INCIEN vydává druhou studii o dekarbonizaci českého průmyslu a v jednotlivých kapitolách přináší analýzy a návrhy opatření ke konkrétním materiálům. Jedním z nich je cement a jeho využití v betonu. Jak si stojí ČR ve výrobě a recyklaci cementu a betonu? Jaké jsou scénáře a možné emisní a energetické úspory při jeho výrobě, zpracování a recyklaci?
Beton je po vodě druhou nejpoužívanější látkou na světě. Je recyklovatelný, odolný, všestranně využitelný a trvanlivý. Beton, a zejména cement, bez kterého se výroba betonu neobejde, tedy mohou společně sehrát zásadní roli v dekarbonizaci stavebnictví. Jak uvádí studie, dnes tvoří většinu emisí CO2eq v budovách provozní emise spojené s využitím energií, nicméně s dekarbonizací energetiky to bude právě uhlík zabudovaný v materiálech, jenž ponese už za 10-15 let dominantní podíl na celoživotních emisích budov. Vedle opatření pro dekarbonizaci výstavby budov, například využití dřeva jako substitučního stavebního materiálu, nabízí značný potenciál prodloužení životnosti budov díky modularitě a cirkulárním rekonstrukcím. Rozhodující bude ale také dekarbonizace a míra recyklace samotných stavebních materiálů.
„Cementářství a navazující betonářské odvětví jsou skutečně základem moderního průmyslového hospodářství a stavebnictví. A právě tuto dvojici odvětví čeká v rámci závazků EU, které se týkají dosažení klimatické neutrality do roku 2050, mimořádně náročná cesta k dekarbonizaci, a to napříč životním cyklem těchto materiálů. V naší studii se snažíme vyjasnit, kde jsou silná a slabá místa jednotlivých scénářů a jaký je potenciál emisních úspor z jednotlivých řešení,” vysvětluje Benjamin Hague, vedoucí Think Tanku INCIEN.
INCIEN se ve svém dokumentu zaměřuje na jednu stěžejní oblast z pohledu materiálového složení cementu a cirkulární ekonomiky – na snížení slínkového faktoru. Právě tento faktor je podle výzkumného týmu klíčem k dekarbonizaci cementu a betonu. Výroba slínku se podílí ~94 % na emisích CO2 z výroby cementu. A zatímco cement tvoří v průměru ~14 % hmotnosti betonu, představuje ~95 % jeho uhlíkové stopy. Dále výzkumný tým uvádí, že k ovlivnění tohoto faktoru je relevantních několik kaskádových materiálových opatření napříč výrobním řetězcem od slínku k betonu, a ty ve studii rozpracovává.
„Podle různých scénářů nabízí nahrazení slínku alternativními materiály a pojivy a snížení obsahu cementu v betonu od 25 až přes 50% snížení emisí CO2eq z výroby cementu v EU do roku 2050. V ČR je značný potenciál jak ve využití odpadních materiálů z těžebních lokalit coby náhrady slínku, tak v úpravě aktuálních norem, testování a uplatnění alternativních pojiv a cementů ve stavební praxi,” upřesňuje Tadeáš Rulík, analytik a spoluautor studie INCIEN.
„Jsme si vědomi, že souhrnný potenciál dekarbonizace z těchto opatření na úrovni celého cementářského a betonářského odvětví v dané zemi (ČR) je ve skutečnosti komplexní souhrou mnoha faktorů. Rozhodující je dostupnost jednotlivých surovin a materiálů, skladba poptávky po cementu a betonu v konečných aplikacích a souvisejících technických a ekonomických parametrů, složení povolených v platných normách a v neposlední řadě stavební praxe a ochota zadavatelů, projektantů a stavitelů. Doufáme, že zjištění studie poslouží nejen odborné veřejnosti, ale také stakeholderům a tvůrcům politik, aby bylo možné pokračovat v diskuzích a opřít se o relevantní data,” dodává Andrea Veselá, analytička a poslední ze tří autorů studie.
Studie bude volně dostupná k přečtení i stažení na stránkách incien.org/publikace.
Foto: Anaya Katlego, Unsplash.com
