V rámci našeho měsíčního formátu Cirkulární okénko se zaměřujeme na klíčová témata spojená s cirkulární ekonomikou. Každý měsíc přinášíme odborný pohled na vybrané téma. Tento měsíc navazujeme na předchozí díly věnované ekodesignu a digitálním pasům či zelenému veřejnému zadávání a přibližujeme roli cirkulárních opatření v dekarbonizaci průmyslu. Ukazujeme, že bez nich nelze naplnit cíle Zelené dohody pro Evropu ani zajistit dlouhodobou konkurenceschopnost české ekonomiky.
Evropský průmysl stojí na prahu zásadní změny.
S rostoucími tlaky na dekarbonizaci, omezenými zdroji a narůstajícími geopolitickými riziky nabývá na důležitosti koncept cirkulární ekonomiky. Ten nabízí cestu nejen ke snížení emisí, ale i k posílení surovinové bezpečnosti a ekonomické odolnosti. Nejnovější publikace Institutu Cirkulární Ekonomiky (INCIEN) s názvem „Cirkulární ekonomika, suroviny a transformace průmyslu“ přináší komplexní přehled aktuální evropské i české legislativy, klíčových výzev a doporučení pro transformaci energeticky náročných odvětví (EII).
Pro hlubší vhled doporučujeme zhlédnout záznam z tematického webináře a prezentaci, které tuto studii představují a rozšiřují o expertní komentář.
Mezinárodní kontext
Po zveřejnění Kompasu konkurenceschopnosti a sdělení Dohoda o čistém průmyslu (angl. Clean Industrial Deal – CID) Evropskou komisí v 1Q 2025 se agenda transformace průmyslu dostala do popředí debat o dalším směřování hospodářské politiky a dekarbonizace v EU. Tyto nové iniciativy reagují na současný světový kontext a řadu konkurenčních nevýhod, kterým evropský průmysl čelí, přičemž zásadní výzvou zůstávají cíl v rámci Zelené dohody pro Evropu na snížení emisí skleníkových plynů (GHG) z průmyslu (spadající pod systém EU ETS) o 62 % do roku 2030 oproti roku 2005, návrh zachovat navazující cíl 90% snížení emisí do roku 2040 a ambice dosažení klimatické neutrality do roku 2050.
Dle loňské Draghiho zprávy o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti energeticky náročná průmyslová odvětví (angl. energy-intensive industries – EII), jako primární výroba kovů, minerálů, chemikálií a plastů, jsou klíčová pro odolnost ekonomiky EU a snižování strategických závislostí. EII představují významnou část evropského průmyslu, jak z hlediska výroby, tak zaměstnanosti, a vytvářejí hodnotu pro navazující hospodářské aktivity. Ačkoliv se tato odvětví podílí více než 20 % na celkových emisích GHG v EU, jsou zároveň nezbytná pro vybudování infrastruktury a průmyslových kapacit pro dekarbonizaci. Vysoké náklady na energii, suroviny a dekarbonizaci přitom negativně ovlivňují konkurenceschopnost těchto odvětví, což vede ke ztrátám ve výrobě a rostoucí závislosti na dovážených materiálech a surovinách. Cena uhlíku v rámci systému EU ETS dále zvyšuje výrobní náklady, přičemž zdarma přidělené emisní povolenky dosud omezují přímý dopad ETS na EII. Jen malá část výnosů EU ETS přímo podporuje jejich dekarbonizaci, která vyžaduje rozsáhlou transformaci a investice, z nichž mnoho postrádá jasné obchodní zdůvodnění. Nástroje financování v EU jsou byrokratické, roztříštěné a zaměřené na kapitálové investice, přičemž regulace jsou v porovnání s jinými globálními regiony náročnější. Tyto regiony navíc mají méně ambiciózní dekarbonizační cíle než EU.
Význam cirkulární ekonomiky pro dekarbonizaci průmyslu
V neposlední řadě Draghiho zpráva poukázala na nevyužitý potenciál cirkulární ekonomiky v kontextu EII s tím, že cirkulace surovin a materiálů významně snižuje spotřebu energie, emise GHG a potřebu fosilních vstupních surovin.
CID významnou měrou vychází ze závěrů Draghiho zprávy se zaměřením na šest prioritních oblastí pro úspěšnou transformaci průmyslu: dostupná energie; investice, financování a veřejná podpora; podpora rozhodujících trhů (lead markets); cirkulární ekonomika a surovinová bezpečnost; globální konkurenceschopnost a obchodní politika; a dovednosti a spravedlivá transformace. Otáčí dosavadní narativ dekarbonizace průmyslu a nad rámec nástroje pro snižování emisí ji považuje za silnou hnací sílu růstu evropského průmyslu a zároveň cestu k efektivnímu využití omezených zdrojů a snížení přílišné závislosti na dodavatelích surovin ze třetích zemí. Klíčové je, že cirkulární ekonomika je poprvé akcentována a explicitně začleněna jako nedílná součást strategie dekarbonizace průmyslu EU. Jednou z ambicí CID je zajištění toho, aby se EU do roku 2030 stala světovým lídrem v oblasti cirkulární ekonomiky.
Jak je popsáno v původní studii INCIEN na toto téma z července 2022 a sérii navazujících odvětvových analýz (ocel, cement a beton, stavebnictví, automobilový průmysl), dekarbonizace EII (včetně odběratelských odvětví, jako jsou stavebnictví, automobilový průmysl a strojírenství) je oblastí s největším dopadem pro cirkulární ekonomiku, přičemž souhrnný potenciál snižování emisí GHG díky cirkulárním opatřením se v různých mezinárodních studiích odhaduje na 40 % až 65 % do roku 2050. Přesto se donedávna politika v oblasti cirkulární ekonomiky stále zaměřovala převážně na zefektivnění odpadového hospodářství. Její role a potenciál pro dekarbonizaci, dematerializaci a posílení surovinové bezpečnosti byly dosud oproti dekarbonizaci energetiky a zavedení technologých řešení, jako je zachytávání a ukládání uhlíku (CCS), v příslušných politikách EU a členských států poněkud přehlíženy.
Cirkulární ekonomika má přitom kaskádovitý dopad na několika úrovních:
- je zdrojem dekarbonizovaných surovinových a materiálových vstupů pro těžko dekarbonizovatelné („hard-to-abate“) průmyslové procesy,
- umožňuje zpětné získávání a recyklaci kritických surovin pro výrobu nebo obnovu čistých technologií potřebných pro dekarbonizaci EII a dalších odvětví,
- upřednostňuje využívání druhotných materiálů a uplatňování zásad ekodesignu výrobků, jako je materiálová účinnost nebo design pro trvanlivost, opětovné použití a recyklaci ve zpracovatelském průmyslu a
- uplatňuje cirkulární obchodní modely (jako je prodloužení životnosti, „produkt jako služba“ nebo sdílená ekonomika), jejichž ultimátním cílem je snížit poptávku po nových výrobcích, zvýšit utilizaci stávajících výrobků a statků a přitom zajistit rovnocenné společenské a ekonomické služby.
Význam pro český průmysl
Česká republika je ekonomikou s třetí nejvyšší uhlíkovou náročností na obyvatele v EU a druhou nejprůmyslovější zemí EU z hlediska podílu na hrubé přidané hodnotě (HPH), k čemuž výrazně přispívají sektory ocelářství, kovovýroba, automobilový průmysl, petrochemie a stavebnictví. Tato odvětví v ČR potřebují ve velkém měřítku investovat do inovativních nízkoemisních technologií pro svoji dekarbonizaci a dlouhodobou konkurenceschopnost. S tím souvisí elektrifikace a vybudování moderní infrastruktury jak pro nízkoemisní energetiku, tak pro efektivní využití vedlejších výrobků a sběr, opětovné použití a recyklaci odpadů a výrobků s ukončenou životností jako nízkoemisních surovinových vstupů do emisně náročných průmyslových procesů, a to při zachování nejvyšší hodnoty.
V sektoru stavebnictví se spolu se zvyšující se energetickou účinností budov pozornost přesouvá i ke snižování zabudovaných emisí GHG během těžby, výroby, přepravy a výstavby a nakládání se surovinami, materiály a výrobky v celém životním cyklu, což souvisí s potřebným budováním expertních kapacit a znalostí.
Automobilový průmysl, který je největším zaměstnavatelem v ČR, řeší přechod na elektromobilitu spojený se zajištěním dostatku kritických surovin pro výrobu baterií a snižováním emisí ve výrobě. K tomu čelí silné konkurenci čínských výrobců a v dlouhodobém horizontu se připravuje na přechod na nové obchodní modely v podobě oprav, rozšířené odpovědnosti výrobce, sdílení nebo autonomní mobility. To vše ve spolupráci s rozvětvenou sítí dodavatelů.
Navíc za účelem dostatečného odbytu pro nízkoemisní materiály a ekologické výrobky, které jsou výstupem výše uvedených investic, je neméně klíčové také podpořit vznik „rozhodujících trhů“ (lead markets), aby průmyslové firmy překlenuly mezidobí zavádění a škálování svých nových investic, během kterého tyto výrobky nemusí být podle stávajícího fungování trhu cenově konkurenceschopné nebo pro výrobce výdělečné.
CID a navazující akční plány EU pro ocel a kovy a automobilový průmysl přinášejí českému průmyslu významné výzvy, ale i příležitosti. Klíčovým faktorem úspěchu bude schopnost firem a státu se aktivně a konstruktivně zapojit do procesu nastavení plánovaných pravidel, nástrojů a iniciativ a využít dostupné nástroje financování a podpory.
Jak nahlíží na problematiku INCIEN?
Zároveň je jasné, že EII budou i nadále hrát klíčovou roli pro odolnost a udržitelnost hospodářství a snižování strategických závislostí EU i ČR, a je tak třeba zajistit jejich dlouhodobou konkurenceschopnost a dekarbonizaci. Proto se se zmiňovaná studie a tento článek zaměřuje na soubor priorit a cirkulárních opatření, která přímo souvisí s průmyslovou výrobou (EII a průmyslové materiály) a navazujícím zpracovatelským průmyslem (konečné výrobky) v rámci CID.
Z pohledu dekarbonizace se přitom jedná nejen o emise GHG z průmyslových zařízení na území ČR, ale také ty zabudované do materiálů a výrobků v rámci dodavatelských řetězců firem, ať už jsou z místní výroby nebo z dovozu.
Klíčové dopady přijaté legislativy EU v rámci Zelené dohody pro Evropu
- V souladu s aktualizací systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) a zavedením mechanismu pro vyrovnávání uhlíku na hranicích (CBAM) musí dotčená odvětví, včetně energeticky náročného průmyslu, snížit emise GHG o 62 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005. Paralelně budou do roku 2034 postupně vyřazovány bezplatné emisní povolenky, které tato odvětví v současnosti dostávají.
- Přepracovaná směrnice o průmyslových emisích (IED 2.0) nově začleňuje dekarbonizaci a přechod na cirkulární ekonomiku jakožto výslovné cíle směrnice. Provozovatelé budou muset nejpozději do 30. června 2030 zahrnout do svých systémů environmentálního řízení plán transformace na období 2030–2050 a to na úrovni jednotlivých průmyslových zařízení. Evropská komise přijme do 30. června 2026 akt v přenesené pravomoci o obsahu těchto plánů.
- Akt o průmyslu pro nulové čisté emise (NZIA) podporuje investice do výrobních kapacit klíčových čistých technologií potřebných pro dekarbonizaci průmyslu, přičemž nařízení o kritických surovinách (CRMA) má zajistit dostatek dodávek kritických surovin pro jejich výrobu. Mezi cíli CRMA je do roku 2030 dosáhnout 25% podíl domácí recyklace na spotřebě kritických surovin v EU. ČR jako členský stát má přijmout národní program k podpoře vyšší cirkularity kritických surovin (do června 2027), uplatnit opatření na podporu získávání a využití kritických surovin z těžebního odpadu a vytvořit databázi uzavřených a opuštěných zařízení pro nakládání s odpady v ČR.
- Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (ESPR) definuje rámec pro stanovení požadavků na ekodesign výrobků, včetně meziproduktů pro zpracovatelský průmysl, s cílem zlepšit jejich environmentální udržitelnost a cirkularitu, snížit uhlíkovou stopu během životního cyklu a zajistit volný pohyb na vnitřním trhu EU. Požadavky na jednotlivé kategorie budou stanoveny v aktech v přenesené pravomoci. Mezi prioritami prvního pracovního plánu ESPR jsou ocel a hliník, pro které by pravidla měla vstoupit v platnost během roku 2028.
- Dle přepracovaného nařízení o stavebních výrobcích (CPR) budou muset výrobci předkládat prohlášení o vlastnostech a shodě, která uvedou parametry environmentální udržitelnosti jejich stavebních výrobků na základě životního cyklu. Rozsah těchto parametrů bude postupně rozšířen do roku 2031 s tím, že povinnost zveřejnění je podmíněna přijetím aktualizovaných harmonizovaných technických specifikací a evropských dokumentů pro posuzování (EAD) dle nového CPR. Proces aktualizace bude probíhat cca 10 let (do roku 2036). V případě cementu mají být požadavky na ekodesign stanoveny nejpozději během roku 2029, v případě potřeby v rámci nařízení ESPR.
- V případě obou nařízení (ESPR a CPR) bude zavedena prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci povinnost digitálního pas výrobku (DPP) pro každou regulovanou skupinu výrobků s cílem zpřístupnit transparentní informace o jejich emisních stopách, parametrech cirkularity a bezpečnosti všem příslušným subjektům, zlepšit procesy firemního nakupování a zadávání veřejných zakázek a podpořit navrhování udržitelných výrobků. Komise je rovněž oprávněna stanovit v prováděcích aktech povinné minimální požadavky na zelené veřejné zadávání (GPP) v podobě technických specifikací, kritérií pro zadání zakázky, podmínek plnění zakázky nebo cílů.
- Přepracované směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD 4) zavádí povinnost vypočítat potenciál globálního oteplování (GWP) během celého životního cyklu budov (od roku 2028 pro nové budovy s užitnou plochou nad 1.000 m2 a od roku 2030 pro všechny nové budovy) a následně stanovit do 1. ledna 2027 mezní hodnoty pro snižování celkové kumulativní GWP všech nových budov od roku 2030. Tím vytváří motivaci u architektů a stavebníků snížit také emisní stopu stavebních materiálů a výrobků, jako jsou ocel, beton, cihly, izolační materiály a sklo.
- Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) s platností od srpna 2026 zavádí zákaz dalších formátů obalů (nad rámec směrnice o jednorázových plastech), plnou recyklovatelnost všech obalů do roku 2030, minimální cíle do roku 2030 a 2040 na recyklovatelný obsah plastových obalů a podíl opětovně použitelných obalů, a povinné zavedení systémů zálohování do 1. ledna 2029 pro jednorázové plastové a kovové obaly na nápoje do objemu 3 litrů. Hlavním dopadem z pohledu výroby plastů je podpora vyšší recyklace odpadních plastů a snižování spotřeby plastových obalů.
Dle nového nařízení o přepravě odpadů bude od 21. května 2027 podmíněn vývoz odpadu do zemí mimo OECD oznámením Evropské komisi, že daná země je ochotna odpad dovážet a prokáže schopnost nakládat s dováženým odpadem udržitelným způsobem. Od 21. května 2026 budou zavedeny digitalizované postupy pro lepší sledování přepravy odpadů na podporu vyšší recyklace v členských zemích EU.
- V rámci směrnice CSRD budou muset podniky v působnosti směrnice podávat zprávy o udržitelnosti podle evropských standardů pro vykazování udržitelnosti (ESRS). Dle standardu E1 (změna klimatu) budou vykazovat emise GHG jak z vlastního provozu (Rámec 1 a 2), tak i nepřímé emise (Rámec 3) ze svých předcházejících a navazujících hodnotových řetězců (včetně těch zabudovaných v průmyslových materiálech). Dle standardu E5 (využívání zdrojů a oběhové hospodářství) je třeba nastavit související politiky, cíle a opatření a vykazovat materiálové vstupy a výstupy v rámci provozů. Pro podniky, které měly původně podávat první nefinanční ESG reporting v roce 2026 (za účetní rok 2025) nebo v roce 2027 (za účetní rok 2026), byla dne 17. dubna 2025 oficiálně odložena povinnost prvního vykazování o dva roky na rok 2028. Dále se navrhuje v rámci balíčku „Omnibus I“ omezovat působnost směrnice CSRD (včetně vykazování souladu s EU Taxonomií) jen na velké podniky s více než 1000 zaměstnanci. Tyto a jiné změny jsou předmětem dalšího projednávání EU a členských států během roku 2025.
Klíčové opatření a návrhy v rámci CID a souvisejících iniciativ
Kritické suroviny
- Implementace CRMA: 25. března 2025 byl schválen první seznam 47 strategických projektů v EU včetně dvou probíhajících projektů v ČR: Mangan Chvaletice a České Lithium Cínovec. Bude vytvořena platforma EU pro agregaci poptávky a následně zřízeno specializované Centrum EU pro společné nákupy kritických surovin.
- Posílení 14 mezinárodních strategických partnerství v oblasti surovin na podporu společných investic napříč hodnotovým řetězcem kritických surovin.
- Akt o oběhovém hospodářství (CEA) (4Q 2026): zjednodušení pravidel na elektroodpad pro zpětné získávání kritických surovin z výrobků s ukončenou životností a přezkum dodatečných opatření motivujících účinnější sběr, recyklaci nebo opětovné použití.
Cirkulární ekonomika a odpadové hospodářství
- CEA (4Q 2026): harmonizace kritérií „odpad neodpad“ (end of waste), zjednodušení, digitalizace a rozvoj rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), podpora poptávky po druhotných surovinách prostřednictvím kritérií veřejného zadávání a posílení jednotného trhu EU, definice požadavků na využití alternativních surovin k náhradě fosilních surovin v plastech a povinná digitalizace demoličních povolení a předdemoličních auditů ve stavebnictví.
- Nová nadregionální centra pro oběhovost (4Q 2026) by měla podporovat inteligentní specializaci a úspory z rozsahu pro nepřetržitý provoz v oblasti recyklace a identifikovat příležitosti pro mezinárodní spolupráci na strategických projektech, včetně potenciálního nového významného projektu společného evropského zájmu (IPCEI) o cirkulárních materiálech pro čisté technologie.
Rozhodující trhy
- Akt o akcelerátoru dekarbonizace průmyslu (IDAA) (4Q 2025): zavedení necenových kritérií pro veřejné zakázky ve strategických sektorech, návrh dobrovolného označení o uhlíkové náročnosti průmyslových materiálů (prioritně oceli) na základě dat EU ETS a CBAM a sjednocení metodik posouzení životního cyklu a započítávání uhlíku v EU.
- Revize rámce pro zadávání veřejných zakázek: sjednocení a propojení ustanovení o veřejných zakázkách v IDAA, unijních předpisech o veřejných zakázkách a dalších právních předpisech EU, zjednodušení uplatňování pro zadavatele a aplikovatelnost necenových kritérií i v rámci soukromých zakázek firem.
- Přezkum pravidel týkajících se režimu pro použité výrobky obsažená ve Směrnici o DPH v rámci iniciativy Zelená DPH (4Q 2026).
Ocel a kovy
- Zvážení obchodních opatření k zajištění dostatečné dostupnosti kovového šrotu nad rámec opatření nařízení o přepravě odpadu (4Q 2025).
- Návrh nařízení o cirkularitě vozidel a nakládání s vozidly s ukončenou životností (ELVR): Studie proveditelnosti Komise k nastavení požadavků na recyklovaný obsah oceli a hliníku v nových vozidlech (4Q 2026).
- CEA: zlepšení fungování trhů s druhotnými surovinami, včetně zvážení vývozních cel nebo poplatků k zamezení úniku šrotu do třetích zemí, kde převládají nižší environmentální a sociální standardy (4Q 2026).
- CPR: příprava zavedení povinnosti recyklovaného obsahu hliníku v příslušných stavebních výrobcích (4Q 2026).
- ESPR: posouzení proveditelnosti zavedení povinností týkajících se požadavků na recyklovatelnost a/nebo recyklovaný obsah oceli, hliníku a mědi u dalších kategorií výrobků (mimo automobilový průmysl).
Automobilový průmysl
- Aktualizace Evropského seznamu odpadů (5. března 2025): zpřísnění kontroly přepravy černé hmoty (drceného odpadu z baterií jako klíčového vstupu pro recyklaci lithiových baterií) a zákaz jejího vývozu do zemí mimo OECD (čímž nicméně aktuálně vzniká byrokratický a finančně nákladný problém při převozu černé hmoty z jednoho členského státu EU do druhého).
- Přezkum směrnice o označování automobilů (2026): zvážení zahrnutí informací o emisní stopě klíčových materiálů (včetně oceli a hliníku) použitých ve vozidlech.
- Přezkum možnosti finanční podpory pro zařízení na recyklaci vozidel s ukončenou životností (VUŽ) a baterií (kapacity jak pro předúpravu, tak i následnou úpravu, pokročilejší recyklační technologie a zajištění dostupnosti kvalitních vstupních surovin pro recyklaci, zejména odpadních baterií a kvalitního šrotu).
Chemický průmysl a bioekonomika
- Balíček pro chemický průmysl (4Q 2025): uznání strategické role chemického průmyslu jako „průmyslu průmyslu“ a kritických molekul, včetně cílených iniciativ na zvýšení konkurenceschopnosti a modernizace odvětví a na podporu výroby a inovací v Evropě.
- Strategie pro bioekonomiku (4Q 2025): plán na podporu cirkulárnější a udržitelnější výroby a spotřeby biologických zdrojů pro potraviny, materiály, energii a služby jako alternativy k fosilním palivům, zvýšení účinného a cirkulárního využívání biologických zdrojů vytvořením efektivní poptávky a případné poskytování cílené podpory a pobídek pro využívání vstupních surovin a vedlejších produktů z biomasy s vyšší přidanou hodnotou.
Reakce vybraných zúčastněných stran vůči CID - Evropská unie
Stejného dne jako SMAP vyšla s podporou 28 organizací občanské společnosti studie o stavu tranzice ocelářství v EU. Z ČR se na studii podílel autorsky Institut pro evropskou politiku EUROPEUM. Publikace je reakcí na skutečnost, že SMAP byl vypracován bez přispění ekologických nebo environmentálních nevládních organizací a dle vyjádření CAN Europe byl tím vystaven nevyváženému vlivu profosilního průmyslu. Studie navrhuje osm okruhů politických doporučení k ozdravení evropského ocelářství se zaměření na postupné ukončení výroby oceli na bázi fosilních paliv, rozšíření ekologické výroby s využitím vodíku a obnovitelných zdrojů energie, posílení opatření v oblasti cirkulární ekonomiky a zajištění sociální ochrany pracovníků v odvětví.
Společné stanovisko 29 sektorových sdružení, podniků a neziskových organizací zabývajících se cirkulární ekonomikou pod vedením technologické firmy TOMRA upozorňuje na absenci cirkulárních opatření mezi těmi, která jsou uvedena jako způsobilá pro veřejnou podporu v navrhovaném rámci veřejné podpory pro čistý průmysl (CISAF) a vyzývá Komisi, aby zajistila začlenění výslovných ustanovení. Ambice CID včetně cíle CMUR pro rok 2030 mohou být naplněny pouze tehdy, pokud tento rámec podpoří všechny pilíře CID stejnou měrou pozornosti a finanční podpory.
Reakce vybraných zúčastněných stran vůči CID - Česká republika
Průmysl a cirkularita v politikách ČR
V reakci na výše uvedený vývoj na úrovni EU je ve třetí kapitole dokumentu popsána aktualizace národního politického rámce ČR provedená v průběhu roku 2024 a prvního kvartálu roku 2025, a to se zaměřením na dekarbonizaci průmyslu v souvislosti s cirkulární ekonomikou. Kromě aktualizací Strategického rámce 2030, národní výzkumné a inovační strategie pro inteligentní specializaci (RIS3 strategie) a Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (NKEP) byla přijata nová Hospodářská strategie ČR, která má podpořit opatření a iniciativy ke zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky v nadcházejících 10 až 15 letech, a dále nový Akční plán pro rozvoj technologií zachytávání, využití a ukládání CO2 (Akční plán CCUS). Několik dalších klíčových národních strategických dokumentů však v době finalizace tohoto dokumentu stále čekalo na dokončení či finální schválení, včetně Politiky ochrany klimatu (POK), Státní energetické koncepce (SEK), Plánu odpadového hospodářství na období 2025-2035 a aktualizace Politiky druhotných surovin.
Navzdory výzvám ze strany průmyslu a doporučením Evropské komise, aby byly stanoveny konkrétní závazky a podpůrný politický rámec pro dekarbonizaci průmyslu, stále chybí podrobný plán jak v aktualizovaném NKEP, tak i v Hospodářské strategii ČR, na kterou se NKEP za tímto účelem odkazuje. V důsledku toho v České republice komplexní strategii pro dekarbonizaci průmyslu zatím zastupuje mozaika dokumentů veřejného a soukromého sektoru, které nejsou závazně a systematicky propojeny, a chybí související akční plán s identifikací financování a robustním koordinačním, implmentačním a monitorovacím rámcem. Scénáře dekarbonizace pro sektor průmysl se nadále zaměřují na opatření související s dekarbonizací energetiky a nezohledňují (s výjimkou Akčního plánu CCUS) opatření ke snížení procesních emisí GHG včetně cirkulární ekonomiky a využívání nízkouhlíkových surovin. Role cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci průmyslu byla sice koncepčně zohledněna v návrhu aktualizace POK, v době zveřejnění tohoto článku však není známo, kdy bude finalizována a přijata vládou.
V závěrečné kapitole dokumentu je uveden přehled několika úkolů, které byly zahrnuty do Akčního plánu Cirkulární Česko na období 2022-2027 na podporu přechodu na cirkulární ekonomiku v energeticky náročných průmyslových odvětvích a zpracovatelském průmyslu. Ke každému úkolu shrnujeme výchozí stav, popř. klíčové parametry a doporučení k jeho splnění.
Priority a plány ze strany byznysu a průmyslu
V reakci na absenci plánu dekarbonizace průmyslu a další nedostatky politického a legislativního rámce vydaly průmyslové svazy a podnikatelské platformy během roku 2024 řadu výzev, vizí nebo prohlášení, v nichž stanovily priority mimo jiné pro zelenou transformaci průmyslu. Na odvětvové úrovni byly zpracovány nebo aktualizovány plány dekarbonizace soukromého sektoru pro chemický a plastikářský průmysl, cementářský průmysl a stavebnictví. Relevantní aspekty těchto iniciativ v souvislosti s cirkulární ekonomikou a surovinami jsou popsány v kapitole 4 publikace „Cirkulární ekonomika, suroviny a transformace průmyslu“.
Výzkum a inovace
Kromě příznivého politického rámce hrají při vývoji a komercializaci nových materiálů a cirkulárních technologií pro konkrétní odvětví, trhy a aplikace a při zhodnocování vedlejších produktů a toků odpadů zásadní roli výzkum a inovace.
V Příloze I publikace je přehled probíhajících výzkumných a inovačních programů na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni na podporu dekarbonizace průmyslu, včetně konkrétních iniciativ zaměřených na technologie a inovace v oblasti cirkulární ekonomiky.
Příloha II publikace shrnuje několik nedávných studií z posledních let, které se konkrétně zabývají potenciálem cirkulárních opatření a technologií pro dekarbonizaci průmyslu a navazují na dřívější výzkumy na toto téma.
Závěr: Cirkulární ekonomika není možnost – je nezbytnost
Závěry publikace jsou jednoznačné: pokud má být transformace průmyslu úspěšná, musí být cirkulární ekonomika chápána jako základní pilíř, nikoli doplněk. Nejde jen o recyklaci, ale o systematickou změnu v přístupu k designu, výrobě, spotřebě i nakládání s materiály. Velký potenciál na dekarbonizaci, posílení strategické autonomie EU a vytvoření nových obchodních modelů jsou příležitostmi, které nelze přehlížet.
Český průmysl čelí nejen výzvám, ale i šanci stát se evropským lídrem v oblasti cirkulární transformace. Klíčem k tomu je však strategické plánování, investice, spolupráce napříč sektory – a především odvaha ke změně.
Tohle bylo čtvrté Cirkulární okénko!
Sledujte i další články z této série, kde se budeme věnovat klíčovým tématům cirkulární ekonomiky a praktickým krokům, jak můžeme změnu skutečně realizovat. Každý měsíc přineseme odborný pohled na důležitá témata a inspirativní příklady z praxe.
