Stavebnictví v Česku stojí před třemi krizemi najednou. Klesají mu zásoby klíčových surovin, jeho budovy stárnou rychleji, než je stíháme renovovat, a stovky tisíc bytů zůstávají prázdné, zatímco chybí dostupné bydlení. Řešení všech tří přitom leží ve stejném místě – v tom, jak efektivně využíváme to, co už jednou postavili.
INCIEN se tomuto tématu věnoval poslední rok a půl v rámci programu, který podporuje European Climate Foundation. Vznikly čtyři studie a infografiky, které mapují surovinovou bezpečnost stavebnictví, zabudovaný uhlík v renovacích, potenciál nevyužitých budov pro bydlení a uplatňování kritérií EU Taxonomie pro cirkulární ekonomiku. Shrnujeme, co z nich vyplývá a co si z toho může odnést veřejná správa, která o budoucí podobě stavebnictví rozhoduje, i firmy, které v tomto prostředí staví, renovují a investují.
Odkazy na publikace a infografiky:
Stavební kámen a štěrkopísek nevydrží věčně
Česko z lomů ročně vytěží kolem 65 milionů tun stavebního kamene a štěrkopísku. Na více než polovině dnes těžených lomů dojdou zásoby během deseti let a i kdyby se otevíraly nové, celkové využitelné zásoby v zemi by při současné spotřebě vystačily zhruba na 50 let. K tomu se přidává druhotná krize: útlum uhelných elektráren a dekarbonizace hutnictví postupně připravují stavebnictví o vedlejší produkty jako energosádrovec, popílek nebo vysokopecní strusku, které dnes nahrazují část primárních surovin v cementu, sádrokartonu a izolacích.
Recyklace stavebního a demoličního odpadu tu roli náhrady sehrát nemůže sama. I při nejvyšší možné míře recyklace by pokryla jen 20–25 % roční potřeby minerálních granulátů a nahradila by maximálně 12 % přírodního kameniva používaného ve výrobě betonu. Surovinovou bezpečnost stavebnictví proto podle studie nelze postavit jen na recyklaci, ale na systémovém přechodu k vyššímu využívání stávajících budov a přírodních obnovitelných materiálů, k cirkulárnímu designu, i na delší životnosti staveb (renovace, rekonstrukce).
Zabudovaný uhlík z renovací může do deseti let předběhnout ten z novostaveb
Debata o dekarbonizaci budov se dlouho soustředila na energie, tedy na to, kolik budova spotřebuje během provozu. Stále víc ale záleží i na tom, kolik emisí vzniká při výrobě a dopravě materiálů, při samotné výstavbě či renovaci a na konci životnosti budovy, na takzvaném zabudovaném uhlíku. Ten dnes tvoří přes 20 % všech ročních emisí z fondu budov v EU a u nových budov se blíží až polovině jejich celkové uhlíkové stopy.
Zatím byl s renovacemi spojený jen zlomek těchto emisí, protože se renovovalo pomalu. Jenže tempo renovací se má podle politiky EU v příštích 20+ letech zdvojnásobit a podíl hloubkových renovací ztrojnásobit a s tím poroste i objem zabudovaného uhlíku z renovačních prací. Podle modelů Evropské komise by mohl už od roku 2035 převýšit zabudovaný uhlík z výstavby nových budov. Povinnost počítat uhlíkovou stopu během celého životního cyklu (GWP) přitom zatím míří jen na nové budovy – pro renovace podobný rámec v Česku zatím chybí, byť je jedním z témat připravovaného Národního plánu renovací budov.
Stovky tisíc prázdných bytů a budov jako rychlejší cesta k bydlení
Podle dat Ministerstva pro místní rozvoj bylo v Česku v roce 2021 přibližně 860 tisíc neobydlených bytů, z toho kolem 600 tisíc dlouhodobě. V Praze tvoří neobydlené byty asi 10 % bytového fondu, u novostaveb dokonce přes 20 %. Vedle bytů k tomu přibývají tisíce nevyužitých budov, opuštěné školy, kasárny, kulturní domy nebo bývalé provozy, u kterých ale chybí jakákoli systematická evidence.
Adaptivní opětovné využití těchto prostor přitom může nabídnout bydlení či jinou potřebnou změnu účelu rychleji a s výrazně nižší materiálovou i uhlíkovou stopou než nová výstavba, rekonstrukce má podle studie o 50 až 75 % nižší materiálovou a emisní stopu než srovnatelná novostavba. V praxi tomu dnes brání hlavně chybějící data o tom, kde se prázdné budovy nacházejí, roztříštěná agenda mezi resorty a to, že dotační programy jsou nastavené spíš pro novou výstavbu než pro rekonstrukce. Inspiraci lze najít v zahraničí: skotský program „Empty Homes Officers“ pomohl od roku 2014 opětovně aktivovat přes 8 000 domů díky síti odborníků, kteří vlastníkům asistují s právní, technickou i finanční stránkou rekonstrukce.
EU Taxonomie nabízí rámec pro přechod na cirkulární stavebnictví – zatím se skoro nepoužívá
U budov lze v rámci EU Taxonomie prokazovat udržitelnost hned třemi způsoby: zmírněním změny klimatu, přizpůsobením se změně klimatu, nebo přechodem na oběhové hospodářství. V praxi investoři a banky téměř vždy sahají po první možnosti, protože ji lze splnit investicí do energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie. Kritéria pro přechod na oběhové hospodářství jsou přitom výrazně náročnější – vyžadují třeba přípravu až 90 % stavebního odpadu k opětovnému využití nebo recyklaci, stanovují maximální podíl primárních materiálů nebo vyžadují výpočet uhlíkové stopy během celého životního cyklu pro všechny stavební projekty budov včetně renovací.
Právě proto, že jsou náročnější, ale zůstávají skoro nevyužité – chybí zavedené postupy a metodiky, investoři a stavaři mají obavy z recyklovaných materiálů a chyběl i jasný výklad kritérií pro český trh. Aktualizovaný výklad Taxonomie České rady pro šetrné budovy (CZGBC), kterým je INCIEN spoluautorem, tuto mezeru již vyplnila. Doprovodní studie INCIEN k tomuto tématu proto navrhuje postupný harmonogram zavádění těchto kritérií do zeleného financování, veřejných zakázek a dotačních programů od roku 2027.
Co z toho plyne pro veřejnou správu
Napříč všemi čtyřmi studiemi se opakuje podobný vzorec doporučení.
- Prvním krokem je vždy lepší evidence – ať jde o neobydlené budovy, materiálové toky, nebo míru souladu projektů s kritérii cirkulární ekonomiky.
- Druhým je nastavit dotační programy a veřejné zakázky tak, aby zvýhodňovaly renovace a cirkulární přístupy, ne jen novou výstavbu.
- A třetím je jasně rozdělit odpovědnost mezi ministerstvy – v případě nevyužitých budov mezi MMR a Státním fondem podpory investic, v případě surovin a stavebních odpadů mezi MŽP, MPO a MMR.
Připravované strategické dokumenty – Národní plán renovací budov, aktualizace Národní strategie regenerací brownfieldů nebo národní metodika pro výpočet GWP – jsou podle INCIEN příležitostí zahrnout tato témata systematicky, místo aby zůstávala roztroušená v jednotlivých pilotních projektech.
Co z toho plyne pro firmy
Pro developery, stavební firmy i výrobce materiálů jsou zjištěná data především signálem o rizicích, na které se vyplatí připravit dřív, než se stanou povinností. Volba materiálů se dosud řídila hlavně cenou a dostupností – studie ale ukazují, že obojí se bude měnit. Docházející kamenivo a mizející vedlejší produkty energetiky zdraží primární suroviny a zvýší tlak na jejich náhradu, ať už firmy na cirkularitu přistoupí dobrovolně, nebo ne.
Zároveň přibývá důkazů, že cirkulární přístup nemusí být nákladnější. Selektivní dekonstrukce budovy Merkuria v Praze-Holešovicích, kterou provedla Skanska, vrátila do oběhu 97,4 % z více než 18 000 tun materiálu a náklady vyšly srovnatelně s běžnou demolicí. Cirkulární rekonstrukce budovy Sazka v Praze-Vysočanech (KKCG Real Estate Group) skončila svou první fázi finančně „na nule“ a pilotní projekt Circ-Boost v areálu Modřanského cukrovaru testuje recyklovaný beton a digitální evidenci materiálů přímo v BIM. Tyto příklady jsou zatím výjimkou, ale ukazují, že u dobře naplánovaných projektů cirkularita nemusí prodražovat výstavbu.
Pro developery a investory má význam i EU Taxonomie – dosud se totiž soulad s ní dokládá téměř výhradně přes energetickou účinnost, zatímco kritéria pro přechod na oběhové hospodářství zůstávají téměř nevyužitá. Firmy, které je začnou plnit dřív, než to bude vyžadovat EPBD 4 nebo trh, si otevírají výhodnější přístup k zelenému financování a zároveň se připravují na dobu, kdy podobné parametry budou banky a veřejní zadavatelé vyžadovat běžně.
Konkrétně se firmám, městům a obcím vyplatí:
- zvažovat renovaci a adaptivní využití stávajících budov namísto demolice,
- zavádět předdemoliční audity a selektivní demolice, sledovat, kde je reálné využít recyklované materiály,
- a průběžně sbírat data o materiálovém složení svých projektů – ať už kvůli budoucím povinnostem, nebo kvůli konkurenční výhodě už dnes.
Všechny čtyři studie i obě infografiky jsou ke stažení na webu INCIEN.
V případě zájmu o spolupráci na tématu cirkulárního stavebnictví je možné kontaktovat Benjamina Hague, vedoucího výzkumu INCIEN, na e-mailu benjamin.hague@incien.org.
