Evropská komise po několika odkladech 4. března 2026 zveřejnila dlouho očekávaný návrh Aktu o akcelerátoru průmyslu (IAA). Jeho cílem je posílit poptávku po nízkoemisních materiálech, urychlit schvalování projektů průmyslové transformace a zvýšit odolnost evropských hodnotových řetězců, zejména v energeticky náročném průmyslu (EII), výrobě technologií s nulovými emisemi a v automobilovém sektoru.
V INCIEN dlouhodobě sledujeme a z pohledu cirkulární ekonomiky podporujeme budování tzv. „lead markets“ (rozhodujících trhů), využívání veřejných zakázek jako nástroje dekarbonizace i posilování hodnotových řetězců. Oceňujeme proto, že se Evropská komise na tuto oblast zaměřila. Přesto však současná podoba IAA postrádá potřebnou ambici, jasné definice i dostatečnou rychlost implementace, aby skutečně zajistila konkurenceschopnost a odolnost evropského průmyslu.
Níže uvádíme problematické oblasti, na které je třeba se zaměřit:
Nízké ambice v oblasti veřejných zakázek: IAA navrhuje kvóty pro veřejné zakázky ve výši 25 % pro nízkoemisní ocel a hliník a 5 % pro beton a maltu. Tyto hodnoty však neodpovídají současné realitě trhu – například přibližně 45 % produkce oceli v EU již dnes pochází z nízkoemisních elektrických obloukových pecí a kapacity existují i u nízkoemisního cementu a betonu. Takto nastavené kvóty proto nemotivují k hlubší dekarbonizaci ani k rozvoji cirkulárních řešení. Zároveň chybí jasný časový harmonogram jejich zavádění i propojení se silnějšími pobídkami pro soukromou poptávku, což je zásadní například v automobilovém průmyslu. V současné podobě tak IAA neposkytuje dostatečně silný a předvídatelný signál pro investice do nízkoemisní výroby.
Absence označení nízkoemisních výrobků: Jedním z očekávaných kroků bylo zavedení dobrovolného označení (štítku) pro nízkoemisní ocel a další materiály. Takové univerzálně uznávané značení dosud chybí, což komplikuje investiční rozhodování napříč průmyslovými sektory. IAA nakonec rámec pro jeho zavedení nepřináší. Definice označení pro ocel i cement má být nově řešena prostřednictvím sektorové legislativy, zejména delegovanými akty pod Nařízením o ekodesignu udržitelných výrobků (ESPR) a Nařízením o stavebních výrobcích (CPR). Samotný postup v principu není špatný, klíčovým rizikem je však čas. Prioritou proto musí být co nejrychlejší zavedení jasných a důvěryhodných definic pro nízkoemisní ocel a cement, které evropskému průmyslu poskytnou potřebnou investiční jistotu.
Made in EU: IAA uvádí kritéria „vyrobeno v EU“ a „nízká uhlíková stopa“ jako povinná ve veřejných zakázkách. Současně však ponechává značný prostor pro výjimky, takže v některých případech může jejich uplatnění zůstat pouze dobrovolné. Specifické požadavky pro jednotlivé sektory má přinést až revize směrnic o veřejném zadávání. Je zásadní, aby kritérium „vyrobeno v EU“ bylo pevně a neoddělitelně spojeno s požadavkem na nízkou uhlíkovou stopu. Jinak by mohlo docházet k situacím, kdy bude splněno pouze jedno z těchto kritérií, což by mohlo vést k podpoře neefektivní a emisně náročnější výroby.
Dalšími body, kterým je třeba věnovat pozornost, ale na které se INCIEN přímo nezaměřuje, jsou „průmyslové akcelerační zóny” (industrial acceleration areas), kde zejména nesmí docházet k oslabení stávajících environmentálních standardů a je tedy třeba jasně definovat dekarbonizační projekty. Zároveň je třeba věnovat pozornost systému obchodování s emisemi (EU ETS) ETS jako základu stability IAA, kdy by oslabení tohoto mechanismu podkopalo cíle samotného IAA.
INCIEN téma IAA a souvisejí legislativy nadále pozorně sleduje a v průběhu roku 2026 bude připravovat další výstupy a stanoviska, mimo jiné v rámci těchto současných projektů:
- Podpora nízkoemisní oceli, cementu a betonu ve spolupráci s European Environmental Bureau a partnery z Nizozemska, Španělska a Rumunska.
- Podpora cirkulárních hodnotových řetězců, mapování příležitostí pro transregionální cirkulární centra a podpora rozhodujících trhů pod záštitou European Climate Foundation.
