INCIEN představil novou studii věnovanou roli cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci českého průmyslu

Institut cirkulární ekonomiky včera oficiálně představil novou studii věnovanou roli cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci českého průmyslu. Podle studie, vedené hlavním analytikem INCIEN, Benjaminem Haguem, je možné díky cirkulárním opatřením do roku 2050 snížit emise CO2eq v klíčových průmyslových sektorech v EU až o 65 %, a zároveň ušetřit až 30 % investičních i energetických nákladů oproti scénáři založenému na zavedení nových procesních technologií. Cirkulární ekonomika je tak klíčovým nástrojem ke snižování emisí, bez níž k plné dekarbonizaci těžkého průmyslu v České republice nedojde. Studie, vypracovaná s podporou Evropské klimatické nadace, je k dispozici na webu INCIEN v češtině i v angličtině stejně jako krátké shrnutí pro širší publikum a policy brief určený pro odbornou veřejnost.

Studii představili její autoři – Pavel Zedníček, Benjamin Hague a Tadeáš Rulík. Její přínos pro soukromý sektor zdůraznil Ing. Petr Kalaš, prezident České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj a bývalý ministr životního prostředí. K potenciálu studie pro implementaci cirkulárních principů na státní úrovni krátce vyjádřila Ing. Pavlína Kulhánková, ředitelka odboru průmyslové ekologie Ministerstva průmyslu a obchodu.

Klíčové závěry ze studie:

  • Česká republika je druhou nejprůmyslovější zemí EU v podílu na hrubé přidané hodnotě a patří jí třetí příčka v množství emisí skleníkových plynů na obyvatele.
  • Díky cirkulárním opatřením je možné do roku 2050 snížit emise CO2eq v klíčových průmyslových sektorech v EU až o 65 %, a zároveň ušetřit až 30 % investičních i energetických nákladů oproti scénáři založenému na zavedení nových procesních technologií.
  • Emise skleníkových plynů z českého průmyslu včetně využití energie sice klesly od roku 1990 o 60 %, ale emise spojené s průmyslovými procesy a využitím výrobků klesly pouze o 10 %.
  • Cirkulární ekonomika se jeví jako nákladově efektivnější dílčí cesta k dekarbonizaci, protože opatření jsou méně finančně náročná ve srovnání s alternativami, a nástroje i prostředky k jejich realizaci jsou v zásadě k dispozici již dnes.

Touto studií se snažíme dát jasně najevo, že cirkulární ekonomika je nezbytnou součástí k dekarbonizaci českého průmyslu. Její důležitost je o to více zdůrazněna při současné energetické krizi, neboť klíčové průmyslové materiály jsou energeticky velmi náročné. Čím efektivněji s těmito materiály budeme zacházet, tím více budeme schopni ušetřit energie, potažmo emise. Cirkulární ekonomika přináší jiný, ale doplňující pohled na současnou diskuzi o dekarbonizaci, která se primárně vede v rovině přechodu na obnovitelné zdroje energie či mobility,“ uvádí Pavel Zedníček, výkonný ředitel INCIEN.

Studie se zaměřuje na čtyři emisně a energeticky nejnáročnější materiály v těžkém průmyslu: ocel, cement, plasty a hliník. Ty představují přibližně 65 % celkových průmyslových emisí CO2eq v EU. Dále analyzuje dvě nejvýznamnější odběratelská odvětví, jenž tyto materiály spotřebovávají: stavebnictví a automobilový průmysl.

Hlavním cílem studie je tak podnítit diskusi o cirkulární ekonomice a jejím potenciálu pro snížení emisí skleníkových plynů v těžkém průmyslu a navazujících odvětvích v ČR, a v konečném důsledku motivovat k realizaci vhodných cirkulárních opatření. Ta mohou přispět ke zkrácení dodavatelských řetězců, snížení spotřeby energií i materiálů, zachování vzácných přírodních zdrojů či zlepšení stavu biodiverzity, a přitom podporují nákladově efektivním způsobem i úsilí o dekarbonizaci těžkého průmyslu.

Cirkulární opatření snižují emise CO2 z průmyslových materiálů třemi hlavními způsoby: recirkulací materiálů (recyklací či opětovným využitím) nebo substitucí nízkoemisními materiály; materiálovou účinností (snížením spotřeby materiálů); a cirkulárními obchodními modely (např. sdílením, modulárním designem atd., aby se prodloužila životnost výrobků a zvýšila se míra jejich využívání).

Požadavky na realizaci těchto opatření se navíc brzy stanou součástí legislativy EU a členských států podobně jako v  případě obnovitelné energie a energetické účinnosti. „Od roku 2024 bude muset zpracovatelský průmysl postupně splňovat požadavky nového nařízení EU o ekodesignu udržitelných výrobků. Připravují se také požadavky ve stavebnictví se zaměřením na celoživotní emise budov, včetně těch zabudovaných v materiálech. Podle chystané směrnice EU o podávání zpráv o udržitelnosti budou muset větší firmy taková opatření i svoje nepřímé emise CO2 ze spotřeby materiálů – takzvaný Scope 3 – od roku 2025 reportovat. A za rok budou podobná kritéria pro řadu výrobních odvětví zapsána i do Taxonomie EU pro udržitelné investice,” dodává Benjamin Hague, vedoucí výzkumu INCIEN.

Komplexní analýza celé problematiky a detailní popis všech navrhovaných opatření jsou k dispozici ve studii dostupné zde.