Projektový tým INCIEN: Circular Food Futures včera zakončil tříměsíční sprint a posvítil na ohromný potenciál cirkularity v potravinových systémech. Během oborového workshopu s českými stakeholdery, poznávací služební cesty v Norsku i během závěrečné konference se opakovaně potvrzovala jak palčivá nutnost změny aktuálního nastavení, tak množství možných řešení. Studie zmapovala příklady dobré praxe, hlavní aktéry potravinových řetězců a styčné body, díky kterým je možné tyto řetězce transformovat a vytvořit nové funkční modely.
INCIEN souhrnně představil nedostatky současného systému, kterých je překvapivě mnoho. Monokulturní zemědělství, intenzivní využívání půdy, nadměrné používání pesticidů, koncentrace trhu, plýtvání potravinami a jejich ztráty, nerovný přístup k bezpečným a výživným potravinám, sociální nerovnosti a nízké mzdy zemědělců, degradace půdy, neefektivní hospodaření se zdroji, ztráta biodiverzity, klesající zdravotní a výživová hodnota potravin, úbytek tradičních zemědělských postupů a otázky spojené s potravinovou bezpečností a soběstačností.
Kde tedy vlastně začít? Podle projektového týmu je pro zavedení účinných cirkulárních řešení zcela zásadní prevence na samotném začátku hodnotového řetězce potravin. Jak upozorňují, v Norsku je výuka o potravinách a zdraví součástí povinných školních osnov, zatímco v České republice sice existuje mnoho iniciativ a projektů, avšak žádný z nich není integrován do jednotné, dlouhodobé strategie s povinnými opatřeními na národní úrovni.
„Pro jednotlivce, kteří chtějí přispět k pozitivní změně, platí v zásadě jednoduché rady. Podporujte lokální farmáře, jezte více rostlinně a nevyhazujte jídlo. V rámci globalizovaných systémů potravinové produkce a distribuce ale neexistují jednoduché návody. Proto jsme chtěli v rámci tohoto mezinárodního projektu identifikovat několik funkčních postupů, které dávají smysl i v českém kontextu, a zahájit oborovou diskuzi,” uvádí analytička a projektová manažerka Jana Vítková.
Téma řeší celá Evropa
Evropská zelená dohoda usiluje o dosažení klimatické neutrality do roku 2050 prostřednictvím souboru politických iniciativ navržených Evropskou komisí. Tato dohoda zahrnuje opatření na snížení emisí skleníkových plynů, zvýšení energetické účinnosti, podporu obnovitelných zdrojů energie, ochranu biologické rozmanitosti a přechod na cirkulární ekonomiku. A zemědělství je v rámci dohody označeno za rozhodující odvětví, přičemž cíle Evropské unie se týkají zajištění potravinové bezpečnosti, snížení ekologické stopy a zvýšení odolnosti a podpory udržitelnosti „Od zemědělce ke spotřebiteli”.
Odráží se tyto cíle v současném globálním potravinovém systému? Ten umožňuje dostupnost vybraných, a částečně také zpracovaných, potravin lidem z celého světa, což má ale nezpochybnitelné negativní dopady na životní prostředí naší planety. Navíc technologický pokrok v zemědělství výrazně zvýšil produkci potravin, tento pokrok však přichází za cenu závažné klimatické krize, ztráta biologické rozmanitosti a lidského zdraví. WWF popisuje, že konvenční způsob, jakým produkujeme a spotřebováváme potraviny, přispívá k téměř 70 % celosvětové ztráty biodiverzity. Potravinové systémy také zintenzivňují odlesňování, úbytek přirozených stanovišť a výrazně zvyšují emise skleníkových plynů.
„A možná to není patrné na první dobrou, jenže potravinové systémy mají vliv nejen na životní prostředí, ale také na lidské zdraví. Jejich transformace může přinést pozitivní změny pro každého jednoho z nás. Data Světové zdravotnické organizace ukazují, že míra obezity u dospělých v České republice vzrůstá a podle projekcí může být v ČR do roku 2030 až 35 % obézních dospělých (10),” doplňuje analytička Nina Hromádková. Klíč podle ní spočívá v přechodu na udržitelnou a rozmanitou, převážně rostlinnou stravu.
Kde roste inspirace
„V Norsku jsme objevovali mimo jiné kouzlo inkluzivních komunitních zahrad se sociálním přesahem a rozvoj městského a hydroponického farmaření. Obojí pomáhá dostávat potravinová témata mezi maximum skupin obyvatel a částečně navýšit lokální soběstačnost,” říká o navštívených lokalitách analytik Tadeáš Rulík, který doprovázel Janu Vítkovou.
Studie popisuje nejen norské, ale také české úspěchy, ke kterým patří i snížení plýtvání v mnoha řetězcích. Například Albert v loňském roce vyhodil 0,06 % z celkového objemu potravin. Ve srovnání s rokem 2016, který slouží jako výchozí bod, se podíl potravinového odpadu snížil o 61 %. Mezi ověřené přístupy patří v českém retailu zlevňování potravin s blížícím se datem spotřeby. Mnohé supermarkety se zaměřují také na edukaci zákazníků a zvyšování povědomí o problematice plýtvání. Některé zavedly tzv. potravinové bedýnky, které za zvýhodněnou cenu spotřebitelům nabízí spotřební zboží, které nesplňuje požadovaná kritéria, ale stále je ve vysoké kvalitě a bez závad. V této souvislosti ale projektový tým upozorňuje na dva důležité body. Zaprvé, zákazníci by měli mít možnost běžně zakoupit i křivou zeleninu či ovoce s odchylkami, není žádoucí podporovat umělé a příliš vysoké estetické standardy. Zadruhé, supermarkety v Česku nemají povinnost reportovat data o plýtvání, což ztěžuje získávání relevantních informací.
Co se dále dozvíte ve studii?
– Jaké norské inciativy a projekty patří k příkladům dobré praxe?
– Jaké české značky nebo organizace mají vliv na inovativní potravinové aktivity a čím se zabývají?
– Jaké náležitosti v rámci rozvoje cirkularity sledovat v kamenných prodejnách i online supermarketech?
– Jakou roli hrají ve zefektivňování potravinových systémů digitální nástroje?
– Jak velký je problém kuchyňského odpadu a proč vzniká?
– Jaká řešení navrhli účastníci workshopu pro zavedení principů cirkularity do potravinového řetězce v ČR?
Celá studie je ke stažení ZDE, k dispozici je také anglický překlad.
Úvodní fotografie: Elaine Casap,Unsplash.com
