Dlouhodobě se věnujeme podpoře cirkulární ekonomiky a v současnosti se aktivně zaměřujeme také na problematiku veřejného zadávání udržitelných produktů a služeb (Green Public Procurement, GPP). Na základě této odborné činnosti zveřejňujeme exkluzivní rozhovor s Joanem Prummelem, předním odborníkem na cirkulární ekonomiku a model nizozemské Zelené dohody. Joan se s námi podělil o své poznatky o tom, jak lze veřejné zadavatele přesvědčit k přehodnocení svého přístupu a o klíčových strategiích pro úspěšné zavedení cirkulárního zadávání veřejných zakázek.
„Pokud chcete lepší svět, položte lepší otázku.“ (Cécile van Oppen – přední osobnost v oblasti cirkulární ekonomiky v Nizozemsku, spoluzakladatelka poradenské společnosti Copper 8, spoluautorka publikace Circular Procurement in 8 steps)
Vzhledem k tomu, že vlády a organizace po celém světě usilují o přechod k udržitelnější a cirkulární ekonomice, se veřejné zadávání zakázek stává mocným nástrojem pro podporu této změny. Veřejné zakázky představují cca 15 % HDP EU. Jak ale mohou veřejné instituce přejít od tradičních postupů k cirkulárnímu zadávání, kde se pozornost nezaměřuje pouze na krátkodobé náklady, ale také na dlouhodobé výnosy a dopad produktů a služeb na životní prostředí?
Síla cirkulárního zadávání veřejných zakázek: změna přístupu
Joan Prummel zdůrazňuje, že klíčem je chápat zadávání veřejných zakázek jako proces, nikoli jednorázový nákup produktů.
„Veřejné nákupy jsou více než jen nákup produktů,“ vysvětluje Prummel. Obvykle si pod pojmem nákup představíme, že jdeme na trh koupit něco na základě nejlepšího možného poměru cena-kvalita. Nákup na organizační úrovni je však mnohem složitější cyklus. Prummel tento cyklus rozděluje do tří klíčových fází: před výběrovým řízením, samotný nákup a používání a kontrola plnění smluv.
První fáze zahrnuje stanovení cílů organizace, jako je snížení emisí uhlíku nebo zvýšení cirkularity. Tyto cíle by měly přímo ovlivňovat přístup k nákupu. Pokud je například cílem obce stát se v příštích deseti letech organizací s nulovými emisemi, musí se tento cíl promítnout do způsobu nakupování zboží a služeb. Zadávání veřejných zakázek tak propojuje ambice organizace s konkrétními nákupy – od kancelářského nábytku přes vozidla až po stavební materiály. Ačkoli může být vnímáno, že cirkulární řešení zvyšují pracovní zátěž, Prummel zdůrazňuje, že díky vzdělávání a školení lze proces efektivně zvládnout. Cílem je redefinovat pojem „nejlepší“ řešení: tedy změnit současné zaměření pouze na nejnižší cenu na dosažení nejnižších emisí v rámci dostupného rozpočtu.
„Samotná změna může nějakou dobu trvat, ale postup se ve skutečnosti nemění. Jdete na trh a požádáte o nejlepší řešení – jen nyní předefinováváme, co pro nás „nejlepší“ znamená.“
Druhá fáze – samotný nákup – znamená vysvětlit trhu naše potřeby, vybrat optimální nabídku a formulovat ji ve smlouvě. Klíčová je však i fáze používání, protože skutečná udržitelnost produktu se projevuje až v praxi. „Notebook s nízkými emisemi prokazuje své environmentální kvality až po zapnutí… a opravitelnost židle má význam teprve po jejím poškození.“
Proto je vyhodnocení plnění smlouvy nezbytná – průběžně sleduje, zda produkt skutečně plní sliby ohledně emisí, opravitelnosti a recyklovatelnosti. „Nákup je cyklický proces. Začíná ambicemi, pokračuje nákupem a fází používání produktů. Pokud to děláte správně, výsledky poskytují podklady pro další kolo stanovování ambicí.“
„Největší výzvou v oblasti veřejného nákupu je zajistit, aby byl vnímán jako průběžný proces, nikoli jako jednorázová transakce. Propojením nákupu s cíli organizace, efektivní komunikací a důrazem na fázi používání může nákup hrát klíčovou roli při dosahování cílů cirkulární ekonomiky a udržitelnosti."
Oběhové zadávání veřejných zakázek není jen idealistická myšlenka
Joan Prummel zdůrazňuje, že je důležité začít v malém a učit se z prvních zkušeností.
„Začali jsme znovu malými kroky,“ vzpomíná Prummel. První experiment – renovace malé části vládní budovy – měl ukázat, jak integrovat cirkulární přístup do zadávání.
„Bylo to beznadějné selhání… Ale zároveň to byl úspěch, protože jsme se hodně naučili.“ Uvědomili si, že chyby udělali jak zadavatelé, tak dodavatelé, což přineslo cenné poznatky pro budoucí projekty. Klíčem bylo poučit se z neúspěchu a využít získané znalosti k informování dalších stran.
Po několika dalších experimentech vytvořili praktický manuál s informacemi, které jsme se naučili a začali organizovat workshopy s nákupními týmy.
„Nejlepší způsob, jak přesvědčit nákupčího, je, aby jeho klient, jeho zadavatel, požadoval nejudržitelnější řešení. Ale pak musí vědět, jak to udělat. To se dá naučit.“
Podle Prummela zásadní změna vychází od klienta – osoby či organizace požadující cirkulární řešení. Nákupčí musí rozumět implementaci, ale bez požadavku klienta k posunu nedojde. Prummel věří, že nejúčinnějším způsobem, jak lidi přesvědčit, je inspirovat je ke kladení lepších otázek.
„Přesvědčit lidi, že cirkulární zadávání veřejných zakázek není jen idealistická myšlenka znamená vytvářet malé, úspěšné experimenty, školit lidi a motivovat klienty k požadování udržitelnějších řešení."
Jak snížit bariéry pro malé a střední podniky v cirkulárním zadávání veřejných zakázek?
Jednou z hlavních překážek pro malé a střední podniky v Evropě je složitost a rozsah výběrových řízení. „Kdybych měl malý nebo střední podnik, nikdy bych se neucházel o velkou vládní zakázku… je to ztráta času.“
Klíčovým prvkem cirkulárního zadávání je zaměření na funkčnost místo technických požadavků. „Nechci mít 50 židlí a 50 stolů, ale příjemné, udržitelné a zdravé pracovní prostředí pro 50 zaměstnanců. To otevírá prostor pro inovace i spolupráci.“
Například zadavatel může požadovat, aby 50 % nábytku bylo z recyklovaného dřeva. Tím umožní zapojení malých podniků specializovaných na recyklovaný nábytek společně s většími dodavateli. Vzniká tak model, kdy velké společnosti a malé podniky spolupracují na komplexnějším řešení. Požadavek na funkčnost místo detailních specifikací podporuje aliance v dodavatelském řetězci a dává malým podnikům příležitost podílet se na větších projektech. Princip nespočívá v tom, aby vše zajišťovala jedna firma, ale aby více společností efektivně spolupracovalo.
Na závěr Prummel uznává, že evropská regulace zůstává výzvou – malé podniky musí investovat značné množství času a zdrojů do přípravy nabídek. Proto je pro ně zatím vhodnější zaměřit se na menší zakázky od obcí, kde jsou požadavky lépe zvládnutelné.
„Potřebujeme změnu evropské regulace, aby malé podniky trávily méně času psaním nabídek. Do té doby se mohou zaměřit na menší zakázky, kde jsou příležitosti dostupnější.“
Je cirkulární zadávání veřejných zakázek vždy dražší?
Častým omylem v souvislosti s cirkulárním zadáváním veřejných zakázek je, že udržitelné produkty jsou vždy dražší. Joan Prummel tento názor zpochybňuje a zdůrazňuje, že často platí pravý opak. Uvádí příklad z Nizozemska, kde centrální vláda vypsala výběrové řízení na kancelářský nábytek pro 150 000 úředníků.
„Místo toho, abychom se nábytku zbavili a koupili nový, požádali jsme o údržbu a opravy, čímž jsme dodavatelům poskytli příležitost změnit jejich obchodní model. Ušetřilo nám to kolem 2,5 milionu Eur ročně.“
Prummel také zdůrazňuje zbytkovou hodnotu cirkulárních produktů, která je často přehlížena: „Produkt s cirkulárním designem bude mít hodnotu i na konci své životnosti. Můžete jej prodat zpět dodavateli nebo využít zbytkovou hodnotu materiálů.“
Klíčovým poznatkem je, že cirkulární nákup by měl být posuzován z hlediska celkových nákladů na vlastnictví – s přihlédnutím nejen k pořizovací ceně, ale také k dlouhodobým úsporám a potenciálu pro opětovné použití.
„Cirkulární nákup nemusí vždy znamenat vyšší náklady. Jde o zaměření se na dlouhodobé úspory a hodnotu, kterou produkty mají v průběhu času."
Rozšiřování cirkulárního zadávání veřejných zakázek: klíčové taktiky pro úspěch
Rozšiřování cirkulárního zadávání veřejných zakázek představuje jednu z největších výzev při přechodu na cirkulární ekonomiku. Joan Prummel identifikuje tři klíčové faktory vycházející z nizozemských zkušeností a projektů financovaných EU (Circular Shift a Circular Minds): vnitřní odhodlání, mezioborovou spolupráci a měření dopadů.
Značná část pilotních projektů nikdy nepokročí do fáze širšího uplatnění. Prummel zdůrazňuje nutnost zapojit od samého začátku všechny relevantní aktéry – od koncových uživatelů přes správce až po finanční plánovače. Jen tak mohou všichni plně porozumět dopadům změn, jako je například přechod z tradičního nákupu na leasingový model.
Zásadní význam má také spolupráce napříč celým hodnotovým řetězcem: „Propojit dodavatele, jejich subdodavatele i ty, kteří se zabývají recyklací a prodejem z druhé ruky.“
Další překážkou je přesné předpovídání reálných dopadů. Zatímco u pilotního projektu lze snadno vyčíslit úspory emisí, odhadnout dopad při plošném rozšíření je mnohem složitější. Proto nyní vzniká rozhodovací rámec založený na vědeckých datech.
Projekt Circular Minds přináší důležité zjištění – úspěch nezávisí pouze na procesech a nástrojích, ale především na ochotě lidí přijmout změnu „Cirkulární ekonomika často znamená změnu – změnu způsobu práce, produktů, které používáte, nebo nástrojů, se kterými pracujete. Pokud vaši lidé nemají vůli, pokud jste je nezapojili, nic se nestane.“
„Pro úspěšné rozšíření cirkulárního zadávání veřejných zakázek jsou nezbytné tři prvky: úzká spolupráce v dodavatelském řetězci, vnitřní odhodlání a správné nastavení mysli pro změnu."
Závěr: Budoucnost cirkulárního zadávání veřejných zakázek
Cirkulární zadávání není pouhou změnou nákupních procesů, ale komplexní proměnou přístupu k celému životnímu cyklu zakázek. Od definování jasných cílů a identifikace optimálních řešení přes aktivní spolupráci v dodavatelském řetězci až po dlouhodobý interní závazek – představuje transformativní cestu k udržitelnosti.
Zkušenosti Joana Prummela jasně ukazují, že klíč k úspěchu leží v pečlivě navržených pilotních projektech, efektivní spolupráci napříč hodnotovým řetězcem a zásadní změně myšlení. Tento přístup vytváří prostředí, kde zadavatelé formulují relevantní otázky a objevují řešení, jež jsou zároveň environmentálně udržitelná i ekonomicky životaschopná.
I když plošné rozšíření zůstává náročným úkolem, narůstající množství úspěšných realizací naznačuje, že cirkulární principy se postupně stávají standardem. Se správnou strategií a odhodláním může tento model zásadně přispět k efektivnějšímu využívání zdrojů a vytvořit udržitelnější budoucnost pro všechny.
