V březnu jsme měli tu čest přivítat Joana Prummela, předního odborníka na cirkulární ekonomiku, nizozemské Zelené dohody a cirkulární veřejné zadávání. Během čtyř intenzivních dnů s námi Joan sdílel neocenitelné postřehy, zkušenosti a vedl strategické diskuse o zavádění cirkulárních řešení nejen v České republice.
Diskuse směřovaly zejména k Bohémským dohodám (české adaptaci nizozemských Zelených dohod) a obecně k tématu cirkulární ekonomiky. V rámci akce, kterou INCIEN spoluorganizoval s Ministerstvem zemědělství byly definovány klíčové výzvy, příležitosti a konkrétní postřehy, které mohou pomoci veřejným institucím, podnikům a dalším zúčastněným stranám v implementaci Bohémských dohod. Více informací k proběhlé akci naleznete v samostatném článku.
Po skončení akce jsme měli možnost si s Joanem osobně popovídat a probrat jeho názory na Bohémskou dohodu a přechod na cirkulární ekonomiku. Jeho pohled na tyto dohody a praktické rady pro každého, kdo se chce podílet na rozvoji udržitelnosti a podpořit systémovou změnu jsme shrnuli níže. Přejeme příjemné čtení.
Co jsou nizozemské Zelené dohody a proč fungují?
Jedním z hlavních témat diskuse byla síla dobrovolných dohod, jako jsou nizozemské Zelené dohody. Podle Joana Prummela spočívá hlavní síla dohod v jejich řešení konkrétních problémů. Místo toho, aby se zabývaly širokými a abstraktními koncepty jako „udržitelnost“ nebo „cirkulární ekonomika“, soustředí se tyto dohody na řešení specifických problémů. Například v Nizozemsku dohody řešily konkrétní výzvy, jako je nakládání s popílkem z incineračních zařízení nebo zkoumání využívání udržitelných materiálů ve stavebnictví.
Tento přístup, jak vysvětluje Joan, vytváří partnerství mezi účastníky ochotnými spolupracovat a zavazují se k řešení daného problému. „Co je dělá funkčními, je, že zde není žádná povinnost,“ říká Joan. „Ten, kdo začíná Zelenou dohodu, přebírá iniciativu a hledá partnery, kteří jsou stejně ochotni pracovat na řešení. To vytváří “koalici ochotných”, která přináší pozitivní energii. Pracujete na řešení, nikoli na dokazování, proč to nejde vyřešit.“
Soustředění na jasný a konkrétní cíl vytváří pozitivní energii a motivaci pokračovat. Joan dále vysvětluje, že jedním z cílů Zelených dohod není jen najít řešení pro okamžitý problém, ale také umožnit škálovatelnost – ať už rozšířením dohody, vytvořením spin-off projektů pro firmy nebo replikováním řešení na jiných místech.
„Úspěch Zelených dohod spočívá v jejich spolupráci a v tom, že se zaměřují na jeden konkrétní problém. Spojují koalici ochotných účastníků, kteří pracují na řešení, což vytváří energii a momentum, které jsou klíčové pro úspěch.“
Klíčoví účastníci pro úspěch cirkulárních dohod
Odpověď na otázku, kdo je pro úspěch cirkulárních dohod klíčový, není jednoduchá, protože každá dohoda si žádá různé aktéry, kteří jsou vhodní k řešení konkrétních problémů. Joan vysvětluje, že v Nizozemsku bylo doposud uzavřeno 238 dohod, které řešily 238 různých problémů. I přesto mají všechny jednu společnou věc: postoj účastníků.
„Postoj je zásadní. Chceme to vyřešit, věříme, že to dokážeme. Proto se zapojujeme.“
Klíčem k úspěchu byla vždy ochota všech partnerů spolupracovat na nalezení řešení. Důležitá však není jen ochota účastníků, ale také jejich propojení s vládou. Vláda má přístup k důležitým informacím, usnadňuje spolupráci mezi různými stranami a přispívá svou odborností, což je zásadní pro to, aby Zelené dohody fungovaly.
„Vlády obvykle disponují rozsáhlými sítěmi odborníků. Lidé tam pracují, protože mají hluboké znalosti v konkrétních oblastech. Pokud se téma týká vaší Zelené dohody, můžete tyto znalosti využít.“
Joan také upozorňuje na roli univerzit a výzkumných institucí, které často přispívají cennými poznatky a pomáhají nalézat nejlepší řešení. Kromě odborné pomoci vlády pomáhají koordinovat Zelené dohody a komunikovat je veřejnosti, což zajistí širší zapojení a porozumění.
„Typ organizací, které by měly být zapojeny, určuje jejich postoj. Měly by to být ty, které mají ochotu říct: Chceme to vyřešit a máme nápad, jak na to? V našem případě bylo klíčové propojení s vládou, která mohla poskytnout znalosti, facilitovat setkání a pomoci s komunikací.“
Jak mohou malé a střední podniky (SME) těžit z cirkulárních sektorových dohod?
Ačkoliv mnoho lidí předpokládá, že malé a střední podniky (SME) čelí významným bariérám pro vstup do sektorových dohod, realita je dle Joana Prummela jiná. Do Zelených dohod se totiž v Nizozemsku úspěšně zapojily jak velké společnosti, tak SME. Klíčem k tomuto úspěchu je ochota SME identifikovat konkrétní výzvu, která je pro ně relevantní, brání jejich činnosti tu začít řešit.
„Je logické o tom takto přemýšlet. Ale zároveň naše Zelené dohody dokazují, že to vlastně nedává smysl, protože v dohodách mohou být jak velké firmy, tak i SME. Dohoda je totiž o nich.“
Joan zdůrazňuje, že úspěšná spolupráce nastává, když firmy, bez ohledu na svou velikost, spolupracují na řešení problému, který je pro ně samotní důležitý. Pro SME to tak často znamená vyřešení nějaké bariéry, ať už jde o znalosti, regulace nebo jiný problém. Místo toho, aby se tímto problémem zabývaly samy, mohou díky zapojení do sektorové dohody spolupracovat s ostatními, získat více informací a postupovat rychleji.
„Na konci vaše časová investice přinese vašemu podnikání větší návratnost, protože jste využívali možnost společného učení se. A vím, že to může znít abstraktně, ale vždy, když byly Zelené dohody s SME úspěšné, bylo to právě díky tomu.“
Na závěr Joan zdůrazňuje, že účast v dohodách není o velikosti rozpočtu, ale o tom, co firmu motivuje – ochotě vyřešit skutečný, smysluplný problém.
„Nebudete trávit čas něčím, co vlastně nechcete řešit nebo vás to nezajímá. Pokud je to něco, čemu byste stejně věnovali čas, pak je lepší ho strávit v projektu společně s ostatními. Je to ten samý čas. Takže nejde o rozpočty, jde o to, co vás motivuje.“
Lekce č.1 pro Bohémské dohody
Joanova rada není specificky zaměřena na český kontext, ale hlavní výzvou, které čelí každá země začínající se sektorovými dohodami, je právě počáteční fáze – dostat ty první úspěšné dohody do chodu a povědomí.
„Největší výzvou v tuto chvíli, ať už pro Českou republiku, nebo jakoukoli jinou zemi, je to, jak to rozjet. Jakmile to začne fungovat a máte tak 10 dohod, zaměřující se na témata, která alespoň přímí účastníci uznávají, začnou být úspěšné. Pak náhle přijde více a více iniciativ.“
Joan zdůrazňuje, že první dohody jsou vždy nejtěžší. Je to o nastartování momenta a o dokazování, že to funguje. Jakmile se první dohody ukážou jako úspěšné, ostatní budou samy následovat. Uvádí jako příklad potenciální první dohody zaměřené na udržitelné stavební materiály, kterou povede INCIEN nebo projekt Nábytek v oběhu, zaměřující se na druhý život nábytku. Pokud budou tyto první dohody úspěšné, může inspirovat další a rozšířit dopad sektorových dohod,
„Pokud se vám podaří nastavit první Bohémskou dohodu, musí být úspěšná. Musíte o ní komunikovat. A věřím, že to budete komunikovat pozitivně, ať se stane cokoli. Pokud selžete, hodně se naučíte, a pokud uspějete, tak prostě uspějete.“
Pro Joana je komunikace klíčová. Je důležité představit celý proces pozitivně, ať už je výsledek úspěšný, nebo ne. Pokud Bohémská dohoda selže, stále jde o cennou zkušenost, a pokud uspěje, je třeba ji oslavit. Ať tak, či onak, komunikace musí být pozitivní a inspirativní, aby povzbudila ostatní, aby přemýšleli o tom, jak mohou začít své vlastní spolupráce.
„ Pokud máte příběh o prvních několika úspěšných Bohémských dohodách, pak si ostatní řeknou: 'Aha, tohle by mohla být další Bohémská dohoda. To by mohla být nová spolupráce mezi univerzitami, vládou a firmami.' Největší výzvou však zůstává mít první úspěšné dohody a dát všem vědět, že tohle je jeden ze způsobů, jak řešit problémy a urychlit udržitelný rozvoj.“
Quick wins pro první rok Bohémských dohod
Když jsem se Joana Prummela zeptala na nějaké quick wins pro první rok po podepsání Bohémské dohody, zdůraznil dvě zásadní oblasti, které určují úspěch dohody, zejména v počátečních fázích.
„První věcí je ujistit se, že všichni to od začátku berou vážně,“ říká Prummel. Věří, že každý účastník Zelené dohody se musí plně zavázat k procesu spolupráce. Tento závazek by měl být jasný, přičemž role jednotlivých účastníků by měly být definovány už na začátku. Smlouva nebo dohoda by měla vymezit cíle a odpovědnosti, aby každý účastník rozuměl své roli v dosažení společného cíle.
Joan zdůrazňuje důležitost okamžitého řešení problémů, pokud některý účastník neplní svou roli. Pokud účastník již nevěří v cíl, je důležité pokračovat bez něj.
„Pokud některý z aktérů z jakéhokoli důvodu dostatečně nepřispívá, promluvte si o tom. Ve chvíli, kdy už nevěří v cíl, je důležité ho s úctou požádat, aby vystoupil z Bohémské dohody. Pokud jsou jiné problémy, prodiskutujte je a zjistěte, jak si navzájem můžete pomoci.“
Další důležitou radou od Joana je průběžná komunikace od samého začátku. Je nezbytné komunikovat nejen během slavnostního podepsání dohody, ale také pravidelně následně, aby se účastníci informovali o pokroku. To udržuje účastníky zapojené a udržujte dobrou energii.
„Od začátku komunikujte nejen o slavnostním podpisu, ale pak po měsíci: ‚Pamatujte, před měsícem jsme podepsali. Tohle je náš akční plán pro příští rok.‘ Po šesti měsících tohle jsou kroky, které jsme už dosáhli. Vždy je něco, o čem můžete komunikovat. Můžete to vytvořit, ale musíte to oslavovat. Mezi sebou i v komunikaci ven, protože potřebujete neustále udržovat pozornost.“
Joan vysvětluje, že tato průběžná komunikace je užitečná nejen pro veřejnost, ale i pro účastníky samotné, protože se cítí poctěni, že mohou být součástí. Jak Bohémská dohoda roste, stává se z ní značka, na kterou účastníci mohou být hrdí.
„Opravdu to fungovalo, pokud projekt rostl jako určitá značka, což byly Zelené dohody v Nizozemsku. Účastníci byli hrdí na to, že si na své webové stránky mohli dát logo Zelené dohody. Jsem partnerem Dohody o cirkulárních budovách, nebo popílcích nebo čemkoli jiném. Na své domovské stránce měli logo, protože na to byli hrdí, protože to něco znamenalo. Znamenalo to, že přijímají odpovědnost vůči společnosti.“
„Klíčem k úspěchu v prvním roce je brát Bohémskou dohodu vážně, zajistit, že všichni účastníci jsou plně zapojeni, a pravidelně komunikují. Pokud tyto aspekty zvládnete, vytvoříte silný základ pro úspěšný projekt, úspěšnou značku, na kterou budou aktéři hrdí.“
„Do cirkulární ekonomiky jsem přišel náhodou“
Joanova cesta k cirkulární ekonomice a udržitelnosti nebyla vůbec plánovaná – přišel k ní vlastně náhodou. A to, co začalo jako jediný úkol, se rychle proměnilo v jeho vášeň.
„Do cirkulární ekonomiky jsem přišel náhodou,“ říká. Byl projektovým manažerem a první program, který mu byl nabídnut, se zaměřoval na udržitelný provoz na nizozemské vládě.
To, co ho následně v udržitelnosti udrželo, byla ochota lidí sdílet si znalosti. Na rozdíl od jiných sektorů, kde si lidé rádi uchovávají své odborné know how pro svůj osobní zisk, v oblasti udržitelnosti je přístup jiný.
„Lidé pracující v udržitelnosti k tomu přistupují jinak. Pokud má někdo řešení na snížení emisí nebo na zvýšení cirkularity produktu, je často ochotný ho sdílet, dokonce i s konkurenty, protože to urychlí dopad na planetu.“
Tato otevřenost, radost ze spolupráce a společný cíl změnit věci rezonovaly s Joanem na osobní úrovni. Nešlo jen o udržitelnost – šlo o práci s lidmi, kteří chtěli pracovat bok po boku, učit se od sebe navzájem a vytvářet prostředí vzájemného respektu a společného pokroku.
„V případě našeho tendru na kancelářský nábytek jsme se rozhodli, že nejcirkulárnější a nejudržitelnější přístup je prodloužit životnost našich stávajících produktů. Protože máme vysoce kvalitní nábytek, může být opraven a použit dalších 10 let. Je však důležité si uvědomit, že delší používání produktů není vždy nejlepší řešení—někdy je výhodnější je nahradit nebo zvolit jiné alternativy v závislosti na okolnostech.“
To, co začalo jako jednoduchý projekt na experimentování s cirkulárními řešeními, se stalo okamžikem, který definoval Joanovu kariéru. Jeho role nikdy nebyla o technických aspektech cirkularity – spíše o zkoumání, jak změnit procesy a pomoci lidem pochopit a přijmout cirkularitu ve své každodenní praxi.
Tato kombinace praktických řešení a změny myšlení perfektně ladila s jeho hodnotami. Uvědomil si, že cirkulární ekonomika není jen o opravování nebo znovu používání produktů; jde také o transformaci způsobu, jakým přemýšlíme o zdrojích a spotřebě.
Pro Joana není cirkulární ekonomika jen profesním cílem; je to jeho osobní mise. Jeho vášeň spočívá v inspirování ostatních, cestování, setkávání s novými lidmi a mluvení o výhodách cirkulárního veřejného zadávání a udržitelnosti. A tím, že to dělá, doufá, že inspiruje ostatní k tomu, aby konali způsobem, který prospívá nejen společnosti, ale i planetě.
Reflexe nad Bohémskými dohodami
Jak zkoumáme koncept nizozemských Zelených dohod a jejich možné přizpůsobení českému prostředí, je důležité si uvědomit základní principy, které vedou k úspěšným cirkulárním iniciativám. Síla spolupráce, sdílení znalostí a ochota inovovat jsou klíčové pro rozšíření cirkulárních řešení.
Joanova cesta a jeho osobní závazek k cirkularitě nám připomínají, že přechod k udržitelnému světu není jen o technických aspektech – jde o změnu myšlení a ochotu sdílet znalosti pro dobro všech.
