Byl to pro mě spíš sen než povinnost si splnit povinnou univerzitní stáž. Už od vstupu na vysokou školu jsem začala přemýšlet trochu víc environmentálně, ale zároveň jsem myslela na ekonomickou rovinu. Proto jsem věděla, že Institut cirkulární ekonomiky bude to pravé místo, kde se moje myšlenky mohou spojit s činy.
Momentálně studuji 4. ročník magisterského studia Regionální geografie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Vždycky jsem si přála být aktivní a podnikat hodně věcí. Proto jsem vždycky věděla, že v budoucnu nechci pracovat jen v kanceláři, anebo jen v terénu. Někdy to totiž vypadá, že geograf nemá moc na výběr. Buď: „Aha, ty děláš ty mapy, tak to jsi kartograf.“ Nebo: „Jo! Ty jsi ten geodét s tím přístrojem na 3 nožičkách“. Další reakcí na moje studium často je: „Já přesně vím, co to je, ty vlastně můžeš dělat na úřadě na katastru, žejo, to by se mi jednou mohlo hodit, když bych si chtěl/a koupit pozemek…“
Proto jsem si až do magisterského studia nebyla jistá,kam se uvrtat a připadalo mi, že mé představy o práci jsou naprosto bláhové a nikdy nenajdu uplatnění, aktivity anebo dokonce budoucí práci, o které bych mohla tvrdit, že je i mým povoláním.
„Přitom teď sedím v kanceláři Institutu cirkulární ekonomiky a ono se to děje!“
Když jsem se na stáž do INCIENu hlásila, byla jsem zrovna na Erasmu. Už delší dobu jsem aktivity INCIENu sledovala online. Zaujalo mě , jaký mají přistup ke studentům, jak vzdělávají širokou veřejnost i firmy. Líbilo se mi, že pomáhají jak businessu, tak přírodě. A to všechno nenásilnou formou. Tak jsem sebrala odvahu a řekla jsem si, že když se na stáž nepřihlásím teď, tak už nikdy. Myslím, že Erasmus dělá lidi odvážnější. Přesná očekávání toho, co se na stáži chci naučit jsem neměla.
„Dělala jsem úplně všechno a bylo to super!“
Ještě před tím, než jsem do Institutu nastoupila, jsem měla příležitost pobavit se o tom, co mě baví a co bych chtěla, nebo nechtěla dělat. Tak to pokračovalo i v průběhu stáže. Probírali jsme, co mě bavilo, v čem jsem byla efektivní a pomáhala jsem, a naopak v čem mám mezery a chtěla bych to zlepšit. Ke konci stáže už jsme měli . Každý si dělal svoje, ale navzájem jsme se všichni podporovali a radili si. Během měsíce, co jsem na stáži byla, jsem si vyzkoušela vše od vaření kávy, připravování občerstvení na porady až po překládání článků a dělání rešerší. Mohla jsem se zúčastnit i strategických meetingů, řešit a plánovat projekty. A samozřejmě nechyběly ani teambuildingové aktivity. Stáž mi dala mnohé, za což neskutečně děkuji!
„Důležitá je komunikace. Říct si, co tě baví.“
A nakonec chci jen připomenout: INCIEN přijímají stážisty, s cílem pomoci studentům otevřít oči, podat pomocnou ruku a vkročit do pracovního procesu. Takže…
JĎĚTE DO TOHO TAKY! Do jakékoliv stáže, když se vám to nebude líbit, aspoň si můžete říct, čemu se určitě věnovat nechcete😊
P.S: Kromě toho, že stáž v INCIENU byla stáží mých snů, přerostla v něco, v co jsem ani nedoufala. Stala jsem se stálou součástí týmu! Oficiálně jsem teď holka pro všechno :D. Starám se o hladký průběh kanceláře, sepisuji zápisy z porad, úkoly, vyřizuji administrativu… prostě se snažím všem v kanceláři ulehčit práci. Moc mě to baví, protože zase můžu dělat od všeho něco a moje práce se nikdy nestane stereotypní.
Pokud byste měli zájem o stáž, praxi nebo třeba o spolupráci při psaní vaší bakalářské či magisterské práce, neváhejte nám napsat na: sona@incien.org.