Zálohování PET lahví a plechovek. Pro někoho cesta k čistším ulicím a účinnější recyklaci, pro jiného zbytečný zásah do fungujícího systému. A tak zatímco Slovensko už sklízí první úspěchy se zálohováním, u nás kolují mýty, které brání širšímu pochopení této změny. Pojďme si některé z nich rozebrat a nahlédnout na fakta, která stojí za nimi.
Mýtus č. 1: Češi už odpad skvěle třídí, tak proč další změny?
Jak to vidí zastánci mýtu: Češi patří k evropské špičce v třídění odpadu. Tisíce barevných kontejnerů na ulicích a každodenní snaha občanů přece stačí.
Fakta: Ano, Češi třídí, ale ani to nestačí. Do roku 2029 musíme podle evropských směrnic dosáhnout 90% sběru PET lahví a plechovek. Jenže dnes třídíme 73 % PET lahví a pouhých 26 % plechovek. Navíc ze všech PET lahví se k recyklaci dostane nakonec jen polovina, což znamená, že každý rok přicházíme o 25 tisíc tun kvalitního materiálu – končí většinou na skládkách. A plechovky? Tam je ztráta ještě mnohem větší.
Zkušenosti ze zahraničí, například ze Slovenska, ukazují, že zálohování je spolehlivý způsob, jak tuto situaci změnit. Tamní systém zvýšil sběr z 60 % na 93 % během pouhého roku a půl.
A co vizuální smog? Zavedením záloh zmizí z obecních systémů až 1,8 milionu vrchovatých odpadových kontejnerů ročně. Konečně bychom mohli z ulic odebrat některé žluté popelnice – nebo je využít na třídění jiných plastů a odebrat některé černé.
Mýtus č. 2: PET lahve a plechovky obcím vydělávají
Jak to vidí zastánci mýtu: PET lahve a plechovky jsou přece pro obce zlatý důl. Z jejich prodeje se financuje celý systém třídění.
Fakta: Realita je opačná. Hodnota vytříděných PET lahví a plechovek, které jsou připraveny k prodeji, je přibližně 262 milionů korun ročně. Z toho však obcím připadne jen zlomek – odhadem 100 až 150 milionů. Většina peněz jde odpadovým firmám.
Náklady na jejich sběr a likvidaci? Ty obce stojí stovky milionů. Jen za svoz kontejnerů s PET lahvemi a plechovkami zaplatí 270 milionů korun ročně. Dalších 50 milionů stojí jejich uložení na skládkách a 60 milionů úklid veřejných prostranství v rámci odpadkových košů na veřejných místech.
Se zavedením záloh však přichází pro obce další finanční výhoda, vedle výše zmíněných úspor – získají obce navíc dalších 260 milionů ročně z nevybraných záloh, což v součtu se všemi úsporami znamená pro obce příjemný finanční bonus navíc, který půjde přímo do jejich rozpočtu.
Mýtus č. 3: Proč se zaměřovat na pouhých 1,5 % hmotnosti odpadu?
Jak to vidí zastánci mýtu: Nápojové obaly tvoří jen malý podíl odpadu podle hmotnosti. Proč tedy nevěnovat úsilí něčemu většímu?
Fakta: Ne vše v odpadech je jen o hmotnosti. Nápojové obaly dominují objemem a hodnotou materiálu. V odpadovém systému měst a obcí zabírají objem 2 miliony metrů krychlových ročně, a to už výpočet kalkuluje s jejich sešlápnutím – to je jako byste po vrch naplnili 533 olympijských plaveckých bazénů PET lahvemi a plechovkami. A i když jsou lehké, jejich výroba a zpracování vyžaduje kvalitní materiály, jako je PET a hliník.
Proto se nápojové obaly zaměřují specifické cíle pro jejich třídění. Jejich recyklace není jen ekologická nutnost, ale i ekonomická příležitost. Kvalitní materiál z nich se dá efektivně využít znovu, a to ve vysoké kvalitě.
Mýtus č. 4: Stačí vylepšit současný systém třídění
Jak to vidí zastánci mýtu: Třídění funguje. Stačí jen přidat pár kontejnerů a máme splněno.
Fakta: Současný systém už naráží na své limity. U PET lahví trvalo 20 let dostat se na úroveň 73 %, a i to je stále málo. U plechovek je situace ještě horší – většina lidí je vůbec netřídí. I kdybychom přes noc zdvojnásobili počet popelnic, vytříděnost by se zvýšila jen minimálně. Učit lidi něco nového bez dodatečné motivace, je běh na dlouhou trať.
S motivací lidí třídit odpad velmi efektivně pomáhá finanční motivace, kterou přináší zálohování. Ve všech zemích, kde byl tento systém zaveden se raketově zvedla vytříděnost obalů, které byly předmětem zálohování.
Zálohování však přináší zcela jiný přístup v pohledu na odpady. Přenáší odpovědnost za sběr nápojových obalů z měst a obcí na výrobce nápojů. Jedná se o tzv. systém rozšířené odpovědnosti výrobce – ten, kdo obaly uvádí na trh, tedy především nápojové firmy, se o ně musí postarat i po jejich použití. To odlehčí obcím a jejich odpadovým systémům, ve kterých se uvolní místo a obce mohou nějaké barevné kontejnery dokonce oddělat – už jich nebude potřeba tolik, jako nyní.
Mýtus č. 5: Zálohování zvýší dopravu a uhlíkovou stopu
Jak to vidí zastánci mýtu: Budeme mít dvě oddělené linky sběru – to přece znamená víc aut, víc emisí.
Fakta: Opak je pravdou. Zálohované obaly jsou při sběru stlačené a slisované, což zvyšuje efektivitu přepravy. Zatímco obsah žlutých popelnic má průměrnou hustotu 19 kg/m³, u slisovaných PET lahví je to 32 kg/m³. To znamená méně jízd a menší uhlíkovou stopu.
Díky odklonu PET lahví a plechovek z obecních odpadových systémů ubyde každý rok 1,8 milionu kontejnerů povrch naplněných odpadem. Počet jízd popelářských aut klesne o desetitisíce a ušetří se miliony kilometrů těžkých popelářských aut v centrech měst a obcí. Zálohovací systém využívá zpětnou logistiku – auta, která přivezou zboží, při zpáteční cestě odvezou použité obaly.
Závěrem: Proč zálohování dává smysl?
Zálohování PET lahví a plechovek není jen dalším byrokratickým opatřením. Je to krok směrem k udržitelné budoucnosti, který přináší čistší ulice, efektivnější recyklaci a nižší náklady pro obce. A co je nejlepší? Funguje to. Stačí se podívat na naše sousedy. Je načase přestat věřit mýtům a dát šanci řešení, které skutečně dává smysl.
Článek vznikl ve spolupráci s konzultantem INCIEN Petrem Novotným, který se tématu zálohování věnuje. Pokud byste o celé problematice chtěli zjistit více, sledujte jeho profil na LinkedIn nebo se na nás můžete obrátit. Rádi vám zodpovíme veškeré dotazy.