Archiv rubriky: Blog

Polemika: MBÚ jako riziko recyklace?

Pro časopis Odpadové fórum jsme přispěli do polemiky o tom, jaká může být role MBÚ v cirkulární ekonomice a jestli nepředstavuje jisté riziko. 


V souvislosti s dosažením evropských cílů cirkulárního balíčku, bude nutné odklonit maximální množství bioodpadů ze SKO a také zásadně zvýšit efektivitu třídění odpadů. Podle aktuálních analýz odpadů SKO obsahuje až 80 % využitelných složek. Pokud by se toto podařilo naplnit, tak se v této souvislosti redakce časopisu Odpadové fórum ptá: „Nepředstavuje ve svém důsledku výstavba tzv. MBÚ potencionální riziko pro recyklaci, brzdu v přechodu na cirkulární ekonomiku a současně tak i ve svém důsledku promarněnou investici?“


Pokud jde o MBÚ komunálních odpadů, tak mohu rovnou říci, že jde nejen o promarněnou investici, ale v mnoha případech je to i taková malá past jak na starosty, tak na investory (což mohou být ty samé skupiny). Z pohledu skutečných materiálových toků jde o přetřídění SKO prakticky na dvě frakce – spalitelnou a skládkovatelnou. Vzhledem k tomu, že není možné bioodpad z této linky použít jako hnojivo, ale jen k rekultivaci skládky, tak i tuto frakci z cirkulárního pohledu vidíme jako skládkovaný tok. Druhá frakce jde k energetickému využití, jen dostane hezké mašličky a mluvíme o něm jako o „výrobku“ či „tuhém alternativním palivu“. A teď se dostáváme k největšímu paradoxu: v České společnosti je cíleně vybudována obrovská nevole proti energetickému využití, ze kterého ale na konci procesu můžeme velmi dobře dotřídit kovy a škváru použít k materiálovému užití, kdy se bavíme o cca 22-25 % škváry z původní váhy a cca 1-3 % kovů. Škvára nahrazuje (dle vzoru západu) primární suroviny ve stavebnictví, které nám dochází. A oproti tomu máme na výstupu z MBÚ dvě hromady a jedna je skládkována, druhá spalována a u té najednou děláme, jako by hořela plamínkem míru, ze kterého žádné škodliviny neunikají. Úsměvné. MBÚ je z pohledu cirkulární ekonomice mnohem níže než ZEVO. Neboť diskuze bedlivě sleduji a sama si na něj stále dělám názor, dovolím si citovat i samotné odpadáře. Pan ředitel AVE, Roman Mužík, se sám nechal ve článku pro iDnes slyšet, že “Vytřídit odpad ze směsného odpadu z černých nádob by bylo strašně drahé a hygiena je problém. Když se to vytřídí u člověka doma, dá se surovina krásně vrátit do systému.” S tím zcela souhlasím. I když by se ze směsného odpadu cokoliv vytřídilo, většinou je míra znečištění této složky tak vysoká, že není možné materiál na trhu uplatnit. To platí i o nově diskutovaném „PEVO“ což je jakési přetřídění před energetickým využitím, kde i zde je skutečně spíš úsměvná představa, že si recyklátoři citliví na nečistoty něco ze směsného odpadu odkoupí. O recyklaci můžeme mluvit jen pokud je surovina skutečně dobře tříděná a čistá na vstupu.

To, že MBÚ mluví o recyklaci jen jako o greenwashingu potvrzuje i článek na Rozhlasu s názvem „Kdo nechce, aby se efektivně třídil odpad?“, kde se explicitně uvádí plány firmy OZO Ostrava následně: „…Ta se pokusila takovou třídící linku postavit. Z většiny směsného odpadu by po dotřídění vyráběla palivo a jen menší, nezužitkovatelnou část by poslala na skládku.“ O recyklaci ani slovo.

O několik pater pod recyklací, která se v tomto spojení používá, dle mého názoru účelově, a i díky tomu, že jsme si zde vytvořili prostředí, kde říkáme třídění recyklace. Pojďme si nalít čistého vína a bavit se ne o papírových pojmech a číslech v tabulkách, ale o tom, jaké jsou skutečné zájmy těch, kteří chtějí linky stavět a co se dá s odpadem v černých nádobách dělat. Jediná správná cesta je velký tlak na třídění v domácnostech, které eliminuje vznik směsného odpadu na minimum. Ale i Evropská Unie uvádí, že u směsného odpadu je stále možné, po naplnění cílů recyklace, 25 % energeticky využívat. Tak na to nezapomínejme a nedémonizujme něco, co je rozhodně lepší než trend MBÚ, které nám sem po špatných zkušenostech nenápadně podsouvají i provozovatelé z Polska, kde technologie neplní původní představy.

A tak závěrem. MBÚ je v hierarchii mezi skládkou a energetickým využitím. O recyklaci nemůže být řeč.

 

Porfolio Jihomoravského inovačního centra doplní i cirkulární ekonomika.

Velké věci začínají často malým impulsem od jednotlivců. A tak jsme téměř před rokem na základě impulsu od Jana Zemana, majitele biopekárny Zemanky a zároveň experta týmu JIC, začali zvažovat možnost spolupráce a propojení kapacit Institutu cirkulární ekonomiky s nejaktivnějším českým inovačním centrem – JIC podnikání má smysl. Dnes, po méně, než roce aktivní spolupráce můžeme ohlásit, že cirkulární ekonomika se velmi hluboce propíjí do metodik konzultačních týmů JIC a velmi brzy nás čeká multiplikace naší „Cirkulární akademie“ i do dalších regionálních inovačních center.

Na začátku bylo pro nastavení vztahů celkem rozhodující vyjasnění očekávání ze všech stran. Proč by mělo inovační centrum spolupracovat s neziskovkou? Dokážeme naučit tým základům tak pevným, aby si byli konzultanti v terénu jistí a chtělo se jim téma otevírat, i když je tak široké a propojené? Mnoho otázek, mnoho možností odpovědí. Nakonec jsme se shodli, že cílem JICu bude propsat téma cirkulární ekonomiky do aktuálních znalostí a dovedností, a kromě šíření povědomí o tématu u stávajících zákazníků umět i definovat základní příležitosti. To však jen do míry, kdy není třeba sáhnout do „expertního poolu“. Jednoduše tedy zvládnout konzultace tématu po své ose. Onen „expertní pool“ včetně individuální podpory týmu JIC přináší na oplátku INCIEN. Těžit tak společně můžeme z toho, že máme najednou mnohem více „vojáků v poli“ a tým INCIEN se tak může soustředit na dlouhodobé projekty, které často tkví ke kultivování změny legislativy a k projektům se přidat až ve chvíli, kdy je to skutečně potřeba. A to může být například při přípravě praktických worksohopů, na kterých ve firmách definujeme konkrétní oblasti, kterým se skutečně vyplatí věnovat, aby se firmy „neuvařily“ na tom, že se budou snažit být dokonalé od samého začátku.

Abychom ale maximalizovali užitek ze společně tráveného času, tak jsme do spolupráce přizvali i inovační agenturu Direct People, protože se lehce může stát (tak jak se nám to již v minulosti stalo), že některé projekty pro nás z časových důvodů (ten je u nás nejcennější složkou) mohou být oříšek. A Direct People je perfektně flexibilní a zároveň oplývá týmem inovátorů, kteří dokáží inovace nejen urychlit, ale hlavně pomáhají vyhnout se slepým uličkám. A to bývá často nejkritičtější. Slepé cesty jsou ztrátou času a absence funkčních metodik nás stojí mnoho vynaložených sil vniveč. Cirkulární ekonomika je totiž zejména o hledání synergií mezi partnery, kteří si vzájemně mohou perfektně pomoci a doplnit si svoje schopnosti, ale člověk se musí naučit opouštět svoje „milášky“, což jsou prvotní představy, které ne vždy skutečně fungují. Cyril Klepek z Direct People navíc stojí i za ideou první publikace Cirkulární Česko, a proto se nabízelo, že by vydání druhé mohlo vzniknout nově i v partnerství s JIC. A tak do sebe všechny tři dílky skvěle zapadly. Zbývalo jen nachystat průběh workshopů a akčních kroků tak, abychom se co nejrychleji dostali do bodu, kdy si budeme vědomi možností spolupráce, odhalíme svoje silné stránky a budeme schopni fungovat v praxi. Cíl byl všechno zvládnout do Mezinárodního strojírenského veletrhu, který nese jako hlavní téma Cirkulární ekonomiku a který se koná druhý týden v září. Po zvážení potřeb a časového rámce jsme navrhli následující strukturu Cirkulární akademie:

Kromě jednolivých modulů ale považujeme za nezbytné i další klíčové aspekty spolupráce mezi INCIEN a JIC. Ty může navíc ve své podstatě aplikovat při hledání cirkulárních inovací každá jiná firma či organizace. Ačkoliv se mohou zdát obecné, při budování nových produktů i služeb je důležité si je průběžně připomínat.

  • Partnerství: Pro jakékoliv formy partnerství je třeba hledat konsenzus a nastavení spolupráce výhodně pro všechny strany, které se do nich zapojí. V našem případě konzultační aktivity členů týmu JIC v terénu šetří čas INCIEN, neboť prvotní schůzky a „oťukávání“ firem pro cirkulární ekonomiku může fungovat i bez nutnosti osobní návštěvy zástupce INCIEN. My jsme však kdykoliv připraveni poradit, konzultovat vhodné kroky, nabídnout partnerskou síť a prodiskutovat možná navržená řešení. V případě, že se JIC setká s projekty mimo rámec vlastního záběru (startupy, malé a střední firmy), je do spolupráce přizvána inovační agentura Direct People, která v našem týmu může pomoci i velkým hráčům, a to díky sérii kvalitních referencí. Společně jsme tak schopno vytěžit vlastní sítě kontaktů a poskytnout pomoc a návod na aplikaci cirkulárních principů do praxe firem v mnohem širším měřítku.
  • Komunikace: téma je pro mnoho sektorů nové a z toho důvodu jsme se shodli na sladění komunikačních aktivit (ať už je to příprava publikace Cirkulární Česko 2 nebo příprava expertních kulatých stolů, které se budou konat v rámci Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, a to přímo na dílčí témata nezbytná pro přechod k cirkulární ekonomice). Společná komunikace šetří čas i finance, a tak i zdroje, které mohou být použity pro individuální poradenství, o které všem stranám jde nejvíce.
  • Otevřené inovace a sdílení: Komunikovat co největší detail jednotlivých kroků a přizývání dalších, doplňujících partnerů do hry je klíčem pro vytváření inovací otevřených pro další partnery. Jen při během třetího modulu jsme našli mnoho příležitostí pro propojení zákazníků JIC, INCIEN i Direct People a to díky sdílení kontaktů, nápadů a společné vize.
  • Inspirace: Naším cílem je inspirovat nejen firmy, které se o tématu mají zájem dozvědět více, ale i další regionální rozvojové agentury či inovační centra, aby se nebála do tématu více ponořit, osvojit si jeho základy a najít vlastní cestu, jak zahrnout konzultace v oblasti cirkulární ekonomiky do svých aktivit. Pro hlubší „ponoření“ je zde INCIEN, který je schopen kdykoliv nabídnout hlubší vhled a konkrétní metody výzkumu, odhalení konkrétních cirkulárních příležitostí či nastavení jednotlivých kroků při realizaci.

V následujících měsících budeme i ve spolupráci s další entitou, tentokrát CzechInvestem, hledat cesty, jak dostat téma do dalších regionů a zmultiplikovat tak dosavadní odvedenou práci. Pro firmy v Jihomoravském kraji máme ale dobrou zprávu již dnes – pokud Vás téma zajímá, tak kromě vřelého doporučení týmu JIC se na Vás budeme těšit na většině veletrhů, které pořádá BVV Brno. Další akcí je URBIS, který se bude konat v červnu 2020 a kam také přesouváme konferenci ODPAD ZDROJEM, abychom spojili naše téma s největší akci svého významu v České republice.

Český cirkulární hotspot zahájil svou činnost, garantem je CzechInvest

V polovině října byla oficiálně zahájena činnost Českého cirkulárního hotspotu, jehož cílem je zajistit Česku účast na globálním dění v oboru a zároveň umožnit českým nápadům růst od prvotní myšlenky až po expanzi na zahraniční trhy.

Tímto aktem se Česká republika dostává na úroveň zemí proaktivně podporujících změnu při přechodu z lineárního ekonomického modelu na cirkulární. Celý koncept i jeho činnost byla představena na mezinárodní konferenci Česko jako cirkulární hotspot v rámci Mezinárodního strojírenského veletrhu (MSV) v Brně.

Cirkulární ekonomika může zvýšit efektivnost firem

„Cirkulární ekonomika má velký potenciál pro zlepšení nejen životního prostředí, ale i ekonomické výkonnosti firem. Proto je toto téma pro aktivity CzechInvestu klíčové. CzechInvest dlouhodobě podporuje malé a střední podniky v různých fázích rozvoje podnikání – od start-upů po zavedené společnosti a velké investory. Principy cirkulární ekonomiky ve firmách přinášejí inovativní řešení, což jsou přesně ty činnosti, na které cílíme,“ říká Patrik Reichl, pověřený řízením agentury CzechInvest.

Iniciativa založit Český cirkulární hotspot vznikla ve spolupráci Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest s Institutem cirkulární ekonomiky (INCIEN) a Nizozemským velvyslanectvím v České republice. Koncept hotspotu také proto oficiálně na MSV představil Holanďan Hans Van Ek, poradce pro veřejně-soukromou iniciativu Holland Circular Hotspot koordinující její aktivity ve střední a východní Evropě. Kromě nizozemského velvyslanectví, INCIENu a CzechInvestu jako oficiálních aktérů se zahájení činnosti hotspotu zúčastnila i široká veřejnost, která o tuto akci projevila enormní zájem.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je DSC_5836-1024x683.jpg.

Cílem Cirkulárního hotspotu je inspirovat firmy

Posláním platformy je také inspirovat české firmy k implementaci principů cirkulární ekonomiky do jejich podnikání. I z tohoto důvodu došlo k spojení těchto hlavních aktérů. „Česká republiky je atraktivní díky kreativním lidem, rozvinuté R&D infrastruktuře a čím dál větší otevřenosti akademického výzkumu pro spolupráci s firmami za účelem progresivních inovací. Další vývoj je potřeba založit také na hospodářských trendech spojených s Průmyslem 4.0, cirkulární ekonomikou a energetickou efektivitou. K tomu se hlásíme v naší nové Strategii 2019+, dodává Patrik Reichl z CzechInvestu.

„Česko je plné firem, které se cirkulární ekonomice věnují, aniž by o tom samy věděly. Pro nás je ale důležité, abychom vytvořili systém, kde jsou ekoinovativní a cirkulární nápady podporovány od samého počátku. Pro tento ekosystém je důležitá spolupráce všech stran, a proto jsme se rozhodli spojit síly s CzechInvestem, který má již vybudovanou silnou regionální infrastrukturu, do které stačí dostat nová témata s velkým potenciálem, a tím cirkulární ekonomika bezesporu je,“ vysvětluje důvody vzájemné spolupráce Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky.

Know-how a kontakty získané v rámci svých aktivit využije CzechInvest i v rámci Českého cirkulárního hotspotu. Agentura plánuje rozšířit mapování podnikatelského prostředí o aspekty spojené s cirkulární ekonomikou a identifikovat tak mj. potřeby firem v této oblasti. V neposlední řadě plánuje CzechInvest další podporu inovačních nápadů zaměřených na cirkulární ekonomiku a ekoinovace, a to prostřednictvím svých stávajících programů, tak i prostřednictvím těch připravovaných.

INCIEN uzavřel memorandum o spolupráci s Českou podnikatelskou radou pro udržitelný rozvoj.

V pátek 13. září došlo k podpisu memoranda o spolupráci mezi INCIEN a Českou podnikatelskou radou pro udržitelný rozvoj. INCIEN je od svého založení aktivním členem pouze platformy Slušná firma, neboť slušnost v podnikání je v našem týmu považováno za základní aspekt pro správný rozvoj podnikatelského, neziskového sektoru a vlastně celé společnosti v České republice. S partnerskými organizacemi tak v případě, že dochází k bližšímu sladění aktivit a užším synergiím ve speciálních případech podepisujeme memorandum o spolupráci.
Podepsáním Memoranda o spolupráci s Českou podnikatelskou radou pro udržitelný rozvoj dáváme světu zprávu, že i přesto, že se INCIEN soustředí na rozvoj cirkulární ekonomiky v České republice a na Slovensku, tak je pro nás velmi důležité upevňovat pozici naší země jako cirkulárního lídra. Již dnes spolupracujeme s desítkami firem, které mohou být inspirací pro svět a Rada má naopak výborné mezinárodní vazby, které těmto firmám mohou pomoci v růstu. Ten, jak jsme se shodli, by měl být v souladu s Cíli udržitelného rozvoje, které považujeme zároveň za správný a logický rámec, který určuje i trajektorii zdravě se vyvíjejících firem. INCIEN a Rada se v rámci memoranda zavazují k transparentní, férové a aktivní spolupráci, jejímž cílem je jednak prohlubování vzájemných znalostí v tématu cirkulární ekonomice, ale taktéž realizaci společných projektů, konferencí či seminářů.
První společnou akcí bude i konference Česko jako cirkulární hotspot, kde bude příklady dobré praxe členů Rady reprezentovat Martin Hausenblas, spoluzakladatel firmy Adler, ve které se daří dělat celý proces výroby ekologicky zcela bez odpadů. Administrativní budova i logistické centrum směřují k tomu, aby byly energeticky maximálně soběstačnými stavbami a již dnes využívají oba objekty solární panely, které v Ostravě doplňují i kogenerační jednotky pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla.
Více informací o konferenci naleznete na webových stránkách msv.cirkularnicesko.cz. 

Cirkulární ekonomika se poprvé bohatě představí na Mezinárodním strojírenském veletrhu

Tradiční Mezinárodní strojírenský veletrh (MSV) letos poprvé oživí velmi aktuální téma – cirkulární ekonomika. Institut cirkulární ekonomiky jako odborný garant programu chystá konferenci s  mezinárodními hosty, networkingové akce a také oficiální představení Českého Cirkulárního Hotspotu. Vše bude doprovodným programem 61. ročníku nejvýznamnějšího průmyslového veletrhu ve střední Evropě, který se uskuteční 7. až 11. října na brněnském výstavišti. Cirkulární ekonomika je jednou z priorit rozvoje Evropské unie a zároveň logickým vyústěním velkého tlaku současného průmyslu na přírodní zdroje, kdy jen malý zlomek z nich využíváme opakovaně. Přitom recyklace zdrojů ve spojení s inovacemi přináší skvělé příležitosti pro byznys, jak návštěvníkům ukáže letošní panel o cirkulární ekonomice na MSV.  „Je pro nás ctí být odborným garantem celého panelu o cirkulární ekonomice. S velkou radostí pozorujeme, že laická i odborná veřejnost se o toto téma stále více zajímá. Prostřednictvím našeho programu chceme firmám ukázat, kde mohou s přechodem na oběhové hospodářství začít, dát jim inspiraci a seznámit je s těmi, kteří jim v začátcích mohou být nápomocní,“ popisuje účel akce Soňa Jonášová, ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky.

Česko se zapíše na cirkulární mapu světa

Hlavním bodem cirkulárního panelu bude celodenní konference v úterý 8. října – Cirkulární ekonomika – trendy a inspirace pro každou firmu. Mezinárodní i tuzemští řečníci na ní představí nejnovější trendy cirkulární ekonomiky, osvědčené možnosti financování při přechodu na oběhové hospodářství a také inspirativní počiny z české praxe. V úterý odpoledne svůj prostor dostane téma cirkulární ekonomiky ve strojírenství a ocelářství. Vrcholem pak bude přednáška bývalé holandské ministryně životního prostředí a současné předsedkyně dozorčí rady holandského Cirkulárního Hotspotu, Jacqueline Cramer. Pohovoří o nově vznikající globální síti cirkulárních hotspotů a následné oficiálně představí koncept českého Cirkulárního Hotspotu. Tato iniciativa zajistí Česku účast na globálním dění v oboru a zároveň umožní českým nápadům růst od prvotní myšlenky až po expanzi na zahraniční trhy. Bohatý úterní program uzavře křest publikace Cirkulární Česko 2, která navazuje na loňskou historicky první studii o cirkulární ekonomice v Česku. Institut cirkulární ekonomiky na ní spolupracoval s inovační agenturou Direct People a Jihomoravským inovačním centrem. Ani závěrečný networking a diskuze nebude ochuzena o cirkulární zážitek. Návštěvníci budou moc ochutnat pivo z vyčištěné vody či sušenky z pivovarského mláta.

Experti poradí s eko-designem či zelenou energií

Panel o cirkulární ekonomice bude pokračovat také ve čtvrtek, kdy se hned dopoledne odehraje fórum klastrů odpadového hospodářství zemí V4. Na programu budou nejnovější trendy k tématu cirkulární ekonomiky a networking členů. Ve čtvrtek odpoledne se pak mohou zájemci sejít u kulatých stolů spolu s odborníky a probrat konkrétní otázky či zkušenosti k cirkulární ekonomice při moderované diskuzi. „Budeme postupně řešit témata jako digitalizace výroby, přechod na zelenou energii, využití vody ve výrobě či eko-design,“ vyjmenovává Soňa Jonášová. Pro zástupce firem jde o ideální příležitost se seznámit s lidmi z praxe a dozvědět se o konkrétních možnostech pro svůj podnik. Partnerem kulatých stolů je Jihomoravské inovační centrum. Další informace a podrobný program konference i dalších doprovodních akcí naleznete zde. Pokud už nyní víte, že se chcete konference zúčastnit, zaregistrujte se zde.

Jak jsme (NE)projednali znovuotevření skládky v Ďáblicích.

V půlce června se v Ďáblicích mělo v rámci veřejného projednání diskutovat o tom, co si místní obyvatelé myslí o znovuotevření již zrekultivované části skládky. Výsledek? Oznamovatel, firma FCC se na jednání nedostavila. Respektive dostavila, ale změnu místa dostala oznámené dopředu ne 5, ale 4 pracovní dny. A to se přeci nedělá, že. A tak se celá akce ukončila dříve, než byla zahájena a to i přesto, že oznamovatel i jeho projektový tým dorazil. Jen možná vymysleli nějaký chytrý mezikrok, který je lepší si promyslet před tím, než se vystaví veřejnému puči. Co si budeme povídat. O znovuotevření kromě oznamovatele nikdo nestojí. Nad chováním některých firem zůstává rozum stát. Zejména v momentě, kdy na veřejné projednávání znovuotevření již zrekultivované části skládky v Ďáblicích oznamovatel jednoduše odmítne vystoupit. A tím pádem je projednávání zrušeno. Odsunuto. Dozvěděl se totiž o změně místa projednávání ne o 5, ale jen o 4 dny dříve. Na akci přijel. Stejně tak jako projektový tým celého záměru. Tak se alespoň podívejte na to, co si o skládkování v městské části Praha Ďáblice myslí místní obyvatelé. Shrnout by se celá mnohaletá kauza dala pár stejnými slovy – odsuny konce, plané sliby, sliby, sliby.
Pan místostarosta ukazuje, do jaké výšky se plánuje skládka „dorovnat“. Jedná se o dominantu, která je lehce pozorovatelná i z nízké (ale zelené!) střechy místního kulurního domu.

Výsměch

„Vedení městské části Praha Ďáblice a všech obyvatel, kteří dorazili, mi bylo líto, když jsme se všichni hned po začátku dozvěděli, že se veřejné projednání ruší z důvodu, že změna místa konání projednání z centra Prahy (Škodova paláce) do Obecního domu v Ďáblicích byla oznámena firmě FCC4 dny a ne 5 dní předem?! To je výsměch všem. Ministerstvo životního prostředí má v úmyslu oddálit konec skládek v Česku o dalších 6 let, z roku 2024 na 2030, aby si skládkaři stihli přivydělat další miliardy. Které ani náhodou neinvestují, co nejdřív to jde, do recyklace. Proč? Shora je k tomu netlačí nic, zespoda několik desítek důchodců, kteří problém řeší od 90. let a nové mladé rodiny s dětmi – tedy „jen” vedení města a obyvatelé, kteří se skládkou musí žít.“ Dodala k akci Nikola Hurychová z Platformy pro udržitelný rozvoj a etiku, která se ake zúčastnila také. Souhlasíte s tím, že by se skládkování ve 21. století mělo říci jednoznačné NE a materiály by se měly využívat smysluplně? Podepište naši výzvu pro Konec doby skládkové na www.konecdobyskladkove.cz. Motivace pomoci lidem, kteří proti podobným projektům bojují již dekády nám dává smysl stejně tak jako příležitost přeměnit odpady na cenné zdroje. Zápis z jednání je k dispozici ZDE. Pro mě z něj vyplývá, že se i přes mírné rozhořčení nemohu zapomínat představit.

Společnost vs příroda: 4:0

Další veřejná debata v rámci cyklu Společnost 4.0, kterou pro Vás připravuje Aspen Institute Central EuropeOPEROABRA Software a.s. a NF Neuron, se bude konat 18. června od 18:00 v OPERO na téma Společnost versus příroda. 

V cyklu debat Společnost 4.0 se zaměřujeme na dopady rozvoje technologií na společnost. Tentokrát budeme diskutovat o vlivu moderní společnosti na přírodu.  

Ve kterých oblastech je negativní vliv člověka na přírodu nejpalčivější?Jak sladit hospodářský a společenský rozvoj s péčí o životní prostředí? Jak využít technologie, aby neškodily, ale pomáhaly? Které oblasti si zaslouží naši největší pozornost? Vymírání druhů? Změna klimatu? Znovuvyužití odpadů?

O těchto a dalších otázkách s Vámi budou diskutovat:

 Soňa Jonášová – zakladatelka Institutu pro cirkulární ekonomiku, absolventka programu Aspen Young Leaders
➡ Radim Tolasz – klimatolog a meteorolog, vedoucí oddělení klimatické změny ČHMU
➡ Pavel Kindlmann – přírodovědec, podílel se na zprávě OSN o biodiverzitě
➡ Alena Wranová – krajinná inženýrka, CooLAND
➡ Oldřich Syrovátka – přírodovědec a enviromentalista, Fakulta managementu VŠE

Večerem Vás provede moderátorka Veronika Sedláčková.

Událost naleznete také na Facebooku.

Vstupenky můžete zakoupit zde:

VSTUPENKY

 

Těšíme se na Vás!

Studie Circular Prague

Cirkulární sken Prahy přináší vizi města pro udržitelné nakládání s vodou a odpady

V loňském roce odstartoval projekt Cirkulární sken Praha, který měl za úkol podrobně zanalyzovat materiálové toky hlavního města a najít řešení, která posílí soběstačnost města a zároveň naplní vizi přechodu města na cirkulární ekonomiku. Členové projektového týmu společně se svými holandskými partnery Circle Economy a Magistrátem hl. m. Prahy poprvé představili výsledky skenu odborné veřejnosti včetně plánovaných záměrů do budoucnosti. Cirkulární sken je součástí projektu “ODPAD ZDROJEM”, jehož realizátorem je BIC Brno ve spolupráci s Institutem Cirkulární Ekonomiky a je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA. Sken nejdříve identifikoval důležité oblasti Prahy z hlediska ekonomických a environmentálních dopadů. Následně byla provedena analýza materiálových toků ve vybraných sektorech a bylo navrženo více než 20 „cirkulárních strategií“, z níž byly vybrány tři nejzajímavější pilotní projekty. Ty hlavní město zahrnulo do svých plánů a začne aktivně pracovat na jejich realizaci. První klíčový projekt se zaměřuje na organický odpad Pražanů. Ten z větší části končí ve spalovně, na skládce či dokonce v městských kanalizacích. Rada hlavního města Prahy proto schválila záměr prozkoumat možnost vybudování vlastní bioplynové stanice, která by z odpadu produkovala ekologické palivo BioCNG, na které by mohlo jezdit všech 720 vozů Pražských služeb. V bioplynové stanici by ročně mohlo končit až 100 000 tun organických odpadů. „Praha v současnosti nemá zařízení na efektivní využití biologicky rozložitelných odpadů, které tvoří významné množství produkovaného odpadu na území Prahy. Proto chceme v Praze bioplynovou stanici. Pokud budou popelářské vozy nebo autobusy v Praze jezdit na naše vlastní bioCNG, snížíme zátěž pro životní prostředí a zvýšíme energetickou bezpečnost celého města. Tento záměr plně zapadá do konceptu cirkulární ekonomiky, ve kterém město pracuje s odpady jako se zdrojem“, říká náměstek primátora Petr Hlubuček. Kromě záměru bioplynové stanice, počítá město Praha také s realizací tzv. REUSE center, které by měly sloužit občanům jako místa pro opravu, či výměnu použitých, ale funkčních příslušenství pro domácnost, jako například nábytek nebo použité spotřebiče, apod. Tento koncept už velmi úspěšně funguje v zahraničí a věříme, že i u našich občanů najde ohlas. Zjistili jsme, že domácnosti vyhodí na sběrné dvory 40 000 tun nábytku ročně, z něhož by však šlo 70% znovu použít, ale dnes se tak neděje. REUSE centra by mohla pomoct to změnit“, doplňuje náměstek primátora Petr Hlubuček. Analýza materiálových toků také ukázala, že zdaleka největší spotřebu materiálů a produkci odpadu v porovnání s ostatními oblastmi má stavebnictví. Ročně se spotřebuje až 13 milionu tun materiálu na rozvoj výstavby, přičemž následný stavební odpad tvoří 65% veškerého městského odpadu. Pouze 5-10% recyklovaných materiálů je využíváno na nové stavby. Jako prostor pro řešení je zavedení principů cirkulárních ekonomiky a ekologických aspektů již při zadávání veřejných zakázek města. V rámci celosvětového trendu přechodu měst na cirkulární ekonomiku, budou hrát projekty tohoto typu velmi významnou roli. Více než 50 % světové populace nyní žije ve městech. Města jsou zodpovědná za více než 2/3 světové energetické spotřeby, 70 % emisí skleníkových plynů a produkují 1,3 miliardy tun odpadu ročně. Avšak rostoucí urbanizace vyvolává potřebu většího počtu pracovních míst, míst pro bydlení, dopravu, energii, vodu a potraviny, což situaci nijak nepřidává. Tyto skutečnosti dělají města ideálním místem pro inovace a změnu. „Plán do budoucna je pracovat na podobných skenech i v dalších městech a krajích v Česku a na Slovensku. Dává to smysl – kromě jasné vize a přehledu o materiálových tocích získá město, kraj nebo region to nejdůležitější. Pochopení, co jim cirkulární ekonomika může přinést vč. rozpracování několika ambiciózních pilotních projektů, které mohou zapojit občany, místní soukromou i neziskovou sféru, a vytvořit zcela nové podnikatelské příležitosti“, uzavírá Vojtěch Vosecký z Institutu Cirkulární Ekonomiky. Kompletní studie projektu Cirkulární Sken Praha je ke stažení zde.

Výzva k zavedení zálohování nápojových PET lahví a plechovek

Proč podporujeme zavedení zálohování v ČR?

1. Účinné snížení litteringu – nezákonně pohozených odpadků v prostředí

PET lahve a plechovky jsou kolem silnic, chodníků, v lesích, v parcích, na ulicích, na březích vodních toků, zkrátka všude, kam má člověk přístup. Podrobná studie volně pohozených odpadků v České republice z roku 2007 prokázala, že 77 % objemu odhozených nápojových obalů byly PET  láhve. Ty také tvořily celkem 30 % hmotnosti všech nalezených odpadků. Na Slovensku kolem analyzovaných úseků silnic bylo naměřených průměrně až 600 l nápojových PET lahví na každý kilometr. Zálohování prokazatelně snižuje odhazování nápojových obalů až o 95 %, což se zásadně projeví na snížení znečišťování životního prostředí a přírody i nákladů měst na úklid veřejných prostranství.

2. Zálohový systém by byl o třetinu šetrnější k životnímu prostředí než ten stávající

Ze studie VŠCHT z roku 2018, která posuzovala životní cyklus systému stávajícího a zálohového systému, vyšlo najevo, že zavedení zálohového systému by vedlo k poklesu environmentálních dopadů souvisejících s transportem, balením nápojů a jejich následným využitím o 28 %.

3. Vysbírá se více čistší suroviny a přiblížíme se k cirkulární ekonomice

Systémy zálohování v EU běžně dosahují účinnosti sběru přes 90 %, přičemž např. zálohování v Německu dosahuje dlouhodobě 98,5 %. Znamená to, že téměř žádné lahve a plechovky již nekončí ve směsného odpadu nebo v přírodě. Takto získaný čistý materiál umožňuje plnohodnotnou opakovanou recyklaci s vysokou přidanou hodnotou, zejména výrobu nových PET lahví „bottle to bottle“. Zálohový systém ušetří Obcím a občanům externí náklady spojené s úklidem veřejných prostranství, či dotřiďováním separovaných plastů a otevře nové možnosti rozvoje recyklačního průmyslu v ČR.

4. Čekají nás legislativní výzvy, na které stávající systém nestačí

O důvod víc zavést zálohování přináší evropská směrnice o jednorázových plastech. Určuje povinnost pro členské státy zajistit 90 % míru třídění nápojových PET lahví od roku 2029 a také stanovuje obsah recyklovaného PETu v nově vyráběných PET lahvích na 25 % v roce 2025. V EU zatím není jediná země, která by bez zálohování dokázala vytřídit 90 % PET láhví. Současné zavedení zálohování nápojových plechovek nám pomůže splnit i cíl směrnice o obalech a obalových odpadech, tedy recyklovat minimálně 50 % obalového hliníku v roce 2025 (a 60% v roce 2030). Abychom během pěti let dosáhli tak zásadního navýšení recyklace PET lahví a plechovek, potřebujeme stanovit legislativní pravidla nyní. Jinak by průmysl neměl dost času všechny nezbytné kroky provést.   Navíc je škoda každého roku, kdy pokračuje plýtvání cennými surovinami, zbytečné výdaje obcí a znečišťování životního prostředí a přírody.

5.  Odstranění křížového financování tříděného sběru

Zálohování odkrývá nezdravé křížové financování tříděného sběru a recyklace jiných plastů prostřednictvím PET lahví. Je třeba, aby spolu se zavedením zálohování došlo ke spravedlivé diferenciaci poplatků výrobců podle recyklovatelnosti obalu či výrobku. To povede k potřebnému rozvoji ekodesignu produktů nabízených konečnému spotřebiteli a k ​​rozvoji recyklačních kapacit v ČR. Zároveň se celý systém stane průhlednějším a férovějším.

6. Skutečná cena zálohování, spravedlivý systém

Při zálohování se uplatní spravedlivý princip „znečišťovatel platí“.  Úspory slovenských měst a obcí na čištění ulic v souvislosti s podstatným snížením množství volně pohozených odpadů (litteringu) v důsledku zavedení zálohování vyčíslila studia IEP [4] na 1,2 – 2,7 mil. € ročně. Dnes, při neexistenci zálohování se externí náklady spojené se sběrem a likvidací pohozených obalů hradí z kapsy všech daňových poplatníků, tedy i těch, co si nápoje v PET lahvích a plechovkách nekupují. Tyto náklady proplácejí z veřejných financí především obce, správa silnic, dálnic, železnic nebo jsou skryté v stovkách hodin práce dobrovolníků různých nevládních organizací, či zájmových svazů jako jsou ochránci přírody, rybáři či myslivci. Ze studie nákladů a výnosů zálohového sytému z roku 2018 vyplývá, že zálohování v ČR by přineslo úspory za sběr a likvidaci odpadků v hodnotě 199 milionů Kč ročně. Snížení emisí skleníkových plynů díky zálohám vypočítaných pro rok, kdy má být zálohový systém spuštěn, je ohodnoceno na dalších 94 milionů Kč. Náklady na provoz systému záloh by byly kryty jeho ročními příjmy. Systém totiž vydělává na prodeji čistého a vytříděného materiálu, poplatcích od producentů, popř. i na neproplacených zálohách od zákazníků. Investiční náklady, jako například nákup strojů, by byly také pokryty z ročních příjmů systému v rozložení 4 a více let, v závislosti na velikosti obchodu a počtu nakoupených strojů zpětného odběru. Je však jen na nás, jak k výsledkům studie přistoupíme a výsledný návrh zálohové systému můžeme opřít o názory všech důležitých zahrnutých stran.

7. Zálohování podporuje naprostá většina občanů ČR  

Průzkumem veřejného mínění v lednu 2019 bylo zjištěno, že více než 83 procent dotázaných Čechů podporuje zálohování PET lahví a plechovek. Respondenti se domnívají, že by to přinutilo lidi nevyhazovat tyto obaly do přírody nebo do směsného odpadu. Výzkum zároveň vyvrací i mýtus, že by Češi následně snížili třídění ostatního odpadu.

8. Zlepšení evidence nápojových obalů

Díky zálohování bude přesná evidence nápojových obalů uvedených na trh, jakož i vytříděných a skutečně recyklovaných nápojových obalů. Česko tak bude konečně disponovat přesnými daty při určování míry sběru a recyklace těchto obalů. Je třeba brát zřetel také na možnosti nových technologií digitální evidence, jako například blockchain, který může tyto i další toky zcela ztransparentnit.

9. Zálohování nezničí tříděný sběr v obcích a městech ČR

Tříděný sběr bude zapotřebí i po zavedení záloh. Nápojové PET lahve a plechovky představují odpad, který je objemný a lehký, takže zabírá hodně místa ve žlutých kontejnerech či směsném komunálním odpadu. Zálohováním se uvolní kapacita pro jiné plastové odpady, hustota svážených plastů bude vyšší, znečištění prostředí emisemi a hlukem ze svozů nižší. To je vedle čistého životního prostředí velká přidaná hodnota především pro obce a občany. Je však důležité dosáhnout i adekvátního nastavení příspěvků výrobců pro pokrytí nákladů spojených se sběrem a recyklací různých plastových odpadů, které dnes nereflektují realitu a obce musejí doplácet na svoz a recyklaci plastových a jiných tříděných odpadů. Na závěr je důležité zmínit, že nejlepší odpad je ten, který nikdy nevznikne. Proto je nezbytné vzniku odpadu předcházet a vyhnout se zbytečné spotřebě jednorázových plastových obalů, jakými jsou například PET láhve. Zároveň ale musíme vzniklý odpad třídit a recyklovat v co největší míře. Nejefektivnější cestou v případě nápojových obalů je jejich zálohování. Plné znění výzvy můžete stáhnout zde.

Kdo je autorem výzvy?

Institut cirkulární ekonomiky
Arnika
Greenpeace
Hnutí Duha
Zachraň jídlo
Zelený kruh
Aliance pro energetickou soběstačnost

Zločin za bílého dne aneb pravda o skládkách.

Obrovské dopady na životní prostředí, kilometry daleko viditelný černý kouř, toxické zplodiny, enormní ekonomické náklady, znečištění podzemních vod, zábor zemědělské půdy, staré ekologické zátěže a s nimi související miliardové náklady placené ze státní kasy a v neposlední řadě nasazení vlastního života. To jsou tvrdá fakta každodenních požárů skládek odpadů v Česku.

Od pátečního odpoledne likvidují hasiči požár skládky. U požáru zasahovali několik dní, hasiči ještě pojedou na místo znovu na kontrolu. Požár se místy prohořel do velké hloubky, bylo nutné s použitím bagru odkrýt vrstvy odpadu a důkladně prolít vodou všechna ohniska. Likvidace požáru byla obtížná kvůli nutnosti použití velkého počtu dýchací techniky a složitého pohybu v prostoru skládky. U požáru zasahovalo celkem 8 hasičských jednotek. To jsou mediální zprávy, které najdeme v tisku každý den.

Každému tak musí být jasné, že dopady skládek na životní prostředí i naše zdraví nejsou určitě pozitivní. To, že hasiči díky skládkování nasazují zbytečně své životy, určitě není potřeba zmiňovat. Pochopitelně takový zásah stojí daňové poplatníky nemalé peníze. Není výjimkou, že u požárů skládek jsou postupně nasazeny desítky kusů zásahové techniky a stovky hasičů, a to po několik dní, s celkovou spotřebou hasební vody, pěnidla a smáčedla v řádu stovek tisíc až milionů litrů a stovky litrů pohonných hmot. Po zahrnutí všech nákladů na nasazení sil a prostředků požární ochrany, související logistiky, zajištění stravy a pitného režimu pro zasahující hasiče aj. se mohou denní náklady takového zásahu běžně pohybovat mezi 500 tisíci až 1 milionem korun. Požáry skládek jsou tak obrovsky ekonomicky náročné, přičemž škody jsou často nulové. Navíc při hoření dochází ke snižování objemu uloženého odpadu, což skládkařům nahrává – kapacita skládek se tak totiž opět uvolňuje.

Počty požárů v oblasti nakládání s odpady tvoří značnou část celkového počtu požárů na území České republiky. Například v roce 2018 hasiči evidují více jak 144 tisíc událostí kde bylo třeba jejich zásahu, z toho požáry tvoří téměř 20 tisíc událostí. Na požáry samotných řízených a černých skládek připadá 6 %, přesně 1 238 událostí. V loňském roce hasiči evidují celkem 530 požárů řízených (legálních) skládek, na nelegální připadá 708 událostí. Z vývoje mezi lety 2014 až 2018 můžeme vyčíst, že v roce 2014 každý den hořela jedna „pouze“ legální skládka, v roce 2018 už to bylo 1,5 skládky. Na území České republiky máme dnes celkem oficiálních 178 skládek, což by teoreticky znamenalo, že každá z nich zahoří každoročně třikrát!

Tento obrázek nemá žádný popisek

V roce 2018 došlo k výraznému zvýšení počtu požáru. Na vině je i horko a sucho, za takových podmínek je vznícení skládek mnohem větším rizikem (zdroj: HSZ ČR)

Hasební zásah

Hlavní výzvy, kterým hasiči musí čelit, jsou toxické zplodiny, odpadní vody, skrytá ohniska, obtížná manipulace, dlouhodobý zásah, velké množství hasiva i velký počet nasazených jednotek. Například na likvidaci požáru skládky na Mostecku koncem srpna 2017 bylo během čtyř dnů nasazeno celkem 58 hasičských jednotek, 117 vozidel, které jsou během zásahu téměř permanentně nastartovány, a navíc bylo potřebováno téměř 13 milionů litrů vody. Požární jednotky musí tedy také řešit otázku dostatečných dodávek hasební vody. Právě voda je dnes nedostatkovým zdrojem a při současné situace dalšího extrémně suchého roku, kdy mnoho obcí v ČR je odříznuto od dodávek vody a sucho je navíc zdrojem rizika šíření požárů, se tak stává dnešní situace zcela alarmující.

Kromě hašení je však během zásahu nutné dbát i na ochranu životního prostředí. Velkou komplikaci při požáru skládek představuje stékající použitá hasební voda po povrchu skladovaných materiálů s následným možným odtokem do kanalizačních vpustí nebo přilehlých vodních zdrojů, a to vše doprovázené možným rizikem zamoření životního prostředí nebo masovým úhynem vodních živočichů. Pro vysvětlení – pokud se při požáru použije necelých 13 milionů litrů vody, tak je jisté, že i při určité míře odparu jsou to stále miliony litrů, které skládkou protékají a následně někde musí vytéci… Při požárech celého tělesa skládky je zároveň nemožné zajistit, aby nedošlo k průsakům a postupnému úniku toxických látek do podzemních vod.

Likvidace požárů však není je o základním způsobu hašení. K běžným taktickým postupům samotného hasebního zásahu patří uhašení intenzivního plamenného hoření s následným dohašováním např. zaplavením ohnisek požáru velkým množstvím vody, injektáž vody do tělesa skládky, rozrušením skládky pomocí mechanických účinků proudů vody, vytváření proluk těžkou technikou, nebo postupné rozebírání, a to například pomocí těžkých kolových nakladačů, pásových rypadel, nakladačů a zkrápěním vytěženého hořícího materiálu až po pokrytí povrchu skládky zeminou.

Velkým specifikem jsou pak požáry skládek pneumatik. Zde se zpravidla provádí zaplavení ohnisek požáru pěnou s cílem zamezení přístupu vzduchu k hořícímu materiálu, resp. velkým množstvím vody s použitím smáčedla. V praxi osvědčenou metodou je také postupné máčení hořících pneumatik do velkoobjemové nádrže s vodou a smáčedlem. Tato metoda je náročná z hlediska délky zásahu, nicméně patří k nejspolehlivějším i nejúspornějším, co do množství použité techniky a nákladů na hasební látky.

Mezi tím, kdy si čtete tento článek, tak v Česku hoří další skládka. S požárem na Litoměřicku hasiči bojují opět i dnes. Skládka hořela 29. dubna a vzplála podruhé… O události informuje i Deník.cz.

Tento obrázek nemá žádný popisek

K velmi problematickým okolnostem těchto typů požárů patří přítomnost enormního množství toxických plynů, často výbušných, možné neočekávané reakce skladovaných látek v podmínkách požáru či ve styku s vodou, nebo přítomnost biologických, resp. chemických látek potenciálně nebezpečných pro zasahující jednotky požární ochrany, jako jsou kyseliny nebo zdroje infekcí.

Kontroly skládek a praktiky na hranici zákona.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) každoročně provádí kontrolu skládek, ze kterých lze konkretizovat porušená zjištění právních předpisů. Například v několika případech byly přijímány a ukládány odpady, které nejsou provozním řádem povoleny. Dále odpady nebyly pravidelně překrývány a vnější odvodňovací příkopy byly zanesené a nemohly plnit svoji funkci. Další konkrétní nedostatky spočívaly mj. v neprovádění předepsaného monitoringu, neprovádění řádné přejímky odpadů. Pokuty byly uloženy i za podání ročního hlášení s nepravdivými údaji. Nikoho tak nemůže překvapit, že jedna z nejvyšších pokut ve výší 1 mil. Kč byla loni udělena právě provozovateli skládky za nepravdivé údaje uvedené v hlášení o produkci a nakládání s odpady a neodvádění odpovídající finanční rezervy na budoucí rekultivaci.

Každého určitě napadnou otázky jako: když jsou přijímány na skládku odpady mimo schválený provozní řád, tedy takové, na které není skládka projektována, je taková skládka vůbec pro životní prostředí a lidské zdraví bezpečná? Navíc když inspekce poukáže na špatný monitoring, skládka hluboko zahoří, máme tak již dnes jistotu, že skládkové vody neprosakují do životního prostředí? Co taková skládka udělá za 50 nebo za 100 let? Budeme mít vůbec dostatečné peníze na jejich rekultivace a sanace? Příkladem ekonomických nákladů pro budoucí generace jsou sanace skládek, které nás již dnes stojí stovky milionů korun, které by mohly být investovány například do skutečné recyklace. 

Není možná překvapením, že v Polsku v roce 2018 v jeden moment hořelo více než 70 skládek. A to v době, kdy vláda oznámila, že bude kontrolovat, zda-li na skládkách nekončí nebezpečné odpady, které by měly být likvidovány ve speciálních spalovnách. Po požárech se totiž jen velmi těžko kontroluje, jaké odpady byly na skládku skutečně navezeny.

Na skládce, jak na jiné planetě

Určitě každý někdy přemýšlel, jaké to je vyskytnout se na místě, na které člověk běžně nezavítá. O své zkušenosti se podělili filmaři, kteří natáčeli jednu z epizod Specialistů na reálné skládce v Úholičkách u Prahy. Na této skládce v průměru skončí každý den 150 nákladních automobilů odpadu. „Ten den neskutečně foukal vítr a my se ocitli uprostřed ohromného páchnoucího prostoru o velikosti zhruba 1 km čtvereční. Připadal jsem si tam jako na jiné planetě,“ vzpomíná na natáčení Jan Zadražil, který hraje kapitána Čermáka.

„Až v tu chvíli jsem si uvědomil, jak obrovské množství odpadu produkujeme. Obecně asi většina z nás cestu odpadků příliš neřeší. Žijeme v domnění, že když je popeláři odvezou, tak nějak zmizí ze světa. Není to ale samozřejmě pravda. Každému bych podobný zážitek doporučil,“ dodal Jan Zadražil.

Kde se skládky vlastně vzaly a jsou skutečně bezpečné a „zajištěné“?

Nejvíce velkých skládek vznikalo v Česku po revoluci do roku 1996, kdy bohužel s jejich projektováním nikdo neměl žádné velké zkušenosti, neexistovaly žádné oborové normy. Skládky je možné stavět jen v místech, které plní přísné parametry a kritéria. Bohužel ty mnohdy nebyly v té době respektovány. Nevhodná kritéria výběru lokality, nezkušenost projekčních kanceláří, nezkušenost dodavatelských firem i nedostupná technika a technologie tak nám zadělaly na budoucí problémy se skládkováním. Naše legislativa se navíc staví ke komunálnímu odpadu jako k odpadu ostatnímu, ale ve skutečnosti je komunální odpad ten nejnebezpečnější odpad, který se dovedeme přestavit. Umožňuje nám totiž do něho uložit naprosto všechno.

Ideologie proti rozumu a likvidace požárů skládek z kapes daňových poplatníků.

Jedním z důvodů, proč je Česko stále skládkovací velmocí má příčinu v ideologii se kterou se setkáme od revoluce dodnes. Energetické využívání odpadů, které oproti skládkám představuje moderní, zodpovědné, efektivní a sofistikované řešení pro odstranění odpadů, bylo a je stále označováno za nutné zlo. Kdekoliv by se dnes mělo postavit takovéto sofistikované zařízení, tak se automaticky zvedne velká místní nevole. Výsledek je takový, že dnes v 21. století stále skládkujeme neuvěřitelných 45 % směsných komunálních odpadů. U energetického využívání odpadů jsou taktéž často skloňovány produkce dioxinů a prakticky každý ví, že „spalovna“ produkuje nebezpečné látky. Netřeba jít do detailu a stačí uvést, že dle studií hoření skládek v USA dochází k sedmitisícovému násobku úniku dioxinů do ovzduší už při jednom požáru oproti produkci spaloven v ročním horizontu. Vynásobte si tento poměr číslem 530 u legálních a dvojnásobkem u součtu s počtem požárů nelegálních skládek. Poměřujeme tak Davida s Goliášem.

Cílem není natírání energetického využívání na zeleno. Cílem je upozornit na fakt, že o čtyřech zařízeních, u kterých máme možnost monitorovat přesnou produkci emisí 24 hodin denně ví celé Česko. Málokdo ale dnes ví, čím jsou pro společnost i životní prostředí skládky a že je bez nadsázky můžeme nazvat tikající bombou v krajině, jejíž likvidace se platí z peněz daňových poplatníků. K neuvěření je fakt, že kvůli absenci aktualizace zákonů o požární ochraně dnes všechny požáry skládek platíme z veřejných prostředků. A to i přes fakt, že u mnoha požárů je důvod vzniku lehce řečeno sporný. Ve chvíli, kdy skládce dochází kapacita je tak požár celkem vítanou záležitostí. To co shoří vytváří místo pro nový odpad.

Častým argumentem je také fakt, že energetické využití může ohrozit naplňování cílů recyklace. Proto je dobré dodat, že samotné zařízení na energetické využívání odpadů jednak nikterak neohrožuje recyklaci, neboť je v evropských cílech cirkulární ekonomiky jasně zastropováno mírou 25 %, ale navíc je možné jeho výstupy, mezi které patří železné i neželezné kovy a škvára, dále vracet do oběhu za dodržení jasných kritérií. Recyklace by dle nové legislativy měla zabírat procent 65 a skládkování však maximálně 10 %. A to je dobré zmínit, že po vzoru západních zemí to mohou být i jednotky procent a ostatní materiály je tak možné dokonale využít. U energetického využívání je nutné brát v souvislost i současně značné benefity, neboť využívání odpadů nahrazuje pro výrobu energie a tepla spotřebu uhlí, které je dnes v Česku nejvýznamnějším zdrojem. Výsledná škvára, tedy zbytek zůstávající po spálení se běžně využívá v liniových stavbách například u výstavby dálnic a v dnešní době je možné její využití kontrolovat i díky projektování v programech BIM, které přesně monitorují, kde je daný materiál použit a v budoucnu je možné jej identifikovat a řádně s ním naložit. Touto cestou se vydává i západní Evropa.

Buďme ambicióznější!

Evropská unie požaduje, abychom do roku 2035 skládkovali maximálně 10 % odpadů a to je také dnes nejčastější argumentace proti nové legislativě, která však jen obhajuje plány, které máme schváleny již roky. V České legislativě totiž od roku 2014 počítáme s koncem využitelných a recyklovatelných odpadů v roce 2024 a argument pro prodloužení je jen snaha skládkovacích firem udržet si svůj byznys po co nejdelší dobu. Často se dnes v diskuzích potkáváme s tvrzením, že se jedná o tzv. Gold-plating, tedy o fakt, že jsme zbytečně přísnější než EU. Je však na pořadu dne těmto argumentům věřit? Pokud bychom totiž skládkovali stejným tempem do roku 2035, tak dojde k naplnění všech skládkovacích kapacit a Česká republika bude muset na vlastní náklady budovat skládky nové. Dnešní kapacita skládek stačí jen na dalších 16 let, proto je nutné skládkování okamžite omezit a zachovat tak dnešní kapacity již na vždy. Proč plnit skládky tak rychle, když by měly vydržet jako zdroje pro úložiště odpadů na co nejdelší dobu? O tom se skládkařské firmy často nezmiňují a fakt o skutečných kapacitách záměrně v diskuzi nepadá.

Skládky znečišťují životní prostředí, emitují skleníkové plyny a jsou plné zdrojů, které už jsou tak nenávratně ztracené. Když tedy víme, jaká tvrdá negativa nám skládkování přináší, není tak čas si položit otázku, proč bychom měli posouvat konec skládkování z roku 2024 na rok 2030, které navrhuje Ministerstvo životního prostředí v novém zákoně o odpadech? A současně neměli bychom se zamyslet nad tím, zda bychom neměli být daleko ambicióznější a jít hluboko pod 10 % skládkovací evropský cíl a to mnohem rychleji jako naše sousední země, které již dnes ukládají oproti našim 45 pouhé jedno procento?

Autor článku: Jiří Študent / redaktor časopisu Odpadové Fórum. Fotografie v textu a v úvodu: Deník.cz / Karel Pech