Archiv pro štítek: ekologie

Zemřít pro design (diskutujeme)

Promítání filmu se zaměřením na téma Ekologie a zodpovědná spotřeba Porušování lidských práv s názvem:  Zemřít pro design a následná diskuze proběhne  dne  20. března 2019 v prostorách VŠE v Praze.

Jako host se ho účastní jako Soňa Jonášová, INCIEN

Více informací o filmu, najdete zde

Trailer k  filmu

Co brání cirkulárnímu česku? Levné skládky.

V INCIEN dlouhodobě věnujeme velkou pozornost monitorování bariér, které stojí před přesunem od lineárního systému fungování systému, který je založen na principech „vytěž – vyrob – vyhoď“ k systému cirkulárnímu, ve kterém se na odpady díváme jako na zdroje. Ze všech kulatých stolů, konferencí, diskuzí a hlavně z praxe však vychází jeden jediný závěr, který se opakuje vždy a na kterém se s experty vždy shodneme – LEVNÉ SKLÁDKOVÁNÍ.

V návaznosti na snahy Ministerstva životního prostředí na prosazení zdražení skládkování, které by reflektovalo skutečnou cenu, kterou naše příroda a lidé platí za skládky, se rozjely ve velkém i diskuze o tom, jaké technologie by mohly skládkám ulevit. Velmi úsměvné a možná až typicky české jsou snahy o to, že by celý probém mohly vyřešit dotřiďovací technologie. V INCIEN je však považujeme za hrozbu. Jak motivovat občany obcí k vyšší míře separace, když jim „za humny“ bude stát technologie, o které budeme tvrdit, že odpad dotřídí za ně? Odpad, který je již kontaminovaný všemi složkami, které končí v černých popelnicích, často je ve vysoké fázi rozkladu a plný popela. Jak bláhové je dále si pak myslet, že takto vytříděné a často velmi znečištěné komodity snad najdou uplatnění na trhu. Na trhu, který si klade absolutně precizní požadavky na čistoty surovin, které mohou být dále recyklovány. Všichni známe kauzy plastů, které díky byť i nízké míře znečištění často nemohou být recyklovány a jejich příjem na začátku roku zakázal i největší světový odběratel – Čína.

Takové technologie jsou jen brzdou ke konci skládkování. Tváří se mile. Vypadá to, že bychom snad mohli přestat třídit, protože tu jsou velmi sofistikované technologie, které to udělají za nás. Pravda je však jinde. Jediný cíl je „upravit“ odpad a překategorizovat jej takovým způsobem, aby mohl na skládce skončit i nadále. Není divu. Za odpadovým skládkovacím byznysem jsou milionové zisky. Proč si ho tak nesnažit udržet?

Zajímá vás, jak může vypadat odpad, které by tyto mechanicko – biologické úpravny odpadů mohly vytřiďovat? Podívejte se do galerie článku, který ukazuje odpad v jeho skutečné podobě. Fotografie byly pořízeny z analýz odpadů, kterým se INCIEN věnuje.

Zvoní skládkám hrana?

Svůj názor, se kterým můžeme jedině souhlasit, velmi barvitě a s lehkostí, která však vystihuje celý problém, popsala v novém časopise ODPADY Markéta Miklasová z Krajského úřadu Libereckého kraje. Dovolíme si tedy tento názor sdílet a doporučujeme přečíst si celý článek, jehož úryvek najdete v nejnovějším newsletteru. 

Skládkovat dál, ale šikovně. Zajímavý postup nakládání s SKO však již teď provádějí některé skládkařské společnosti. Míra skládkování SKO a VO je vysoká, pohybuje se téměř na 60 %. Jestliže je však SKO (katalogové číslo 200301) upraven technologií mechanicko (biologické) úpravy M(B)Ú, vzniká odpad ze skupiny 19 podle Katalogu odpadů a dojde tak k evidenčnímu odklonu SKO. Ten sice většinou skončí rovněž ve skládce, protože MBÚ není koncovou technologií, není však již deklarován jako směsný komunální odpad a bývá využit i k technickému zabezpečení skládky. Hle, jak se problém zdánlivě vyřešil – tedy alespoň v číslech.“

Tak tedy nezbývá držet palce všem těm, kteří mají dostatek osobní kuráže k tomu, aby technologii MBÚ prosazovali veřejně. Paní Miklasová celou situaci popsala celkem jasně. Technologie MBÚ jsou jen mezičlánekm k tomu, aby se odpady mohly dále zvesela skládkovat.

Je před námi mnoho mýtů, které jsou třeba vyvrátit. Například informace, že jsou skládky v pořádku a spalovny špatné řešení, je jedna z nich. Spalovny totiž, dámy a pánové, v České republice nemáme. Spalovny jsou totiž na stejném místě v hierarchii nakládání s odpadem, jako jsou skládky. O stupeň výše je však energetické využívání, které odpad, který není možné dále recyklovat, využívá jako palivo například pro produkci tepla. Tato zařízení jsou napojena na centrální zásobování teplem, která tak nemusejí spalovat fosilní paliva a uhlí, proti jehož prolamování limitů my všichni, kterým na životním prostředí záleží, bojujeme. Ano, pravdou je, že nejlepší by bylo odpad recyklovat. V době, kdy však jsme spíše skládkovací velmocí a ročně tak na skládky putují doslova miliony tun odpadů, které většinou nikdo nekontroluje a skládky se tak stávají tikající bombou, je energetické využívání stále lepším způsobem.

Stejně tak je třeba vyvrátit i fakt, že komunální odpad po nás někdo dotřiďuje nebo se jej dotřiďovat vyplatí. Jediná cesta je totiž třídit odpad již v domácnostech a předcházet jeho vzniku. Pokud se totiž každý z nás do systému třídění nezapojí a nebude tuto činnost považovat za samozřejmou každodenní součást našeho života, nemůžeme předpokládat, že v ČR vznikne kvalitní infrastruktura recyklačního odpadu a my tak dosáhneme stanovených cílů recyklace. Jen správně vytříděný odpad je totiž cennou surovinou, zdrojem. A na tom musíme pracovat každý jeden z nás.

Smekáme nad pokrokovými úvahy odpadových společností. Tudy však skutečně cesta nevede.

Více k tématu skládkování: 

Skládkám zvoní hrana. Odpady jsou zdroje blízké budoucnosti.

Jaká taška je lepší: papírová nebo plastová?

Kolik dní v týdnu strávíte bez toho, aniž byste v ruce drželi jakoukoliv nákupní tašku? Dokážete si představit život bez ní? V současné době se taška stala neodmyslitelnou součástí každodenního života, ke kterému rychlý nákup v supermarketu odnesený v tašce prostě patří. Přitom každou utracenou korunou rozhodujeme o tom, jaké zdroje a v jakém množství se spotřebují. Jak? Jednoduše: zvolíte-li u pokladny papírovou nebo plastovou variantu, volíte i dopad, jaký bude mít váš nákup na životní prostředí.

Právě proto nás dnes zajímá, která taška je lepší: papírová nebo plastová? Odpověď rozhodně není jednoduchá, ale můžeme se opřít o známá fakta. Podobnou otázku si položili na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze v čele s docentem Vladimírem Kočím, který se věnuje posuzování tzv. životního cyklu výrobku („life cycle assessment“ – LCA). Taková metodika umožňuje zanalyzovat životní cyklus produktů a pojmout dopady jeho výroby komplexně. Překvapivé však je, že autoři dospěli k názoru, že s ohledem na životní prostředí vede jednoznačně plast. Překvapivě, ale zdánlivě „zelenější“ papírová varianta je mnohem víc energeticky náročná.

„Při posuzování papírové a polyethylenové tašky si Ivana Koníčková zvolila jako základní funkci tašek odnos nákupů pro čtyřčlennou rodinu v průběhu jednoho roku. Tato modelová rodina potřebuje třikrát týdně odnést nákup o váze 10 kg. Ročně se jedná o 1560 kg nákupu. Pro odnesení tohoto nákupu je zapotřebí 156 polyethylenových tašek o nosnosti 10 kg nebo 120 tašek papírových o nosnosti 13 kg. Při posuzování byly zohledněny tyto fáze života tašek: těžba a zpracování surovin, výroba materiálu, zpracování na tašky, distribuce, užitná fáze a odstranění,“ říká vedoucí práce, docent Kočí.

Zatímco v Evropě dostávají tašky červenou, Američané je dále prosazují. Tvrdí, že jsou ekologičtější. 

K podobnému názoru jako čeští vědci dospěli i jiné LCA studie ze zahraničí. Sdružení amerických výrobců plastových tašek, Progressive Bag Alliance, se rozhodlo bojovat za záchranu svého byznysu zadáním studie, která porovnávala váhu tašek, které odnesou stejné množství nákladu. Studii zpracovala britská společnost Boustead Consulting & Associates. A jaký byl výsledek? Závěr studie uvádí překvapivé výsledky: nejlépe pro životní prostředí vychází polyethylenová taška, která je na konci životního cyklu energeticky využita.

„V komunálním odpadu, který míří do ZEVO Malešice je podle posledních výsledků vzorkování odpadu až 18 % plastů. Ty by se mohly dále zrecyklovat, ale to jen v případě, že by je lidé řádně třídili. Některé odpady se sice recyklovat nedají, ale můžeme jejich vzniku předejít například tím, že omezíme spotřebu plastových produktů na jedno použití. Mezi ně patří i plastové tašky,“ říká Radim Mana, mluvčí společnosti Pražské služby.

Papírová taška Plastová taška
Váha materiálu na přenos stejného množství nákladu. 52 kg 6 kg
Spotřeba energie 2622 MJ 763 MJ
Množství vyprodukovaného komunálního odpadu 34 kg 7 kg
Spotřeba fosilních paliv 23 kg 7 kg
Emise skleníkových plynů 0,08 tun 0,04 tun
Náročnost na vodu 264 litrů 15 litrů

Výroba papíru je jednoduše mnohem energeticky náročnější než výroba plastu. Navíc je plast objemově náročný. Pokud tedy uvažujeme o nárůstu spotřeby papírových tašek na úkor tašek plastových, nesmíme zapomenout i na zvýšení množství dopravovaného materiálu po našich silnicích.

Je tedy plast skutečně nejlepší volbou?

Uvedené výše studie se ale nezabývají klíčovými přístupy nakládaní s odpady – předcházení vzniku odpadů a recyklování. Podívejme se tedy hlouběji na skutečnou recyklování plastů, když už tento souboj polyethylenová taška vyhrála.

Čísla, která uvádí Asociace výrobců plastů Plastics Europe jsou alarmující, ale ukazují na pozitivní trendy. Zákaz skládkování recyklovatelných materiálů se jeví velmi účinný a členské státy, které takové legislativní opatření zavedly, ukládají na skládku míň než 10 % plastového odpadu a rozvinula se jeho recyklace. Tento trend by byl velkým přínosem i pro Českou republiku, která v roce 2016 skládkovala celých 48 % komunálních odpadů. Z analýz odpadů, které jsou prováděny s cílem zjistit potenciál pro další třídění odpadů v domácnostech, vychází, že odpad putující na skládky stále obsahuje až 16 % plastů. Tyto plasty, pokud by nebyly možné recyklovat, by tak dále mohly být alespoň energeticky využity a nahradit fosilní paliva jako je například uhlí. Zákaz skládkování dále využitelného odpadu by tak mohla ulehčit nejen obecním rozpočtům, ale i životnímu prostředí.

A jak jsou na tom se skládkováním plastů ostatní evropské státy?Situace je nejhorší v Řecku, na Maltě a na Kypru, kde na skládce skončí 70 až 80 % veškerých plastových obalů, což se razantně projevuje na místních ostrovních a poloostrovních ekosystémech. V roce 2014 8 milionů tun plastového odpadu skončilo na smetišti, což v praxi znamená plýtvání 100 milionů barelů ropy, 8 bilionů eur nebo zátěž ve formě 8 megatun odpadů a nebo, mate-li raději konkrétní příklady, 800 Eifelových věží odpadu. Táto čísla zahrnují veškerý plastový odpad, zhruba 17 % kterého tvoří tenký polyetylen, ze kterého se vyrábí ona plastová taška, která tak elegantně porazila papírovou.

Ekodesign jako klíč k snížení množství enormní produkce plastů?

Proč ale vzniká takové množství plastového odpadu? Jednou z odpovědí je špatný směr, kam kráčí obalová produkce s cílem zvýšit atraktivitu zboží pro spotřebitelé, například tím, že velikost obalu je několikrát větší než jeho obsah. Významnějším problémem však jsou příliš tenké plasty nebo také kombinované obaly, které není jednoduché recyklovat. Tyto komplikace by měl jednou pro vždy vyřešit inovativní přístup v designu – ECODESIGN. Ten se také dostal do legislativy v balíčku o oběhovém hospodářství, který vydala Evropská komise v roce 2015 a jejímž cílem je přejít na ekonomiku cirkulární, tedy takovou, kde odpady nevznikají a všechny materiály se dají na konci životního cyklu recyklovat. Ani cirkulární ekonomika však není klíčem k nekonečnému proudění materiálů. Některé materiály recyklovat nejde nebo je jejich recyklace dále neekologická. Zde přichází na řadu alespoň energetické využívání odpadů. Je jasné, že polyethylenové tašky jsou méně náročné z hlediska přírodních zdrojů, než papírové, ale rozsah, ve kterém se vyrábí a spotřebovává plast je enormní. Bez těch dvou milionů mikrotenových tašek se dá jednoduše obejita cesty k omezení spotřeby tašek na jedno použití jsou známé a vy se jimi můžete nechat inspirovat na konci článku.

A teď už k vyřešení naší otázky – tak která taška je nejlepší?

Postupně se dostáváme k odpovědi, kterou jsme si položili na začátku. Která taška je lepší? Žádná.

Vědecké studie i „selský rozum“ se shodují na správném výsledku. Nejlepší je ta taška, kterou používáte co nejdéle a ve které toho za celý její životní cyklus odnesete co nejvíce. Není nic jednoduššího a přijatelnějšího pro životní prostředí a vaší peněženku, než to, že si odnesete nákup ve vlastní plátěné tašce nebo síťovce, která teď zažívá znovuzrození. Takový přístup označujeme jako předcházení vzniku odpadu.

  • Naplánujte si svůj nákup dopředu a podle toho si vezměte i dostatek tašek na jeho odnos.
  • Mějte malou prostorově úspornou tašku vždy po ruce. Hodit se vám bude nejen na nákup potravin, ale i jakýchkoliv předmětů denní potřeby.
  • Vybírejte i materiál, ze kterého je taška vyrobena. Nejekologičtější jsou tašky, které používáte co nejdéle. Volte kvalitní textil nebo si tašku ušijte sami ze starého textilu.

Obdarujte taškou na více použití i svoje známé. Pomůžete tak šířit myšlenku prevence vzniku odpadů a navíc jim jistě uděláte radost.