Pro časopis Odpadové fórum jsme přispěli do polemiky o tom, jaká může být role MBÚ v cirkulární ekonomice a jestli nepředstavuje jisté riziko.
V souvislosti s dosažením evropských cílů cirkulárního balíčku, bude nutné odklonit maximální množství bioodpadů ze SKO a také zásadně zvýšit efektivitu třídění odpadů. Podle aktuálních analýz odpadů SKO obsahuje až 80 % využitelných složek. Pokud by se toto podařilo naplnit, tak se v této souvislosti redakce časopisu Odpadové fórum ptá: „Nepředstavuje ve svém důsledku výstavba tzv. MBÚ potencionální riziko pro recyklaci, brzdu v přechodu na cirkulární ekonomiku a současně tak i ve svém důsledku promarněnou investici?“
Pokud jde o MBÚ komunálních odpadů, tak mohu rovnou říci, že jde nejen o promarněnou investici, ale v mnoha případech je to i taková malá past jak na starosty, tak na investory (což mohou být ty samé skupiny). Z pohledu skutečných materiálových toků jde o přetřídění SKO prakticky na dvě frakce – spalitelnou a skládkovatelnou. Vzhledem k tomu, že není možné bioodpad z této linky použít jako hnojivo, ale jen k rekultivaci skládky, tak i tuto frakci z cirkulárního pohledu vidíme jako skládkovaný tok. Druhá frakce jde k energetickému využití, jen dostane hezké mašličky a mluvíme o něm jako o „výrobku“ či „tuhém alternativním palivu“. A teď se dostáváme k největšímu paradoxu: v České společnosti je cíleně vybudována obrovská nevole proti energetickému využití, ze kterého ale na konci procesu můžeme velmi dobře dotřídit kovy a škváru použít k materiálovému užití, kdy se bavíme o cca 22-25 % škváry z původní váhy a cca 1-3 % kovů. Škvára nahrazuje (dle vzoru západu) primární suroviny ve stavebnictví, které nám dochází. A oproti tomu máme na výstupu z MBÚ dvě hromady a jedna je skládkována, druhá spalována a u té najednou děláme, jako by hořela plamínkem míru, ze kterého žádné škodliviny neunikají. Úsměvné. MBÚ je z pohledu cirkulární ekonomice mnohem níže než ZEVO. Neboť diskuze bedlivě sleduji a sama si na něj stále dělám názor, dovolím si citovat i samotné odpadáře. Pan ředitel AVE, Roman Mužík, se sám nechal ve článku pro iDnes slyšet, že “Vytřídit odpad ze směsného odpadu z černých nádob by bylo strašně drahé a hygiena je problém. Když se to vytřídí u člověka doma, dá se surovina krásně vrátit do systému.” S tím zcela souhlasím. I když by se ze směsného odpadu cokoliv vytřídilo, většinou je míra znečištění této složky tak vysoká, že není možné materiál na trhu uplatnit. To platí i o nově diskutovaném „PEVO“ což je jakési přetřídění před energetickým využitím, kde i zde je skutečně spíš úsměvná představa, že si recyklátoři citliví na nečistoty něco ze směsného odpadu odkoupí. O recyklaci můžeme mluvit jen pokud je surovina skutečně dobře tříděná a čistá na vstupu.
To, že MBÚ mluví o recyklaci jen jako o greenwashingu potvrzuje i článek na Rozhlasu s názvem „Kdo nechce, aby se efektivně třídil odpad?“, kde se explicitně uvádí plány firmy OZO Ostrava následně: „…Ta se pokusila takovou třídící linku postavit. Z většiny směsného odpadu by po dotřídění vyráběla palivo a jen menší, nezužitkovatelnou část by poslala na skládku.“ O recyklaci ani slovo.
O několik pater pod recyklací, která se v tomto spojení používá, dle mého názoru účelově, a i díky tomu, že jsme si zde vytvořili prostředí, kde říkáme třídění recyklace. Pojďme si nalít čistého vína a bavit se ne o papírových pojmech a číslech v tabulkách, ale o tom, jaké jsou skutečné zájmy těch, kteří chtějí linky stavět a co se dá s odpadem v černých nádobách dělat. Jediná správná cesta je velký tlak na třídění v domácnostech, které eliminuje vznik směsného odpadu na minimum. Ale i Evropská Unie uvádí, že u směsného odpadu je stále možné, po naplnění cílů recyklace, 25 % energeticky využívat. Tak na to nezapomínejme a nedémonizujme něco, co je rozhodně lepší než trend MBÚ, které nám sem po špatných zkušenostech nenápadně podsouvají i provozovatelé z Polska, kde technologie neplní původní představy.
A tak závěrem. MBÚ je v hierarchii mezi skládkou a energetickým využitím. O recyklaci nemůže být řeč.