V INCIEN dlouhodobě věnujeme velkou pozornost monitorování bariér, které stojí před přesunem od lineárního systému fungování systému, který je založen na principech „vytěž – vyrob – vyhoď“ k systému cirkulárnímu, ve kterém se na odpady díváme jako na zdroje. Ze všech kulatých stolů, konferencí, diskuzí a hlavně z praxe však vychází jeden jediný závěr, který se opakuje vždy a na kterém se s experty vždy shodneme – LEVNÉ SKLÁDKOVÁNÍ.

V návaznosti na snahy Ministerstva životního prostředí na prosazení zdražení skládkování, které by reflektovalo skutečnou cenu, kterou naše příroda a lidé platí za skládky, se rozjely ve velkém i diskuze o tom, jaké technologie by mohly skládkám ulevit. Velmi úsměvné a možná až typicky české jsou snahy o to, že by celý probém mohly vyřešit dotřiďovací technologie. V INCIEN je však považujeme za hrozbu. Jak motivovat občany obcí k vyšší míře separace, když jim „za humny“ bude stát technologie, o které budeme tvrdit, že odpad dotřídí za ně? Odpad, který je již kontaminovaný všemi složkami, které končí v černých popelnicích, často je ve vysoké fázi rozkladu a plný popela. Jak bláhové je dále si pak myslet, že takto vytříděné a často velmi znečištěné komodity snad najdou uplatnění na trhu. Na trhu, který si klade absolutně precizní požadavky na čistoty surovin, které mohou být dále recyklovány. Všichni známe kauzy plastů, které díky byť i nízké míře znečištění často nemohou být recyklovány a jejich příjem na začátku roku zakázal i největší světový odběratel – Čína.

Takové technologie jsou jen brzdou ke konci skládkování. Tváří se mile. Vypadá to, že bychom snad mohli přestat třídit, protože tu jsou velmi sofistikované technologie, které to udělají za nás. Pravda je však jinde. Jediný cíl je „upravit“ odpad a překategorizovat jej takovým způsobem, aby mohl na skládce skončit i nadále. Není divu. Za odpadovým skládkovacím byznysem jsou milionové zisky. Proč si ho tak nesnažit udržet?

Zajímá vás, jak může vypadat odpad, které by tyto mechanicko – biologické úpravny odpadů mohly vytřiďovat? Podívejte se do galerie článku, který ukazuje odpad v jeho skutečné podobě. Fotografie byly pořízeny z analýz odpadů, kterým se INCIEN věnuje.

Zvoní skládkám hrana?

Svůj názor, se kterým můžeme jedině souhlasit, velmi barvitě a s lehkostí, která však vystihuje celý problém, popsala v novém časopise ODPADY Markéta Miklasová z Krajského úřadu Libereckého kraje. Dovolíme si tedy tento názor sdílet a doporučujeme přečíst si celý článek, jehož úryvek najdete v nejnovějším newsletteru. 

„Skládkovat dál, ale šikovně. Zajímavý postup nakládání s SKO však již teď provádějí některé skládkařské společnosti. Míra skládkování SKO a VO je vysoká, pohybuje se téměř na 60 %. Jestliže je však SKO (katalogové číslo 200301) upraven technologií mechanicko (biologické) úpravy M(B)Ú, vzniká odpad ze skupiny 19 podle Katalogu odpadů a dojde tak k evidenčnímu odklonu SKO. Ten sice většinou skončí rovněž ve skládce, protože MBÚ není koncovou technologií, není však již deklarován jako směsný komunální odpad a bývá využit i k technickému zabezpečení skládky. Hle, jak se problém zdánlivě vyřešil – tedy alespoň v číslech.“

Tak tedy nezbývá držet palce všem těm, kteří mají dostatek osobní kuráže k tomu, aby technologii MBÚ prosazovali veřejně. Paní Miklasová celou situaci popsala celkem jasně. Technologie MBÚ jsou jen mezičlánekm k tomu, aby se odpady mohly dále zvesela skládkovat.

Je před námi mnoho mýtů, které jsou třeba vyvrátit. Například informace, že jsou skládky v pořádku a spalovny špatné řešení, je jedna z nich. Spalovny totiž, dámy a pánové, v České republice nemáme. Spalovny jsou totiž na stejném místě v hierarchii nakládání s odpadem, jako jsou skládky. O stupeň výše je však energetické využívání, které odpad, který není možné dále recyklovat, využívá jako palivo například pro produkci tepla. Tato zařízení jsou napojena na centrální zásobování teplem, která tak nemusejí spalovat fosilní paliva a uhlí, proti jehož prolamování limitů my všichni, kterým na životním prostředí záleží, bojujeme. Ano, pravdou je, že nejlepší by bylo odpad recyklovat. V době, kdy však jsme spíše skládkovací velmocí a ročně tak na skládky putují doslova miliony tun odpadů, které většinou nikdo nekontroluje a skládky se tak stávají tikající bombou, je energetické využívání stále lepším způsobem.

Stejně tak je třeba vyvrátit i fakt, že komunální odpad po nás někdo dotřiďuje nebo se jej dotřiďovat vyplatí. Jediná cesta je totiž třídit odpad již v domácnostech a předcházet jeho vzniku. Pokud se totiž každý z nás do systému třídění nezapojí a nebude tuto činnost považovat za samozřejmou každodenní součást našeho života, nemůžeme předpokládat, že v ČR vznikne kvalitní infrastruktura recyklačního odpadu a my tak dosáhneme stanovených cílů recyklace. Jen správně vytříděný odpad je totiž cennou surovinou, zdrojem. A na tom musíme pracovat každý jeden z nás.

Smekáme nad pokrokovými úvahy odpadových společností. Tudy však skutečně cesta nevede.

Více k tématu skládkování: 

Skládkám zvoní hrana. Odpady jsou zdroje blízké budoucnosti.