V rámci našeho měsíčního formátu Cirkulární okénko se zaměřujeme na klíčová témata spojená s cirkulární ekonomikou. Každý měsíc přinášíme odborný pohled na vybrané téma. Tento měsíc se zaměřujeme na zemědělsko-potravinové systémy.
Globální zemědělsko-potravinářský sektor se za poslední desetiletí proměnil v jeden z nejvýznamnějších hybatelů environmentálních, ekonomických i společenských výzev. Tento text nabízí systematický pohled na historické souvislosti, současné strukturální napětí i politické dilemata spojená s potravinovými systémy a ukazuje, proč je dnes nezbytné přehodnotit jejich základní lineární logiku. Cirkulární ekonomika v tomto kontextu nepředstavuje pouze soubor technických opatření, ale funguje jako komplexní strategický rámec, který umožňuje posilovat systémovou odolnost vůči globálním krizím, obnovovat principy sociální a environmentální spravedlnosti napříč regiony a vytvářet dlouhodobě udržitelné modely hospodaření s přírodními, lidskými i ekonomickými zdroji. Proměna potravinového systému není otázkou budoucnosti, ale naléhavým úkolem současnosti.
Úvod do problematiky
Ačkoliv je dnes zemědělsko-potravinářský sektor vnímán jako nepostradatelný pilíř světové ekonomiky a klíčový faktor environmentální stability, nebylo tomu tak vždy. Spíše než historická konstanta je jeho současná dominance výsledkem cílených rozhodnutí, politických strategií a technologických přelomů, které proměnily potraviny z prostředku přežití na globálně obchodovanou komoditu.
Od konce druhé světové války došlo k výraznému nárůstu globální produkce potravin a zemědělské výroby, který byl poháněn jak růstem populace a ekonomiky, tak zásadními technologickými a kulturními změnami ve způsobech zemědělského hospodaření. Se zvyšující se urbanizací a růstem životní úrovně stoupla celosvětová poptávka po potravinách. Tzv. Zelená revoluce sehrála klíčovou roli v prosazení intenzifikačních metod a pomohla vytvořit dominantní paradigma moderního zemědělství. Zatímco v 50. letech byly obavy z globální potravinové bezpečnosti na denním pořádku, dnes se díky více než 30% nárůstu produkce potravin na osobu od 60. let vyrábí více potravin než kdykoliv v historii. Tento trend je sice často zmiňován jako jeden z hlavních faktorů, který pomohl předejít rozsáhlým potravinovým krizím v poválečném období, avšak jeho ekologické a systémové důsledky jsou předmětem rostoucí kritiky. Intenzifikace zemědělství s sebou přinesla závažné dopady na životní prostředí – od degradace půdy a znečištění vody přes ztrátu biodiverzity až po závislost na neobnovitelných zdrojích, zejména fosilních palivech. Tyto praktiky zároveň vedly k výrazné koncentraci moci do rukou několika málo aktérů, kteří dnes dominují klíčové fáze potravinového řetězce – od zemědělských vstupů, jako jsou syntetická hnojiva nebo pesticidy, po primární výroby a zpracování až po distribuci – a jsou natolik vzájemně propojené a tržně koncentrované, že jejich postavení překonává i míru koncentrace, jakou vykazoval finanční sektor před krizí v roce 2008. V knize Regenesis, autor George Monbiot sepsal následující firmy jako dominující zemědělsko-potravinářským sektorem:
- Čtyři společnosti – Cargill, Archer Daniels Midland, Bunge a Louis Dreyfus – kontrolují dle některých odhadů až 90 % globálního obchodu s obilovinami.
- Další čtyři firmy – ChemChina, Corteva, Bayer a BASF – ovládají dvě třetiny světového trhu s agrochemikáliemi, přičemž obdobná čtveřice, s výjimkou BASF nahrazené firmou LimaGrain, drží přes 50 % globálního trhu s osivem.
- Podobná koncentrace se odehrává i v oblasti zemědělské techniky, kde tři společnosti – Deere, CNH a Kubota – prodávají téměř polovinu všech strojů na světě.
- V oblasti porážky a zpracování masa ovládají čtyři korporace – JBS, Tyson Foods, Cargill a WH Group – 75 % světových porážek a zpracovatelských závodů pro hovězí maso, zatímco další čtyři firmy kontrolují 70 % podnikové porážky vepřového.
CCRM Food and agriculture deep dive (2025) také upozorňuje na tuto hluboce zakořeněnou strukturální nerovnováhu v potravinovém systému, kterou způsobuje vysoká míra koncentrace moci v rukou několika dominantních aktérů. Tito hráči ovládají zásadní fáze potravinového řetězce a skrze vertikální i horizontální integraci výrazně omezují prostor pro rozvoj udržitelnějších alternativ. Tato zpráva dále upozorňuje, že závislost malých producentů na těchto strukturách snižuje jejich vyjednávací sílu, narušuje rovné postavení na trhu a brání systémové transformaci. Výsledkem je „uzamčený“ potravinový systém, který je nejen environmentálně a sociálně neudržitelný, ale zároveň zranitelný vůči externím šokům.
Paradoxem je, že současný globální potravinový systém, který také díky Zelené revoluci dokáže na jedné straně zajistit stále širší populaci přístup k na první pohled rozmanitému sortimentu „dokonale vypadajících“ potravin, je zároveň jedním z hlavních zdrojů environmentální degradace. Dnešní zemědělsko-potravinářský sektor je zodpovědný za více než čtvrtina globálních emisí skleníkových plynů, podílí se významně na degradaci půdy, úbytku biodiverzity a je s přehledem největším spotřebitelem vody (celkově si každoročně vyžádá 69 % spotřebované vody). Současné potravinové systémy nejsou udržitelné ani z hlediska veřejného zdraví. Výrazný nárůst civilizačních chorob spojených s nevhodnou výživou, jako jsou obezita, cukrovka 2. typu či kardiovaskulární onemocnění, podtrhuje potřebu systémového posunu ke zdravějším a zároveň environmentálně šetrnějším (například s poměrem více rostlinných produktů) způsobům stravování. Zásadní roli zde hraje nejen samotné složení jídelníčku, ale i to, jakým způsobem jsou potraviny pěstovány, zpracovávány, distribuovány a nakonec spotřebovávány či vyhazovány. Navíc přestože v některých částech světa dochází k nadprodukci a nadspotřebě, v roce 2023 trpělo hladem 733 milionů lidí. Tento kontrast se ještě více zvýrazňuje v kontextu plýtvání: jen v roce 2022 vyprodukovala Evropská unie 59 milionu tun potravinového odpadu, což odpovídá přibližně 132 kilogramům na osobu (pozn. po zveřejnění těchto údajů připravila Evropská komise v rámci kampaně „Zero Waste, More Taste!“ sbírku 27 receptů doplněných o tipy, jak omezit plýtvání potravinami). Tento sektor vykazuje řadu vnitřních napětí – od tlaku na zvyšování produkce, který může negativně ovlivňovat přírodní zdroje, přes spotřebitelské preference upřednostňující vzhled potravin, až po neefektivní distribuci potravinových zdrojů. Tyto skutečnosti představují významnou výzvu pro případnou systémovou proměnu tohoto sektoru. Je proto důležité zaměřit se na celkové fungování systému, přehodnotit jeho dosud převážně lineární logiku a hledat cesty, jak jednotlivé fáze propojit v udržitelném a cirkulárním rámci.
Cirkulární ekonomika v kontextu potravinových systémů
Pro úplnost, a především proto, že je někdy obtížné si přesně představit, co pojem cirkularita znamená v kontextu zemědělsko-potravinářského sektoru, stojí za to zmínit studii organizace Metabolic z roku 2022. Na rozdíl od technických materiálů, jako jsou kovy nebo elektronika, kde je princip cirkulární ekonomiky poměrně jasně uchopen – jde o recyklaci a opětovné využití produktů a materiálů – je situace v biologických systémech o něco složitější. Zemědělství a potravinářství jsou úzce provázány s přírodními cykly a ekosystémy, a jejich cirkularita tedy nemůže být chápána pouze technicky.
Autoři studie proto pracují s širším pojetím cirkularity, které umožňuje zahrnout různorodé typy opatření. Tato opatření jsou rozdělena do tří vrstev, které dohromady tvoří rámec pro pochopení a hodnocení cirkulárních přístupů v sektoru.
- zahrnuje tradiční opatření cirkulární ekonomiky – tedy ta, která se zaměřují na uzavírání materiálových a produktových toků. Jde například o snižování potravinového odpadu, jeho zpracování a opětovné využití odpadu, recyklaci vedlejších produktů výroby, prodlužování životnosti produktů nebo zavádění systémů opakovaně použitelných obalů.
- je systémová. Zde nejde jen o uzavírání toků, ale o snahu sladit spotřebu a produkci s kapacitou přírody na regeneraci. Sem patří například podpora rostlinných alternativ k mléčným produktům s cílem snížit závislost na živočišné výrobě a její environmentální dopady, nebo podpora konzumace rostlinných alternativ k masu, jako jsou luštěniny a další rostlinné bílkoviny, s cílem snížit spotřebu živočišných produktů a související emise skleníkových plynů, zlepšení způsobů pastvy hospodářských zvířat s cílem minimalizovat negativní dopady na půdu a ekosystémy a maximalizovat přínosy pro biodiverzitu a sekvestraci uhlíku.
- pak míří ještě hlouběji – na molekulární úroveň. Sem patří například opatření, která se zaměřují na cirkularitu přírodních cyklů uhlíku, dusíku nebo fosforu, tedy prvků, které jsou zásadní pro zdraví půdy, produktivitu ekosystémů i stabilitu klimatu. V rámci této vrstvy studie Metabolic uvádí tři konkrétní typy zásahů:
- Agrolesnictví: systém, ve kterém se na jedné ploše kombinují stromy a zemědělské plodiny. Stromy poskytují vedlejší produkty (například dřevo nebo ovoce) a zároveň přispívají k vyššímu ukládání uhlíku do půdy a vegetace než běžná plodinová výroba.
- Silvopastorální systémy: kombinace pastvy hospodářských zvířat s porosty stromů a keřů představuje specifickou formu agrolesnictví určenou pro pastviny. Podporueí sekvestraci uhlíku, ekologickou stabilitu krajiny a umožňuje lokálně soběstačné farmy, které si samy produkují krmivo a využívají hnůj přímo na místě. Tím snižuje závislost na dovozu krmiv, syntetických hnojivech i přepravě materiálů. Udržitelnost systému dále posiluje pěstování plodin, jako jsou luštěniny, schopné fixovat dusík do půdy.
- Zachycování a využití uhlíku ve sklenících: v tomto případě se využívá CO₂ z průmyslu, který by jinak unikl do ovzduší. Místo toho se přivádí do skleníků, kde ho rostliny využívají k růstu. Skleníky se zároveň vytápějí odpadním teplem, čímž se snižuje spotřeba zemního plynu i celkové emise.
Tento třístupňový rámec nám umožňuje nejen lépe chápat, co může cirkularita v potravinovém systému znamenat, ale také konkrétněji pojmenovat, jaké typy opatření a změn jsou potřeba, pokud chceme potravinový systém skutečně přiblížit principům cirkulární ekonomiky. Právě na podporu přetváření potravinářské produkce v souladu s principy cirkulární ekonomiky vznikla v roce 2023 iniciativa The Big Food Redesign Challenge pod hlavičkou Ellen MacArthur Foundation. Tato výzva staví na čtyřech klíčových principech: regenerativní produkci, rozmanitosti, nízké ekologické zátěži a upcyklaci. Regenerativní zemědělství navrací půdě život tím, že omezuje orbu, udržuje pokryvnost plodin a uchovává uhlík v půdě, čímž podporuje zdravý ekosystém. Rozmanitost reaguje na fakt, že globálně jíme jen několik málo druhů plodin, přestože existují stovky až tisíce jedlých druhů, které mohou obohatit náš jídelníček i krajinu. Potraviny s nízkým dopadem, jako luštěniny, pomáhají snižovat spotřebu fosilních hnojiv a zatížení životního prostředí. A upcyklace přináší inovativní řešení plýtvání: z odpadu se stávají nové produkty, například omáčky z odřezků zeleniny nebo pivo z prošlého chleba. Tato iniciativa jasně říká, že pokud budeme navrhovat potraviny s ohledem na přírodu a spolupracovat napříč sektory, můžeme zásadně změnit náš vliv na planetu.
Význam cirkularity sahá ještě hlouběji, až k samotné podstatě systémového chování a jeho schopnosti odolávat tzv. systémovým mezníkům (anglicky ‘thresholds’ nebo také ‘tipping points’ v komplexních systémech, jako je právě globální potravinový systém). Tyto limity představují mezníky, do nichž je systém schopen absorbovat změny a vnější vlivy, aniž by došlo k zásadnímu narušení jeho fungování. Pokud je však tento práh překročen, může dojít k náhlému kolapsu. Namísto stabilizace začínají vnitřní mechanismy systému zesilovat nestabilitu, chaotické jevy se řetězí a sílí. I drobný vnější impuls pak může způsobit dramatický pád celého systému do zcela nové, stabilní, avšak často nežádoucí rovnováhy. Kolaps jednoho systému – například zemědělské produkce v důsledku dlouhodobého sucha nebo ztráty opylovačů – může také vyvolat dominový efekt a strhnout s sebou i další provázané systémy, jako je zásobování potravinami, veřejné zdraví či mezinárodní bezpečnost. Současně však známe i klíčové faktory, které určují, zda je daný systém odolný nebo křehký. Jedním z faktorů je tzv. modularita – tedy míra, do jaké je systém rozdělen do relativně samostatných, oddělených celků. Vysoká modularita znamená, že případný šok v jedné části systému se jen obtížně přenáší do ostatních částí, čímž se snižuje riziko řetězových dopadů. Pochopení systémového chování a jeho zranitelnosti je klíčem k tomu, jak navrhovat stabilní, spravedlivé a dlouhodobě funkční potravinové systémy. Zmíněné systémové mezníky jsou ještě zranitelnější ve světě, který čelí tzv. trojí planetární krizi – změně klimatu, úbytku přírody a biologické rozmanitosti a znečištění a odpadům. Tato kombinace představuje vážnou hrozbu pro dlouhodobou udržitelnost a vyžaduje účinná opatření k omezení jejích dopadů.
Tento rostoucí důraz na systémové změny v oblasti potravinové politiky se odráží i v mezinárodním kontextu, mimo jiné také v rámci naplňování Cílů udržitelného rozvoje (SDGs). Ačkoliv sektor zemědělství a potravin dlouho zaostával za širšími environmentálními politikami, výrazný průlom přinesl summit OSN o potravinových systémech (UNFSS) v roce 2021, který nastartoval koordinovanou snahu o jejich transformaci a přispěl k vytvoření struktur na podporu národních strategií udržitelnosti. Význam tohoto tématu byl dále potvrzen na klimatických summitech OSN, COP27 a zejména COP28, kde 159 států včetně České republiky podpořilo deklaraci o začlenění potravinových systémů do klimatických a adaptačních politik, zvýšení financování i mezinárodní spolupráce. Tato deklarace sice není právně závazná, ale představuje důležitý posun v uvažování o potravinách jako neoddělitelné součásti klimatického řešení. Kritici však upozorňují na přetrvávající mezery, zejména absenci důsledného řešení produkce, metodologické transparence a spotřeby živočišných produktů. Očekává se, že další posun by mohl nastat na COP30 v roce 2025, kde budou aktualizovány národní klimatické závazky (NDC), a kde se znovu otevře prostor pro ambicióznější přístup k transformaci agropotravinářství.
Aktuální výzvy a příležitosti
Na nedávném Future Summitu, který 20. března 2025 ve Frankfurtu pořádalo Centrum pro udržitelnou spotřebu a produkci (CSCP), zazněly klíčové poznatky odrážející současné výzvy i příležitosti udržitelného rozvoje v zemědělsko-potravinářském sektoru. Diskuze se soustředila na potřebu systémových změn, které by umožnily přechod k udržitelnějším modelům spotřeby a produkce. Zvláštní důraz byl kladen na význam spolupráce mezi různými sektory a aktéry, včetně podniků, vládních institucí a občanské společnosti, s cílem vytvořit integrované přístupy k řešení environmentálních a sociálních problémů. Dalším zásadním tématem byla role inovací a technologického pokroku v podpoře udržitelnosti. Bylo zdůrazněno, že technologické inovace musí být doprovázeny odpovídajícími změnami v chování a hodnotách společnosti, aby mohly skutečně přispět k udržitelnému rozvoji. V této souvislosti byla diskutována i potřeba vzdělávání a zvyšování povědomí veřejnosti o udržitelných praktikách. Summit rovněž upozornil na důležitost měření a hodnocení dopadů udržitelných iniciativ. Bylo konstatováno, že bez adekvátních nástrojů pro sledování pokroku je obtížné posoudit efektivitu implementovaných opatření a identifikovat oblasti vyžadující další zlepšení. V tomto kontextu byla zdůrazněna potřeba transparentnosti a sdílení dat mezi zainteresovanými stranami. Udržitelná transformace potravinových systémů spočívá ve schopnosti propojit aktéry napříč celou společností a reagovat na současné i budoucí výzvy prostřednictvím inovací, systémového myšlení a adaptivního řízení.
Následně se konala konference „Making European Food Systems Work for People, Climate and Biodiversity“ dne 31. března organizací Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Hlavním tématem konference bylo hledání cest k transformaci evropských potravinových systémů tak, aby byly udržitelnější, spravedlivější a přispívaly k ochraně klimatu a biodiverzity. Diskutovalo se mimo jiné o tom, jaké politické a institucionální překážky brání změnám, jaké kompromisy existují v současných zemědělských politikách, a jak může Česko lépe využít evropské iniciativy v této oblasti. K akci byly připraveny dva doprovodné odborné materiály: policy brief „Sustainable food systems: Gaining ground globally, overlooked in Czechia?“, který shrnuje globální trendy a zmiňuje, že ačkoliv se téma udržitelných potravinových systémů stále více prosazuje na mezinárodní úrovni, v Česku zůstává na okraji politického zájmu a veřejné debaty. Poukazuje na absenci strategického rámce, slabé institucionální ukotvení a nedostatečné propojení environmentálních, zdravotních a sociálních aspektů potravinové politiky. na nedostatečné zakotvení tématu v českém kontextu, a concept sheet „Trade-offs and lock-ins in agri-food policies“, který upozorňuje na to, že současná zemědělská politika EU je ovlivněna historickými rozhodnutími a strukturami, které brání rychlé transformaci směrem k udržitelnějším systémům. Dokument zároveň zdůrazňuje nutnost rozpoznat a řešit kompromisy mezi environmentálními, ekonomickými a sociálními cíli, aby bylo možné navrhnout efektivní a spravedlivé reformy.
Zemědělsko-potravinářský sektor tak stojí na pomyslné křižovatce: může se stát motorem pozitivní systémové změny, který přispěje k naplňování environmentálních a společenských cílů – nebo naopak může nadále posilovat negativní dopady současného převážně lineárního modelu. Předvídat další vývoj světového zemědělsko-potravinářského systému s jakoukoliv jistotou je nemožné. Nevíme, zda se podaří vyřešit, zmírnit, nebo dokonce odstranit klíčové problémy, které ho provázejí – stejně tak ani nedokážeme předpovědět, jaké nové výzvy v budoucnu vzniknou. Co ale víme s jistotou, je to, že složitost a provázanost potravinových systémů bude i nadále narůstat. A že trendy jako změna klimatu nebo úbytek biologické rozmanitosti – a jejich dopady na potravinové systémy – jen tak samovolně nezmizí. Další vývoj bude do značné míry záviset na tom, jaké síly a aktéři budou utvářet podobu světového potravinového hospodářství. Podle Jennifer Clapp, autorkou knihy ‘Jídlo’, klíčovou roli hrají tzv. prostřední síly – normy, pravidla a praktiky, které regulují fungování globálního potravinového systému. Právě to, jak s těmito strukturami zacházejí jednotliví aktéři, bude mít dle Clapp zásadní dopad na budoucnost. Nelze opomenout ani aktivity průkopníků v tomto odvětví – někteří z nich jsou zmapováni v tomto výzkumném přehledu projektu Circular Food Futures, další mezinárodní lídři jsou sdruženi pod iniciativou Fresh Ventures, a v českém kontextu stojí za zmínku například startupy prezentované na stránkách One Point na ČZU, abychom jmenovali alespoň některé z reformátorů sektoru. Jejich kampaně a iniciativy mohou výrazně ovlivnit směřování celého systému. A v neposlední řadě to budou i každodenní rozhodnutí a činy všech ostatních, lidí mimo sféru vlivu v tomto sektoru, tedy těch, kdo potraviny produkují i těch, kdo je konzumují, co spoluurčí další podobu našich potravinových budoucností.
Veřejné stravování a veřejné zakázky na potraviny odborníci i tvůrci politik označují za klíčový nástroj pro posun poptávky k udržitelnějším potravinám a podporu šetrnější produkce i spotřeby. Zkušenosti z jiných evropských zemí, jako je Dánsko nebo Švédsko, ukazují, že taková opatření přispívají k vyšší kvalitě života a lepšímu stavu krajiny. Také na evropské úrovni sílí důraz na využití veřejného stravování jako nástroje změny – podle doporučení European Environmental Bureau (EEB) by měly veřejné zakázky na potraviny aktivně podporovat udržitelné zemědělství, zdravější stravování, ochranu biodiverzity a lepší životní podmínky zvířat, a stát se tak klíčovým prvkem při přechodu k udržitelnému potravinovému systému. V České republice se v průběhu roku 2025 zavádí jako první krok minimální podíl biopotravin ve veřejném stravování. Veřejné instituce, jako jsou nemocnice, úřady, menzy či domovy seniorů, budou muset zajistit, aby alespoň 5 % potravin bylo v bio kvalitě. U škol je tento podíl stanoven na 2 % z hmotnosti porce. Tato opatření vycházejí z akčního plánu rozvoje ekologického zemědělství, který připravilo Ministerstvo zemědělství a schválila vláda. Podle průzkumu Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO ve spolupráci s agenturou Ipsos tuto změnu podporuje více než polovina Čechů, přičemž 70 % dotázaných zdůraznilo důležitost původu potravin.
Ohlédnutí za projektem Circular Food Futures a Pracovní skupinou Kuchyňský odpad
Projekt Circular Food Futures, který v roce 2024 realizoval Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) ve spolupráci s norským partnerem CIVAC, se zaměřil na identifikaci hlavních překážek a příležitostí pro přechod k cirkulární ekonomice v oblasti potravin v České republice. Tato spolupráce poukázala na několik zásadních oblastí pro intervenci – od prevence vzniku odpadu již na počátku potravinového řetězce, přes přínosy začlenění vzdělávání o potravinových systémech do školních osnov, až po nezbytnost úzké spolupráce napříč sektory, profesemi i státy. Projekt čerpal inspiraci z norských zkušeností a doporučil jejich adaptaci do českého kontextu. V českém prostředí dnes můžeme pozorovat iniciativy, které usilují právě o propojení aktérů napříč potravinovým řetězcem se záměrem snižovat plýtvání potravinami a zároveň tak posilovat podporu pro sociálně znevýhodněné skupiny. V oblasti potravinového odpadu se v České republice otevírá nová příležitost pro školní jídelny: mohou darovat nevyužité porce jídla potřebným, čímž přispívají ke snižování plýtvání a zároveň podporují sociálně znevýhodněné skupiny. Tato možnost vznikla díky spolupráci organizace Zachraň jídlo s vybranými ministerstvy a hygienickými autoritami, které připravily praktický návod i potřebné dokumenty, jež celý proces darování výrazně zjednodušují. Závěrečná zpráva zdůrazňuje potřebu systémových změn a spolupráce mezi různými aktéry k vytvoření udržitelnějšího a spravedlivějšího potravinového systému. Podrobnosti o projektu si můžete přečíst na tomto odkazu a další průkopníky lze najít skrz podnikatelský inkubátor ČZU Point One.
Pracovní skupina Kuchyňský odpad, tvořena členy Českého cirkulárního hotspotu a partnery INCIEN, se mezi lety 2023 a 2024 zaměřila na problematiku biologicky rozložitelného kuchyňského odpadu, který v České republice tvoří 30-45 % obsahu černých smíšených popelnic a často končí nevyužitý na skládkách, čímž tak vznikají zbytečné environmentální a ekonomické škody. Skupina, vedená pod záštitou INCIEN, identifikovala hlavní překážky v třídění a zpracování kuchyňského odpadu, jako je nízká informovanost, roztříštěný systém sběru, nepřipravená infrastruktura či nevhodně nastavené poplatkové politiky. V reakci na tyto bariéry navrhla skupina konkrétní opatření a nástroje, včetně podpory informovanosti mezi starosty, motivujících poplatků, investic do infrastruktury a jednotného systému sběru. Dále také doporučila rozšíření kapacit kompostaren a garanci koncových zařízení. Cílem této skupiny bylo dát dohromady zkušenosti z praxe a předat je těm, kdo rozhodují, aby na jejich základě mohli jednat a prosazovat změny.
Tematické zaměření nových projektů INCIEN
Závěr
Zemědělsko-potravinářský sektor je dnes jedním z nejvýznamnějších hybatelů environmentálních i společenských změn. Jeho současná podoba je výsledkem desítek let politických rozhodnutí, technologického pokroku a tržní centralizace – a právě proto není neměnná. V časech klimatické krize, ztráty biodiverzity a narůstajících sociálních nerovností se stále více ukazuje, že pokračování v dosavadním směru je nejen neudržitelné, ale i riskantní. Cirkulární ekonomika přináší rámec, který umožňuje přemýšlet o potravinových systémech jinak: jako o živé síti propojených vztahů, kde se neplýtvá zdroji, kde se podporuje místní odolnost a kde je kvalita života v krajině i na talíři stejně důležitá jako ekonomický výnos. Proměna nebude snadná – vyžaduje odvahu přehodnotit zažité modely, investovat do systémových změn a podporovat spolupráci napříč obory, sektory, státy i generacemi. Ale právě tímto směrem vede cesta k potravinové budoucnosti, která bude nejen výživná a spravedlivá, ale také odolná a dlouhodobě udržitelná.
Výzva k akci
Aby tato proměna mohla skutečně nastat, potřebujeme více než jen jednotlivé projekty a dílčí reformy. Potřebujeme vizi. Potřebujeme odvahu rozhodovat se jinak – jako spotřebitelé, jako zemědělci, jako veřejní činitelé. Pokud máte možnost ovlivňovat, jak se v institucích nebo firmách nakupují a připravují potraviny, začněte právě tam. Pokud tvoříte politiku, hledejte řešení, která posilují odolnost a spravedlnost místo krátkodobých zisků. A pokud jste jen – nebo právě – občanem, nenechte se odradit zdánlivou malostí svých každodenních rozhodnutí. V konečném důsledku totiž právě tyto volby vytvářejí tlak na změnu. Cirkulární potravinová budoucnost se nestane sama – musíme si ji společně naservírovat. Pokud vás tato témata oslovují a rádi byste se na změně potravinového systému podíleli s námi – ať už prostřednictvím výzkumu, praktických projektů, organizací akcí nebo skrz vzdělávání – ozvěte se. Budeme rádi za nové impulzy i partnery, kteří s námi chtějí posouvat hranice možného. Kontaktovat mě můžete přímo na e-mailu jana.vitkova@incien.org.
Tohle bylo páté Cirkulární okénko!
Sledujte i další články z této série, kde se budeme věnovat klíčovým tématům cirkulární ekonomiky a praktickým krokům, jak můžeme změnu skutečně realizovat. Každý měsíc přineseme odborný pohled na důležitá témata a příklady z praxe.
