování klíčových aktérů, identifikaci příkladů dobré praxe a přenos inspirativních řešení ze zahraničí do českého kontextu. Současně zahrnují vzdělávání, osvětu a tvorbu metodických doporučení, která pomáhají systematicky začleňovat principy environmentální udržitelnosti do organizace sportovních akcí.
V rámci těchto aktivit vznikají konkrétní projekty zaměřené na praktickou implementaci opatření. Projekt Udržitelný sport se soustředí na osvětu, sdílení dobré praxe a podporu nejen organizátorů sportovních akcí
při zavádění udržitelných principů.
Projekt Sport bez odpadu se zaměřuje na systematickou analýzu a zlepšování odpadového hospodářství sportovních akcí. V rámci projektu bylo zapojeno 14 klubů napříč fotbalem, hokejem a basketbalem, kde proběhlo celkem 14 analýz systémů odpadového hospodářství, 7 detailních odpadových analýz a následné kontrolní analýzy po zavedení opatření . Celkově bylo fyzicky roztříděno téměř 602 kg odpadu, což poskytuje robustní datový základ pro návrh konkrétních opatření.
Výsledky ukazují, že problém není pouze v množství odpadu, ale i v jeho řízení. Před zavedením opatření dosahoval potenciál třídění a prevence odpadu ve sledovaných klubech až 88–95 %, což potvrzuje výrazný systémový nevyužitý potenciál. Dominantní složku odpadu tvoří opakující se materiály, zejména jednorázové obaly a kelímky na nápoje.
Na základě analýz byla v klubech implementována konkrétní opatření, například zavedení třídících nádob (celkem 480 kusů), systému vratných kelímků nebo úprava navigace a komunikace směrem k návštěvníkům. Kontrolní analýzy ukazují, že i v krátkém horizontu může dojít ke zlepšení – například v Pardubicích se podařilo zvýšit míru třídění o 30 % během dvou měsíců od zavedení opatření.
Zároveň však zůstává významný prostor pro další zlepšení. I po zavedení opatření tvoří více než 60 % odpadu složky, které by bylo možné vytřídit nebo jim předcházet.
Součástí aktivit INCIEN jsou také spolupráce s konkrétními sportovními organizacemi a infrastrukturou. Příkladem je spolupráce s Vítkovice Arénou, která se zaměřuje na hledání systémových řešení v oblasti odpadového hospodářství, materiálových toků a provozu velkých sportovních zařízení.
Tyto projekty propojují analytickou činnost s praktickou implementací a ukazují, že klíčem ke zlepšení není pouze individuální chování účastníků, ale především systematické nastavení podmínek – od infrastruktury přes zapojení organizátorů a partnerů až po komunikaci na zaměstnance, dobrovolníky a samotné fanoušky.
6. Doporučení pro environmentálně udržitelnější sportovní akce
Environmentálně udržitelná sportovní akce není definována jednotlivými opatřeními, ale schopností systematicky řídit své dopady napříč celým životním cyklem akce a zapojit všechny klíčové aktéry.
Efektivní přístup k udržitelnosti vyžaduje kombinaci operativních opatření a dlouhodobých změn.
Zásadní je přitom skutečnost, že environmentální dopady sportovní akce jsou do velké míry předurčeny již ve fázi jejího návrhu. Rozhodnutí o lokalitě, dopravní dostupnosti, technickém řešení nebo dodavatelích mají zásadní vliv na výslednou environmentální stopu. Udržitelnost proto není možné řešit pouze dodatečně během realizace,
ale je nutné ji integrovat již do prvotního plánování akce.
Krátkodobě lze implementovat např.:
třídění odpadu
omezení jednorázových materiálů (např. vratné kelímky)
částečnou optimalizaci dopravy
Z dlouhodobého hlediska je klíčové:
integrovat udržitelnost do strategického řízení
pracovat s dodavatelským řetězcem
systematicky měřit dopady
Měření představuje klíčový nástroj pro efektivní řízení udržitelnosti. Bez kvantifikace dopadů nelze identifikovat hlavní zdroje ani vyhodnocovat účinnost opatření.
Základní indikátory zahrnují:
- uhlíkovou stopu (CO₂e)
- odpadovou analýzu
- spotřebu energie a vody
Měření může být realizováno různými způsoby – od jednoduchých interních evidencí až po komplexní analýzy. Důležité je začít a postupně systém rozvíjet.
7. Závěr
Sportovní akce představují významnou environmentální zátěž, zejména v oblasti dopravy a materiálové spotřeby. Zároveň však mají mimořádný potenciál stát se nástrojem pozitivní změny.
V kontextu rostoucího důrazu na ESG, regulatorní rámce a globální cíle udržitelného rozvoje se environmentální udržitelnost stává nedílnou součástí organizace sportovních akcí.
Jejich budoucnost tak nebude určována pouze jejich sportovní nebo ekonomickou úspěšností, ale i schopností minimalizovat své dopady a přispívat k udržitelnějšímu fungování společnosti.
Tohle bylo čtvrté letošní Cirkulární okénko!
Sledujte i další články z této série, kde se budeme věnovat klíčovým tématům cirkulární ekonomiky a praktickým krokům, jak můžeme změnu skutečně realizovat. Každý měsíc přineseme odborný pohled na důležitá témata a příklady z praxe.
Líbil se vám článek? Sdílejte ho dál.
