Archiv rubriky: Blog

Společnost vs příroda: 4:0

Další veřejná debata v rámci cyklu Společnost 4.0, kterou pro Vás připravuje Aspen Institute Central EuropeOPEROABRA Software a.s. a NF Neuron, se bude konat 18. června od 18:00 v OPERO na téma Společnost versus příroda. 

V cyklu debat Společnost 4.0 se zaměřujeme na dopady rozvoje technologií na společnost. Tentokrát budeme diskutovat o vlivu moderní společnosti na přírodu.  

Ve kterých oblastech je negativní vliv člověka na přírodu nejpalčivější?Jak sladit hospodářský a společenský rozvoj s péčí o životní prostředí? Jak využít technologie, aby neškodily, ale pomáhaly? Které oblasti si zaslouží naši největší pozornost? Vymírání druhů? Změna klimatu? Znovuvyužití odpadů?

O těchto a dalších otázkách s Vámi budou diskutovat:

 Soňa Jonášová – zakladatelka Institutu pro cirkulární ekonomiku, absolventka programu Aspen Young Leaders
➡ Radim Tolasz – klimatolog a meteorolog, vedoucí oddělení klimatické změny ČHMU
➡ Pavel Kindlmann – přírodovědec, podílel se na zprávě OSN o biodiverzitě
➡ Alena Wranová – krajinná inženýrka, CooLAND
➡ Oldřich Syrovátka – přírodovědec a enviromentalista, Fakulta managementu VŠE

Večerem Vás provede moderátorka Veronika Sedláčková.

Událost naleznete také na Facebooku.

Vstupenky můžete zakoupit zde:

VSTUPENKY

 

Těšíme se na Vás!

Studie Circular Prague

Cirkulární sken Prahy přináší vizi města pro udržitelné nakládání s vodou a odpady

V loňském roce odstartoval projekt Cirkulární sken Praha, který měl za úkol podrobně zanalyzovat materiálové toky hlavního města a najít řešení, která posílí soběstačnost města a zároveň naplní vizi přechodu města na cirkulární ekonomiku.

Členové projektového týmu společně se svými holandskými partnery Circle Economy a Magistrátem hl. m. Prahy poprvé představili výsledky skenu odborné veřejnosti včetně plánovaných záměrů do budoucnosti. Cirkulární sken je součástí projektu “ODPAD ZDROJEM”, jehož realizátorem je BIC Brno ve spolupráci s Institutem Cirkulární Ekonomiky a je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA.

Sken nejdříve identifikoval důležité oblasti Prahy z hlediska ekonomických a environmentálních dopadů. Následně byla provedena analýza materiálových toků ve vybraných sektorech a bylo navrženo více než 20 „cirkulárních strategií“, z níž byly vybrány tři nejzajímavější pilotní projekty. Ty hlavní město zahrnulo do svých plánů a začne aktivně pracovat na jejich realizaci.

První klíčový projekt se zaměřuje na organický odpad Pražanů. Ten z větší části končí ve spalovně, na skládce či dokonce v městských kanalizacích. Rada hlavního města Prahy proto schválila záměr prozkoumat možnost vybudování vlastní bioplynové stanice, která by z odpadu produkovala ekologické palivo BioCNG, na které by mohlo jezdit všech 720 vozů Pražských služeb. V bioplynové stanici by ročně mohlo končit až 100 000 tun organických odpadů. „Praha v současnosti nemá zařízení na efektivní využití biologicky rozložitelných odpadů, které tvoří významné množství produkovaného odpadu na území Prahy. Proto chceme v Praze bioplynovou stanici. Pokud budou popelářské vozy nebo autobusy v Praze jezdit na naše vlastní bioCNG, snížíme zátěž pro životní prostředí a zvýšíme energetickou bezpečnost celého města. Tento záměr plně zapadá do konceptu cirkulární ekonomiky, ve kterém město pracuje s odpady jako se zdrojem“, říká náměstek primátora Petr Hlubuček.

Kromě záměru bioplynové stanice, počítá město Praha také s realizací tzv. REUSE center, které by měly sloužit občanům jako místa pro opravu, či výměnu použitých, ale funkčních příslušenství pro domácnost, jako například nábytek nebo použité spotřebiče, apod. Tento koncept už velmi úspěšně funguje v zahraničí a věříme, že i u našich občanů najde ohlas. Zjistili jsme, že domácnosti vyhodí na sběrné dvory 40 000 tun nábytku ročně, z něhož by však šlo 70% znovu použít, ale dnes se tak neděje. REUSE centra by mohla pomoct to změnit“, doplňuje náměstek primátora Petr Hlubuček.

Analýza materiálových toků také ukázala, že zdaleka největší spotřebu materiálů a produkci odpadu v porovnání s ostatními oblastmi má stavebnictví. Ročně se spotřebuje až 13 milionu tun materiálu na rozvoj výstavby, přičemž následný stavební odpad tvoří 65% veškerého městského odpadu. Pouze 5-10% recyklovaných materiálů je využíváno na nové stavby. Jako prostor pro řešení je zavedení principů cirkulárních ekonomiky a ekologických aspektů již při zadávání veřejných zakázek města.

V rámci celosvětového trendu přechodu měst na cirkulární ekonomiku, budou hrát projekty tohoto typu velmi významnou roli. Více než 50 % světové populace nyní žije ve městech. Města jsou zodpovědná za více než 2/3 světové energetické spotřeby, 70 % emisí skleníkových plynů a produkují 1,3 miliardy tun odpadu ročně. Avšak rostoucí urbanizace vyvolává potřebu většího počtu pracovních míst, míst pro bydlení, dopravu, energii, vodu a potraviny, což situaci nijak nepřidává. Tyto skutečnosti dělají města ideálním místem pro inovace a změnu.

„Plán do budoucna je pracovat na podobných skenech i v dalších městech a krajích v Česku a na Slovensku. Dává to smysl – kromě jasné vize a přehledu o materiálových tocích získá město, kraj nebo region to nejdůležitější. Pochopení, co jim cirkulární ekonomika může přinést vč. rozpracování několika ambiciózních pilotních projektů, které mohou zapojit občany, místní soukromou i neziskovou sféru, a vytvořit zcela nové podnikatelské příležitosti“, uzavírá Vojtěch Vosecký z Institutu Cirkulární Ekonomiky.

Kompletní studie projektu Cirkulární Sken Praha je ke stažení zde.

Výzva k zavedení zálohování nápojových PET lahví a plechovek

Proč podporujeme zavedení zálohování v ČR?

1. Účinné snížení litteringu – nezákonně pohozených odpadků v prostředí

PET lahve a plechovky jsou kolem silnic, chodníků, v lesích, v parcích, na ulicích, na březích vodních toků, zkrátka všude, kam má člověk přístup. Podrobná studie volně pohozených odpadků v České republice z roku 2007 prokázala, že 77 % objemu odhozených nápojových obalů byly PET  láhve. Ty také tvořily celkem 30 % hmotnosti všech nalezených odpadků.

Na Slovensku kolem analyzovaných úseků silnic bylo naměřených průměrně až 600 l nápojových PET lahví na každý kilometr. Zálohování prokazatelně snižuje odhazování nápojových obalů až o 95 %, což se zásadně projeví na snížení znečišťování životního prostředí a přírody i nákladů měst na úklid veřejných prostranství.

2. Zálohový systém by byl o třetinu šetrnější k životnímu prostředí než ten stávající

Ze studie VŠCHT z roku 2018, která posuzovala životní cyklus systému stávajícího a zálohového systému, vyšlo najevo, že zavedení zálohového systému by vedlo k poklesu environmentálních dopadů souvisejících s transportem, balením nápojů a jejich následným využitím o 28 %.

3. Vysbírá se více čistší suroviny a přiblížíme se k cirkulární ekonomice

Systémy zálohování v EU běžně dosahují účinnosti sběru přes 90 %, přičemž např. zálohování v Německu dosahuje dlouhodobě 98,5 %. Znamená to, že téměř žádné lahve a plechovky již nekončí ve směsného odpadu nebo v přírodě.

Takto získaný čistý materiál umožňuje plnohodnotnou opakovanou recyklaci s vysokou přidanou hodnotou, zejména výrobu nových PET lahví „bottle to bottle“. Zálohový systém ušetří

Obcím a občanům externí náklady spojené s úklidem veřejných prostranství, či dotřiďováním separovaných plastů a otevře nové možnosti rozvoje recyklačního průmyslu v ČR.

4. Čekají nás legislativní výzvy, na které stávající systém nestačí

O důvod víc zavést zálohování přináší evropská směrnice o jednorázových plastech. Určuje povinnost pro členské státy zajistit 90 % míru třídění nápojových PET lahví od roku 2029 a také stanovuje obsah recyklovaného PETu v nově vyráběných PET lahvích na 25 % v roce 2025. V EU zatím není jediná země, která by bez zálohování dokázala vytřídit 90 % PET láhví.

Současné zavedení zálohování nápojových plechovek nám pomůže splnit i cíl směrnice o obalech a obalových odpadech, tedy recyklovat minimálně 50 % obalového hliníku v roce 2025 (a 60% v roce 2030). Abychom během pěti let dosáhli tak zásadního navýšení recyklace PET lahví a plechovek, potřebujeme stanovit legislativní pravidla nyní. Jinak by průmysl neměl dost času všechny nezbytné kroky provést.   Navíc je škoda každého roku, kdy pokračuje plýtvání cennými surovinami, zbytečné výdaje obcí a znečišťování životního prostředí a přírody.

5.  Odstranění křížového financování tříděného sběru

Zálohování odkrývá nezdravé křížové financování tříděného sběru a recyklace jiných plastů prostřednictvím PET lahví. Je třeba, aby spolu se zavedením zálohování došlo ke spravedlivé diferenciaci poplatků výrobců podle recyklovatelnosti obalu či výrobku. To povede k potřebnému rozvoji ekodesignu produktů nabízených konečnému spotřebiteli a k ​​rozvoji recyklačních kapacit v ČR. Zároveň se celý systém stane průhlednějším a férovějším.

6. Skutečná cena zálohování, spravedlivý systém

Při zálohování se uplatní spravedlivý princip „znečišťovatel platí“.  Úspory slovenských měst a obcí na čištění ulic v souvislosti s podstatným snížením množství volně pohozených odpadů (litteringu) v důsledku zavedení zálohování vyčíslila studia IEP [4] na 1,2 – 2,7 mil. € ročně.

Dnes, při neexistenci zálohování se externí náklady spojené se sběrem a likvidací pohozených obalů hradí z kapsy všech daňových poplatníků, tedy i těch, co si nápoje v PET lahvích a plechovkách nekupují. Tyto náklady proplácejí z veřejných financí především obce, správa silnic, dálnic, železnic nebo jsou skryté v stovkách hodin práce dobrovolníků různých nevládních organizací, či zájmových svazů jako jsou ochránci přírody, rybáři či myslivci.

Ze studie nákladů a výnosů zálohového sytému z roku 2018 vyplývá, že zálohování v ČR by přineslo úspory za sběr a likvidaci odpadků v hodnotě 199 milionů Kč ročně. Snížení emisí skleníkových plynů díky zálohám vypočítaných pro rok, kdy má být zálohový systém spuštěn, je ohodnoceno na dalších 94 milionů Kč.

Náklady na provoz systému záloh by byly kryty jeho ročními příjmy. Systém totiž vydělává na prodeji čistého a vytříděného materiálu, poplatcích od producentů, popř. i na neproplacených zálohách od zákazníků. Investiční náklady, jako například nákup strojů, by byly také pokryty z ročních příjmů systému v rozložení 4 a více let, v závislosti na velikosti obchodu a počtu nakoupených strojů zpětného odběru. Je však jen na nás, jak k výsledkům studie přistoupíme a výsledný návrh zálohové systému můžeme opřít o názory všech důležitých zahrnutých stran.

7. Zálohování podporuje naprostá většina občanů ČR  

Průzkumem veřejného mínění v lednu 2019 bylo zjištěno, že více než 83 procent dotázaných Čechů podporuje zálohování PET lahví a plechovek. Respondenti se domnívají, že by to přinutilo lidi nevyhazovat tyto obaly do přírody nebo do směsného odpadu. Výzkum zároveň vyvrací i mýtus, že by Češi následně snížili třídění ostatního odpadu.

8. Zlepšení evidence nápojových obalů

Díky zálohování bude přesná evidence nápojových obalů uvedených na trh, jakož i vytříděných a skutečně recyklovaných nápojových obalů. Česko tak bude konečně disponovat přesnými daty při určování míry sběru a recyklace těchto obalů. Je třeba brát zřetel také na možnosti nových technologií digitální evidence, jako například blockchain, který může tyto i další toky zcela ztransparentnit.

9. Zálohování nezničí tříděný sběr v obcích a městech ČR

Tříděný sběr bude zapotřebí i po zavedení záloh. Nápojové PET lahve a plechovky představují odpad, který je objemný a lehký, takže zabírá hodně místa ve žlutých kontejnerech či směsném komunálním odpadu. Zálohováním se uvolní kapacita pro jiné plastové odpady, hustota svážených plastů bude vyšší, znečištění prostředí emisemi a hlukem ze svozů nižší. To je vedle čistého životního prostředí velká přidaná hodnota především pro obce a občany.

Je však důležité dosáhnout i adekvátního nastavení příspěvků výrobců pro pokrytí nákladů spojených se sběrem a recyklací různých plastových odpadů, které dnes nereflektují realitu a obce musejí doplácet na svoz a recyklaci plastových a jiných tříděných odpadů.

Na závěr je důležité zmínit, že nejlepší odpad je ten, který nikdy nevznikne. Proto je nezbytné vzniku odpadu předcházet a vyhnout se zbytečné spotřebě jednorázových plastových obalů, jakými jsou například PET láhve. Zároveň ale musíme vzniklý odpad třídit a recyklovat v co největší míře. Nejefektivnější cestou v případě nápojových obalů je jejich zálohování.

Plné znění výzvy můžete stáhnout zde.

Kdo je autorem výzvy?

Institut cirkulární ekonomiky
Arnika
Greenpeace
Hnutí Duha
Zachraň jídlo
Zelený kruh
Aliance pro energetickou soběstačnost

Zločin za bílého dne aneb pravda o skládkách.

Obrovské dopady na životní prostředí, kilometry daleko viditelný černý kouř, toxické zplodiny, enormní ekonomické náklady, znečištění podzemních vod, zábor zemědělské půdy, staré ekologické zátěže a s nimi související miliardové náklady placené ze státní kasy a v neposlední řadě nasazení vlastního života. To jsou tvrdá fakta každodenních požárů skládek odpadů v Česku.

Od pátečního odpoledne likvidují hasiči požár skládky. U požáru zasahovali několik dní, hasiči ještě pojedou na místo znovu na kontrolu. Požár se místy prohořel do velké hloubky, bylo nutné s použitím bagru odkrýt vrstvy odpadu a důkladně prolít vodou všechna ohniska. Likvidace požáru byla obtížná kvůli nutnosti použití velkého počtu dýchací techniky a složitého pohybu v prostoru skládky. U požáru zasahovalo celkem 8 hasičských jednotek. To jsou mediální zprávy, které najdeme v tisku každý den.

Každému tak musí být jasné, že dopady skládek na životní prostředí i naše zdraví nejsou určitě pozitivní. To, že hasiči díky skládkování nasazují zbytečně své životy, určitě není potřeba zmiňovat. Pochopitelně takový zásah stojí daňové poplatníky nemalé peníze. Není výjimkou, že u požárů skládek jsou postupně nasazeny desítky kusů zásahové techniky a stovky hasičů, a to po několik dní, s celkovou spotřebou hasební vody, pěnidla a smáčedla v řádu stovek tisíc až milionů litrů a stovky litrů pohonných hmot. Po zahrnutí všech nákladů na nasazení sil a prostředků požární ochrany, související logistiky, zajištění stravy a pitného režimu pro zasahující hasiče aj. se mohou denní náklady takového zásahu běžně pohybovat mezi 500 tisíci až 1 milionem korun. Požáry skládek jsou tak obrovsky ekonomicky náročné, přičemž škody jsou často nulové. Navíc při hoření dochází ke snižování objemu uloženého odpadu, což skládkařům nahrává – kapacita skládek se tak totiž opět uvolňuje.

Počty požárů v oblasti nakládání s odpady tvoří značnou část celkového počtu požárů na území České republiky. Například v roce 2018 hasiči evidují více jak 144 tisíc událostí kde bylo třeba jejich zásahu, z toho požáry tvoří téměř 20 tisíc událostí. Na požáry samotných řízených a černých skládek připadá 6 %, přesně 1 238 událostí. V loňském roce hasiči evidují celkem 530 požárů řízených (legálních) skládek, na nelegální připadá 708 událostí. Z vývoje mezi lety 2014 až 2018 můžeme vyčíst, že v roce 2014 každý den hořela jedna „pouze“ legální skládka, v roce 2018 už to bylo 1,5 skládky. Na území České republiky máme dnes celkem oficiálních 178 skládek, což by teoreticky znamenalo, že každá z nich zahoří každoročně třikrát!

Tento obrázek nemá žádný popisek

V roce 2018 došlo k výraznému zvýšení počtu požáru. Na vině je i horko a sucho, za takových podmínek je vznícení skládek mnohem větším rizikem (zdroj: HSZ ČR)

Hasební zásah

Hlavní výzvy, kterým hasiči musí čelit, jsou toxické zplodiny, odpadní vody, skrytá ohniska, obtížná manipulace, dlouhodobý zásah, velké množství hasiva i velký počet nasazených jednotek. Například na likvidaci požáru skládky na Mostecku koncem srpna 2017 bylo během čtyř dnů nasazeno celkem 58 hasičských jednotek, 117 vozidel, které jsou během zásahu téměř permanentně nastartovány, a navíc bylo potřebováno téměř 13 milionů litrů vody. Požární jednotky musí tedy také řešit otázku dostatečných dodávek hasební vody. Právě voda je dnes nedostatkovým zdrojem a při současné situace dalšího extrémně suchého roku, kdy mnoho obcí v ČR je odříznuto od dodávek vody a sucho je navíc zdrojem rizika šíření požárů, se tak stává dnešní situace zcela alarmující.

Kromě hašení je však během zásahu nutné dbát i na ochranu životního prostředí. Velkou komplikaci při požáru skládek představuje stékající použitá hasební voda po povrchu skladovaných materiálů s následným možným odtokem do kanalizačních vpustí nebo přilehlých vodních zdrojů, a to vše doprovázené možným rizikem zamoření životního prostředí nebo masovým úhynem vodních živočichů. Pro vysvětlení – pokud se při požáru použije necelých 13 milionů litrů vody, tak je jisté, že i při určité míře odparu jsou to stále miliony litrů, které skládkou protékají a následně někde musí vytéci… Při požárech celého tělesa skládky je zároveň nemožné zajistit, aby nedošlo k průsakům a postupnému úniku toxických látek do podzemních vod.

Likvidace požárů však není je o základním způsobu hašení. K běžným taktickým postupům samotného hasebního zásahu patří uhašení intenzivního plamenného hoření s následným dohašováním např. zaplavením ohnisek požáru velkým množstvím vody, injektáž vody do tělesa skládky, rozrušením skládky pomocí mechanických účinků proudů vody, vytváření proluk těžkou technikou, nebo postupné rozebírání, a to například pomocí těžkých kolových nakladačů, pásových rypadel, nakladačů a zkrápěním vytěženého hořícího materiálu až po pokrytí povrchu skládky zeminou.

Velkým specifikem jsou pak požáry skládek pneumatik. Zde se zpravidla provádí zaplavení ohnisek požáru pěnou s cílem zamezení přístupu vzduchu k hořícímu materiálu, resp. velkým množstvím vody s použitím smáčedla. V praxi osvědčenou metodou je také postupné máčení hořících pneumatik do velkoobjemové nádrže s vodou a smáčedlem. Tato metoda je náročná z hlediska délky zásahu, nicméně patří k nejspolehlivějším i nejúspornějším, co do množství použité techniky a nákladů na hasební látky.

Mezi tím, kdy si čtete tento článek, tak v Česku hoří další skládka. S požárem na Litoměřicku hasiči bojují opět i dnes. Skládka hořela 29. dubna a vzplála podruhé… O události informuje i Deník.cz.

Tento obrázek nemá žádný popisek

K velmi problematickým okolnostem těchto typů požárů patří přítomnost enormního množství toxických plynů, často výbušných, možné neočekávané reakce skladovaných látek v podmínkách požáru či ve styku s vodou, nebo přítomnost biologických, resp. chemických látek potenciálně nebezpečných pro zasahující jednotky požární ochrany, jako jsou kyseliny nebo zdroje infekcí.

Kontroly skládek a praktiky na hranici zákona.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) každoročně provádí kontrolu skládek, ze kterých lze konkretizovat porušená zjištění právních předpisů. Například v několika případech byly přijímány a ukládány odpady, které nejsou provozním řádem povoleny. Dále odpady nebyly pravidelně překrývány a vnější odvodňovací příkopy byly zanesené a nemohly plnit svoji funkci. Další konkrétní nedostatky spočívaly mj. v neprovádění předepsaného monitoringu, neprovádění řádné přejímky odpadů. Pokuty byly uloženy i za podání ročního hlášení s nepravdivými údaji. Nikoho tak nemůže překvapit, že jedna z nejvyšších pokut ve výší 1 mil. Kč byla loni udělena právě provozovateli skládky za nepravdivé údaje uvedené v hlášení o produkci a nakládání s odpady a neodvádění odpovídající finanční rezervy na budoucí rekultivaci.

Každého určitě napadnou otázky jako: když jsou přijímány na skládku odpady mimo schválený provozní řád, tedy takové, na které není skládka projektována, je taková skládka vůbec pro životní prostředí a lidské zdraví bezpečná? Navíc když inspekce poukáže na špatný monitoring, skládka hluboko zahoří, máme tak již dnes jistotu, že skládkové vody neprosakují do životního prostředí? Co taková skládka udělá za 50 nebo za 100 let? Budeme mít vůbec dostatečné peníze na jejich rekultivace a sanace? Příkladem ekonomických nákladů pro budoucí generace jsou sanace skládek, které nás již dnes stojí stovky milionů korun, které by mohly být investovány například do skutečné recyklace. 

Není možná překvapením, že v Polsku v roce 2018 v jeden moment hořelo více než 70 skládek. A to v době, kdy vláda oznámila, že bude kontrolovat, zda-li na skládkách nekončí nebezpečné odpady, které by měly být likvidovány ve speciálních spalovnách. Po požárech se totiž jen velmi těžko kontroluje, jaké odpady byly na skládku skutečně navezeny.

Na skládce, jak na jiné planetě

Určitě každý někdy přemýšlel, jaké to je vyskytnout se na místě, na které člověk běžně nezavítá. O své zkušenosti se podělili filmaři, kteří natáčeli jednu z epizod Specialistů na reálné skládce v Úholičkách u Prahy. Na této skládce v průměru skončí každý den 150 nákladních automobilů odpadu. „Ten den neskutečně foukal vítr a my se ocitli uprostřed ohromného páchnoucího prostoru o velikosti zhruba 1 km čtvereční. Připadal jsem si tam jako na jiné planetě,“ vzpomíná na natáčení Jan Zadražil, který hraje kapitána Čermáka.

„Až v tu chvíli jsem si uvědomil, jak obrovské množství odpadu produkujeme. Obecně asi většina z nás cestu odpadků příliš neřeší. Žijeme v domnění, že když je popeláři odvezou, tak nějak zmizí ze světa. Není to ale samozřejmě pravda. Každému bych podobný zážitek doporučil,“ dodal Jan Zadražil.

Kde se skládky vlastně vzaly a jsou skutečně bezpečné a „zajištěné“?

Nejvíce velkých skládek vznikalo v Česku po revoluci do roku 1996, kdy bohužel s jejich projektováním nikdo neměl žádné velké zkušenosti, neexistovaly žádné oborové normy. Skládky je možné stavět jen v místech, které plní přísné parametry a kritéria. Bohužel ty mnohdy nebyly v té době respektovány. Nevhodná kritéria výběru lokality, nezkušenost projekčních kanceláří, nezkušenost dodavatelských firem i nedostupná technika a technologie tak nám zadělaly na budoucí problémy se skládkováním. Naše legislativa se navíc staví ke komunálnímu odpadu jako k odpadu ostatnímu, ale ve skutečnosti je komunální odpad ten nejnebezpečnější odpad, který se dovedeme přestavit. Umožňuje nám totiž do něho uložit naprosto všechno.

Ideologie proti rozumu a likvidace požárů skládek z kapes daňových poplatníků.

Jedním z důvodů, proč je Česko stále skládkovací velmocí má příčinu v ideologii se kterou se setkáme od revoluce dodnes. Energetické využívání odpadů, které oproti skládkám představuje moderní, zodpovědné, efektivní a sofistikované řešení pro odstranění odpadů, bylo a je stále označováno za nutné zlo. Kdekoliv by se dnes mělo postavit takovéto sofistikované zařízení, tak se automaticky zvedne velká místní nevole. Výsledek je takový, že dnes v 21. století stále skládkujeme neuvěřitelných 45 % směsných komunálních odpadů. U energetického využívání odpadů jsou taktéž často skloňovány produkce dioxinů a prakticky každý ví, že „spalovna“ produkuje nebezpečné látky. Netřeba jít do detailu a stačí uvést, že dle studií hoření skládek v USA dochází k sedmitisícovému násobku úniku dioxinů do ovzduší už při jednom požáru oproti produkci spaloven v ročním horizontu. Vynásobte si tento poměr číslem 530 u legálních a dvojnásobkem u součtu s počtem požárů nelegálních skládek. Poměřujeme tak Davida s Goliášem.

Cílem není natírání energetického využívání na zeleno. Cílem je upozornit na fakt, že o čtyřech zařízeních, u kterých máme možnost monitorovat přesnou produkci emisí 24 hodin denně ví celé Česko. Málokdo ale dnes ví, čím jsou pro společnost i životní prostředí skládky a že je bez nadsázky můžeme nazvat tikající bombou v krajině, jejíž likvidace se platí z peněz daňových poplatníků. K neuvěření je fakt, že kvůli absenci aktualizace zákonů o požární ochraně dnes všechny požáry skládek platíme z veřejných prostředků. A to i přes fakt, že u mnoha požárů je důvod vzniku lehce řečeno sporný. Ve chvíli, kdy skládce dochází kapacita je tak požár celkem vítanou záležitostí. To co shoří vytváří místo pro nový odpad.

Častým argumentem je také fakt, že energetické využití může ohrozit naplňování cílů recyklace. Proto je dobré dodat, že samotné zařízení na energetické využívání odpadů jednak nikterak neohrožuje recyklaci, neboť je v evropských cílech cirkulární ekonomiky jasně zastropováno mírou 25 %, ale navíc je možné jeho výstupy, mezi které patří železné i neželezné kovy a škvára, dále vracet do oběhu za dodržení jasných kritérií. Recyklace by dle nové legislativy měla zabírat procent 65 a skládkování však maximálně 10 %. A to je dobré zmínit, že po vzoru západních zemí to mohou být i jednotky procent a ostatní materiály je tak možné dokonale využít. U energetického využívání je nutné brát v souvislost i současně značné benefity, neboť využívání odpadů nahrazuje pro výrobu energie a tepla spotřebu uhlí, které je dnes v Česku nejvýznamnějším zdrojem. Výsledná škvára, tedy zbytek zůstávající po spálení se běžně využívá v liniových stavbách například u výstavby dálnic a v dnešní době je možné její využití kontrolovat i díky projektování v programech BIM, které přesně monitorují, kde je daný materiál použit a v budoucnu je možné jej identifikovat a řádně s ním naložit. Touto cestou se vydává i západní Evropa.

Buďme ambicióznější!

Evropská unie požaduje, abychom do roku 2035 skládkovali maximálně 10 % odpadů a to je také dnes nejčastější argumentace proti nové legislativě, která však jen obhajuje plány, které máme schváleny již roky. V České legislativě totiž od roku 2014 počítáme s koncem využitelných a recyklovatelných odpadů v roce 2024 a argument pro prodloužení je jen snaha skládkovacích firem udržet si svůj byznys po co nejdelší dobu. Často se dnes v diskuzích potkáváme s tvrzením, že se jedná o tzv. Gold-plating, tedy o fakt, že jsme zbytečně přísnější než EU. Je však na pořadu dne těmto argumentům věřit? Pokud bychom totiž skládkovali stejným tempem do roku 2035, tak dojde k naplnění všech skládkovacích kapacit a Česká republika bude muset na vlastní náklady budovat skládky nové. Dnešní kapacita skládek stačí jen na dalších 16 let, proto je nutné skládkování okamžite omezit a zachovat tak dnešní kapacity již na vždy. Proč plnit skládky tak rychle, když by měly vydržet jako zdroje pro úložiště odpadů na co nejdelší dobu? O tom se skládkařské firmy často nezmiňují a fakt o skutečných kapacitách záměrně v diskuzi nepadá.

Skládky znečišťují životní prostředí, emitují skleníkové plyny a jsou plné zdrojů, které už jsou tak nenávratně ztracené. Když tedy víme, jaká tvrdá negativa nám skládkování přináší, není tak čas si položit otázku, proč bychom měli posouvat konec skládkování z roku 2024 na rok 2030, které navrhuje Ministerstvo životního prostředí v novém zákoně o odpadech? A současně neměli bychom se zamyslet nad tím, zda bychom neměli být daleko ambicióznější a jít hluboko pod 10 % skládkovací evropský cíl a to mnohem rychleji jako naše sousední země, které již dnes ukládají oproti našim 45 pouhé jedno procento?

Autor článku: Jiří Študent / redaktor časopisu Odpadové Fórum. Fotografie v textu a v úvodu: Deník.cz / Karel Pech

VŠCHT Praha a INCIEN otevírají přihlášky ke třetímu ročníku kurzu celoživotního vzdělávání Oběhového hospodářství. Staňte se jeho součástí a odneste si cirkulární know-how pro vlastní byznys!

Přihlášky do kurzu oběhového hospodářství, který pořádá VŠCHT Praha společně s Institutem cirkulární ekonomiky, Českou asociací oběhového hospodářství, SUEZ Využití zdrojů, a.s. a  Veolia Česká republika, a.s., jsou otevřeny a místa se pomalu plní! První dva ročníky mají za sebou téměř 50 absolventů z řad ředitelů firem, manažerů, designerů, poradců a dalších nadšenců, kteří se naučili nahlížet na fungování firem i světa okolo sebe cirkulárně, a nyní přinášejí oběhové hospodářství do praxe. Důkazem toho je mimo jiné projekt Zálohujme?, který vzešel ze spolupráce Institutu cirkulární ekonomiky a firmy Karlovarské minerální vody a který se věnuje možnosti zavést v ČR zálohy na PET lahve.

Oběhové hospodářství je trendem, který je jednou z prioritních oblastí udržitelného rozvoje Evropské unie. Adaptace průmyslu a obchodu na globální výzvy, které přináší např. změna klimatu je výzvou pro malé a střední podnikatele stejně tak jako pro nadnárodní společnosti. Mnohé firmy již principy oběhového hospodářství uvádí jako prioritní pilíře rozvoje. Ale co skutečně oběhové hospodářství znamená a jaké příležitosti přináší těm, kteří jeho potenciál začnou vnímat mezi prvními? Jak nastavit nové business modely tak, aby byly udržitelné, v souladu s legislativou a zároveň inovativní? Kurz přinesl účastníkům nejnovější informace z oblasti, která vytváří nové příležitosti pro rozvoj firem i společnosti jako takové, ale pomohl jim i rozvíjet vlastní byznys v souladu se snižováním dopadů na životní prostředí.

Letošní kurz začíná v září 2019 a končí v květnu následujícího roku. Celkem kurz nabídne 11 pátečních celodenních výukových bloků a je zakončený certifikátem o absolvování. Součástí kurzu je také dvoudenní exkurze na jižní Moravu, kde se mohou účastníci těšit například na návštěvu recyklační linky na odpadní plasty, třídící linku či bioplynovou stanici. Spolu s více než 60 přednáškami proběhnou v průběhu roku také exkurze do ústřední čistírny odpadních vod v Praze, do zařízení na energetické využití odpadů a do energeticky šetrné a inovativní budovy Corso Court..,V rámci výuky se vystřídá více než 35 lektorů, renomovaných akademiků či profesionálů z praxe. Kurz klade velký důraz na propojení teoretických a praktických znalostí, a proto v průběhu kurzu budou mít účastníci příležitost  ověřit si své nově nabyté znalosti v rámci práce na vlastních projektech.

Nové informace a zkušenosti mohou aplikovat v rámci svého byznysu nebo využít jako inspiraci při realizování svých nápadů. Přečtěte si, co o kurzu říkají absolventi minulých ročníků:

Kurz Oběhové hospodářství mi přinesl široké portfolio informací z různých oborů, které mi pomáhají nejen s posilováním vlastní občanské odpovědnosti ve vztahu k životnímu prostředí, ale především s rozvojem vlastních podnikatelských dovedností v oblasti cirkulární ekonomiky. Také jsem díky kurzu poznal celou řadu odborníků, kteří mě svým přístupem mnohdy velmi pozitivně inspirovali“. Richard Bystřický, OSVČ v oblasti dotačního poradenství

 „Kurz a kontakty v něm získané mají obrovský přesah do mé práce, takže je to obohacující nejen pro mě jako člověka, ale i pro naši společnost.” Klára Hálová, Mattoni.

„Kurz oběhového hospodářství je vhodný nejen pro „kované“ odpadové hospodáře či ekology. Naopak si myslím, že kurzem nabité poznatky je možné využít v každém jednotlivém kroku vývoje, výroby, prodeje výrobku či následné recyklace a využití odpadu. Jako největší přednost kurzu vnímám účast přednášejících odborníků na slovo vzatých. Vzájemné propojení často protichůdných sfér, akademické půdy se zákonodárnou sférou a zároveň odborníků z praxe Vám poodkryje zásadní problémy, které jednotliví lidé na každé straně barikád řeší.“  Veronika Vojtová, Veolia Vedlejší produkty ČR.

„Pracuji v odpadech více jak 20 let a je dobře, když získávám přehled o aktuálních trendech v jednotlivých oblastech nakládání s odpady, cirkulární ekonomice a legislativě. Jsem také rád za kontakt s ostatními účastníky kurzu z různých oborů.“  Pavel Berka, Remat Glass.

Odborným garantem kurzu je docent Vladimír Kočí, děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha a přední český expert na metodu posuzování životního cyklu – LCA, která je klíčovým analytickým nástrojem pro hodnocení udržitelnosti a smysluplnosti realizace oběhového hospodářství., Praktické informace a registraci naleznete  na stránkách kurzu.

Mezinárodní strojírenský veletrh ovládne téma cirkulární ekonomiky. (CZ/EN)

Pro mnohé již jistě není překvapením, že stěžejními tématy letošního Mezinárodního strojírenského veletrhu jsou Inovace a Start-Upy. Překvapit může ale téma v mnoha oborech nové – cirkulární ekonomika. Ta se stala nejen jednou z priorit rozvoje Evropské unie, ale také logickým vyústěním velkého tlaku současné činnosti průmyslu a dalších odvětví na přírodní zdroje a nízká míra opětovného využívání zdrojů související s tíživou produkcí nevyužitelných odpadů. A právě ve spojení s inovacemi přináší tento koncept neuvěřitelné příležitosti pro byznys. Není tedy náhodou, že nový vítr tradičním veletrhům vlévá právě cirkulární ekonomika.

INCIEN se také stává oborovým partnerem a kromě organizace doprovodných konferencí, kulatých stolů, networkingových a tzv. matchakingových příležitostí, jejichž cílem je konkrétní propojování potenciálních obchodních partnerů, si klade další, vyšší cíl – umístit Mezinárodní strojírenský veletrh opět na přední příčky v globálním měřítku. Pozváni jsou tak účastnici ze zahraničních partnerských organizací, spolupráce je zahájena i s mnoha obchodními komorami a vystavovatelé se tak mohou těšit na příležitosti překračující české hranice.

Klíčovou akcí bude i představení nového konceptu zahraniční spolupráce pro české firmy a organizace právě nad tématy cirkulární ekonomiky a pozvání již dnes přijala řada významných zahraničních hostů.

Máte zájem stát se součástí akce, která bude milníkem pro téma cirkulární ekonomiky v Česku? Zaregistrujte se do konce dubna a vložte do své přihlášky kód INCIEN. Tak budete zařazeni mezi firmy, které se stanou součástí nově vznikajícího atraktivního programu, dostanete příležitost přímého propojení s účastníky se zájmem o cirkulární ekonomiku a dostatečná pozornost bude věnována i Vašemu zviditelnění v rámci propagace celé akce. Navíc můžete participovat v doprovodném programu a získat zajímavé možnosti nadstardantní propagace. Návod na registraci do cirkulárního světa naleznete ZDE. 

Máte k akci dotazy nebo byste rádi svoje doprovodné aktivity zaměřili na cirkulární ekonomiku a rozšířili tak program? Ozvěte se na email Soni Jonášové (sona@incien.org).

PŘIHLÁŠKU MŮŽETE VYPLNIT ROVNOU ZDE!

It will certainly be no surprise to many of you that the focus of this year’s International Engineering Fair in Brno, Czech Republic is innovation and start-ups. However, the topic of circular economy, which is still relatively new in many spheres, has also been included as one of the themes of the fair in 2019.  The circular economy has became one of the priorities of the European Union for economic development in recent years and is at the same time a logical response to the enormous pressure of current industrial activities on natural resources and low level of reuse of secondary resources contributing to production of non-recoverable waste. This concept, together with innovation, creates incredible opportunities for a wide range of businesses. It is therefore not by chance that that the circular economy brings a new momentum to otherwise traditional industrial trade fairs.

INCIEN is proud to be a partner of this fair in 2019. We will facilitate and coordinate activities such as conferences, roundtable discussions or networking and matchmaking opportunities to interlink potential business partners. Beyond this we are also committed to a higher aim – to place the International Engineering Fair once again at the forefront of such events on a global basis. That is why participants from international partner organizations are being invited, collaboration with many Chambers of Commerce has been initiated, and exhibitors can look forward to opportunities that extend far beyond the boundaries of the Czech Republic.

A key aspect of the program will be the introduction of a new concept of international cooperation for Czech companies and organizations regarding the circular economy. A number of important foreign guests has already today accepted our invitation to participate.

Are you interested in becoming a part of this event, which will be a milestone for the theme of circular economy in the Czech Republic? Sign up and in your application insert the code INCIEN. In this way you will be included among the group of companies that will create this newly formed and attractive program; you will also have the opportunity to connect directly with participants interested in circular economy and reinforce the visibility of your company as part of the promotion of the event. In addition, you can participate in the accompanying program and gain access to interesting opportunities for additional promotion. 

Do you have any queries about the event, or would you like some of your accompanying activities, related to the topic of circular economy, to be included in the program? Please get in touch with us via Sona Jonasova email: sona@incien.org.

More information about this event you can find here: https://www.bvv.cz/msv/msv-2019/

O cirkulární ekonomice a lesnictví v Pardubicích

Dovolte nám pozvat Vás na setkání aktérů v oboru lesnictví. Cílem bude seznámit Vás s aktivitami projektu Cirkulární ekonomika jako příležitost pro Českou republiku, který probíhá v rámci projektu podpořeného Technologickou agenturou ČR s cílem vytvořit dostatečnou podopru pro tvorbu státní strategie Cirkulární Česko 2040.

Diskutovat budeme bariéry pro uplatnění principů cirkulární ekonomiky v lesnictví a možnosti jejich překonání. Akcentována bude problematika kůrovcové kalamity, která je impulsem pro nastavení konkrétních a akčních kroků na vládní úrovni, které by pomohly tuto situaci řešit efektivně a co nejrychleji a zejména se zapojením lokálních zpracovatelů a koncových zákazníků. Možnosti však vidíme i v navázání spolupráce mezi jednotlivými aktéry tak, aby dané bariéry mohly být přeměněny v příležitosti. Na diskuzi se těíme jménem zástupců Institutu Cirkulární Ekonomiky.

valve, teplo, trubky

Skončí v Česku doba skládková? To je další zajímavé téma Dnů teplárenství a energetiky

Budeme dál skládkovat nebo se podaří systém odpadového hospodářství zásadně změnit? Jaká bude role energetického využití odpadu v oběhovém hospodářství?  Je energetické využití odpadu pouze pro velké aglomerace nebo se do něj mohou úspěšně pustit i menší města? I to budou témata Dnů teplárenství a energetiky 2019 v Hradci Králové.

Směrnice Evropské unie nás mají posunout k takzvané cirkulární ekonomice. V Česku však zatím stále nakládáme s většinou komunálního odpadu tím nejhorším možným způsobem – končí na skládkách. Poslanci vložili v roce 2013 do zákona o odpadech zákaz skládkování využitelného odpadu od roku 2024, tedy 10 let poté, co novela zákona nabyla účinnosti.  Ministerstvo životního prostředí, které připravuje nový zákon o odpadech, však zřejmě navrhne odklad na rok 2030, s nímž počítá i revidovaná směrnice o skládkách odpadů. Nový zákon o odpadech by měl být v závěrečné fázi příprav a měl by být vypuštěn do meziresortního řízení v nejbližší době.

„Členské státy mají transponovat revidovanou směrnici o odpadech do národní legislativy do 5. července 2020. Pokud máme tento termín stihnout, tak je už teď pět minut po dvanácté. Pro nás je podstatné, aby nový zákon o odpadech přinesl skutečnou změnu a vytvořil stabilní prostředí pro investice. Další roky přešlapování na místě si Česká republika nemůže dovolit už proto, že kapacita stávajících skládek se rychle plní. Pokud z nich většinu odpadu rychle neodkloníme, bude nutné budovat nové, a to snad nechce kromě některých skládkařů nikdo,“ upozornil ředitel Teplárenského sdružení České republiky Martin Hájek.

Energetické využití odpadů může být pro teplárny příležitostí, jak nahradit část uhlí případně dalších paliv. Donedávna byla výstavba zařízení na energetické využití odpadu doménou pouze velkých městských aglomerací. Teď se zdá, že by na něj mohly dosáhnout i menší města a obce. Nakolik bude tento model životaschopný, se v praxi teprve ukáže, ale určitě stojí za to o něm diskutovat.

„Nově jsme se rozhodli zařadit téma využití škváry ze ZEVO v kontextu cirkulární ekonomiky. Častým argumentem odpůrců energetického využití odpadů je, že třetina původní hmotnosti odpadu stejně skončí na skládce ve formě škváry. Tento příspěvek ukáže, že to tak do budoucna být vůbec nemusí,“ uvedl Hájek.

Tradičně se konference účastní ředitel odboru odpadů Ministerstva životního prostředí Jaromír Manhart. I letos dostane slovo Petr Havelka z České asociace odpadového hospodářství a také Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky, který nově rozjel inciativu „Konec doby skládkové“. „O diskuse tedy určitě nebude nouze. Bude nás samozřejmě zajímat také názor Svazu měst a obcí i odborníků z praxe,“ uzavírá Martin Hájek.

Zdroj: Energie kolem nás

Na konferenci ODPAD ZDROJEM se představí nová česká burza druhotných surovin.

Konference ODPAD ZDROJEM v letošním roce představí i nejslibenější cirkulární inovace, které pomohou propojit producenty odpadů se zpracovateli a následně naučí obce zadávat tak, aby výrobky z recyklátu dostaly příležitost vrátit se do života v co nejkratším cyklu. A tak nemůže chybět ani nový český startup CYRKL zdrojová platforma, který věří, že dokáže pomoci uzavřít cyklus materiálů na české úrovni. Rozhovor týmu informačního portálu Zajímej.se poskytl zakladatel platformy Cyril Klepek.


Na konferenci ODPAD ZDROJEM máte v plánu představit novou zdrojovou burzu CYRKL. Co si pod tím můžeme představit?

Vytvořili jsme virtuální místo, kde se střetává nabídka s poptávkou po druhotných surovinách. Zdrojovou platformu CYRKL jsme vytvořili jako nástroj obchodování zdrojů pro firmy, obce a jiné producenty odpadů, či recyklátů. S nimi se mohou přímo spojit zpracovatelé a výrobci a efektivně se tak propojí klíčoví hráči pro uzavření pomyslného cirkulárního kruhu.

Jak a kdy Vás myšlenka této platformy napadla?

Již nějaký čas se zabývám inovacemi v cirkulární ekonomice a jedna z věcí, která mi na trhu chyběla byla právě burza nebo platforma, kde se sekundární zdroje mohou dobře obchodovat a snižovat tak transakční náklady pro udělání obchodu mezi dvěmi stranami. Uvědomujeme si ale také aktuální rizika spojená s nadměrným čerpáním primárních surovin a považovali jsme za důležité, aby vznikl funkční a uživatelsky přívětivý prostor.

Hledal jste inspiraci i v zahraničí?

Inspirace ze zahraničí samozřejmě byla, a to i fungování online platforem v jiných oblastech, než jsou jen odpady. A to zejména z důvodu, že je všeobecně známo, že tento segment není tak inovativní, jak by asi dnes bylo potřeba.

Zmínil jste, že materiály budou moci na platformě nabídnout i obce. Máte představu, jak bude celý mechanismus fungovat? Mnoho obcí má dnes uzavřenou smlouvu s odpadovou firmou, mohou vůbec obce svoje suroviny skutečně nabízet?

Je to skutečně příklad od příkladu. Někdy může odpad nabídnout přímo obec nebo regionální třídící linka, která dotřiďuje či lisuje suroviny do formy, kdy jsou vhodné i pro přepravu. Obce se dnes často potýkají se situací, že za svoz vytříděných odpadů platí více než za svoz směsného odpadu, což považuji za obrovský paradox. Proč bychom měli v domácnostech třídit a obec by za to měla doplácet? Chybí tu efektivní provázání producentů se zpracovateli a dnešní situace, kdy plasty z padesáti procent končí na skládkách, protože chybí zpracovatelská infrastruktura považuji za obrovskou inovační výzvu. Vím o mnoha firmách, které mají zájem investovat do zpracovatelských kapacit, a to i z důvodu uvědomování si současné situace v oblasti životního prostředí a věřím, že jim naše platforma pomůže dostat se ke zdrojům, které mohou využít.

Jaké jsou první reakce firem?

Projekt jsme spustili po půlroční přípravě asi před měsícem a asi tři týdny jsme platformu intenzivně testovali. První verze přijata velmi dobře, i tak bylo třeba mnoho detailů doladit. Nyní jsme vypilovali poslední verzi, která se setkává s nadšenou reakcí trhu. Samozřejmě je ale jedna věc, co Vám lidé říkají a druhá věc, co opravdu reálně udělají a za co reálně zaplatí. Proto naše řešení zatím funguje zdarma, což by mělo akcelerovat využívání platformy.

Chápeme to tedy správně, že jste s firmami spolupracovali již při tvorbě návrhu?

Ano, správně, inovace vždy začínají od potřeb firem – uživatelů, klientů. Stejně jsme připravovali i CYRKL. Nápad nosím v hlavě už delší dobu, ale v loňském květnu jsme udělali první intenzivní výzkum řešení ve světě, oslovili jsme firmy, zjišťovali jsme potřebu na trhu a také to základní – chuť se zapojit. Udělali jsme prototypy a představili je zejména firmám, které nakládají s plasty a stavebními a demoličními odpady. Pak se testovalo a testovalo až do fáze programování. To trvalo asi tři měsíce. Inovace je neustálá interakce se zákazníkem – nejinak jsme postupovali i s Cyrklem.

Zmiňoval jste plasty a stavební odpady. Jaké další materiály mají potenciál a jsou pro platformu vhodné?

U plastů a stavebních a demoličních odpadů je potenciál největší. Trh s plasty funguje, ale jsou tu velké transakční náklady, jak jsem již zmiňoval.  Málokde se potkává nabídka s poptávkou a dochází k maximalizaci recyklovaného materiálu. Stavební a demoliční odpady jsou prostorem pro start, protože se jich v Česku produkuje ze všech odpadů nejvíce, a i zde zdroje dochází, i když si to málo uvědomuje. Česko čelí faktu, že není v mnoha případech rozšiřovat těžbu kamene či písku, neboť si lidé z okolních měst a obcí, což sám chápu, na těžbu stěžují anebo těžba přímo ohrožuje dnes tak cenné zdroje podzemní vody. Naopak celkem dobře funguje trh zpracování skla a papíru, ale i zde je, jak jsem zjistil v poslední době při návštěvě zpracovatelských firem, prostor pro zlepšení. Uvidíme, kde si platforma najde svůj prostor.

Jak si vysvětlujete, že v Česku něco podobného nevzniklo již dávno?

Dříve tu již pár řešení bylo, ale nikomu se nepovedlo k řešení přistoupit dostatečně inovativně a udělat řešení jednoduché, zákaznicky přívětivé a bez blokací. Troufáme si podle posledních reakcí doufat, že nám se to podařilo.

Jaké blokace máte na mysli?

Například velké finanční bariéry pro vstup na burzy a platformy. Mnoho platforem si účtovalo velké poplatky za zprostředkování nebo fungovalo aukčním režimem, což není jednoduchá záležitost a přináší velké jistoty. Zároveň je těžké nastavit finanční udržitelnost v první fázi projektu a s tím je třeba počítat. Každá platforma přináší svoji hodnotu až když ji využívá mnoho účastníků. Vezměme si příklad Uberu a Airbnb. Ty měly hodnotu až když ji využívaly tisíce zákazníků. My máme v plánu pokrýt veškerý trh ve střední Evropě a pak teprve začne být platforma zajímavá. Pak teprve začíná vydělává a může se uživit, ale to není naše priorita do začátku.  Pro nás je důležité vyřešit současnou situaci v Česku a poukázat, že není správné odpady skládkovat jen proto, že je to dnes nejlevnější varianta. Jedná se o nástroj, který pomůže ne narovnat, ale zacirkulovat materiálové toky tak, jak je to správné. Dnes tedy testujeme odezvu v rámci pilotní fáze, a to nám umožňuje testovat trh. Tato fáze poběží nějaký čas a následně máme připravené další inovativní kroky, ale to si zatím, pochopitelně, necháváme pro sebe.

Tak závěrem tedy otázka závěrem, co je Vaše největší motivace a proč jste se projektu začali věnovat?

Myslím si, že český odpadový trh a nastavení vztahů mezi obcemi, firmami a dalšími články v řetězci nepatří do roku 2019.  Stejně jako ostatní trhy, tak i tento trh čeká jistá evoluce a jsem přesvědčen, že CYRKL může být cennou součástí této změny, kdy přestaneme s cennými zdroji nakládat bez užitku. Nastává doba, kdy odpad se stává zdrojem.


Cyril Klepek vystudoval ekonomii a hospodářskou ekonomiku na VŠE, kde pokračoval i v doktorském studiu. Studijně měl možnost navštívit Umea University ve Švédsku a Otago University na Novém Zélandu. Pracoval ve společnosti Raiffeisenbank na pozici inovačního projektového manažera. V útvaru Corporate strategy měl na starosti nové nápady na produkty a služby a zároveň řízení strategické iniciativy – vybudování firemního poradenství. V minulosti se zúčastnil série HCD workshopů Direct People, což zcela zásadním způsobem změnilo jeho pohled na byznys a inovace a ve společnosti Direct People nyní působí jako Senior Innovation Designer.

 

Netankovat CNG, jezdím na bioplyn

Biometan – jak nastavit podporu, aby byl nastartován zdravý rozvoj? To zásadní se ukrývá v detailu.

V návrhu novely zákona 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie (POZE) se objevila provozní podpora formou zeleného bonusu pro výrobce biometanu. Jedná se o velmi důležité opatření, které by mělo, spolu se zdražením/ukončením skládkování, konečně nastartovat energetické a materiálové využití bioodpadu v České republice.

Z bioodpadu se dá vyrobit biometan identický se zemním plynem

Z jedné tuny bioodpadu – například ze zbytků z restaurací – je možné vyrobit v odpadové bioplynové stanici přibližně 74 m3 biometanu. Biometan je identický se zemním plynem, liší se pouze svým původem. Stovky tisíc tun bioodpadu každý rok však končí na skládkách nebo ve spalovnách. Na skládce vlhký bioodpad přispívá ke znečišťování životního prostředí nebezpečnými průsaky a při jeho rozkladu vzniká metan, který nekontrolovaně uniká do ovzduší, kde působí jako silný skleníkový plyn. Vlhké bioodpady ve spalovně zase snižují výhřevnost směsného odpadu, jejich spálením je zmařena jejich materiálová a energetická hodnota.

Čistý pohon pro MHD

Kdybychom vlhký bioodpad zpracovali v odpadových bioplynových stanicích, vyrobeným biometanem bychom mohli v ČR pohánět tisíce autobusů na CNG nebo osobní a nákladní vozidla, která nyní jezdí na zemní plyn. Hlavní cílovou skupinou pro příjem zeleného bonusu jsou  především města, která se rozhodnou své bioodpady zpracovávat efektivně a vybudují si odpadové bioplynové stanice. Města také mohou na biometan přeměnit bioplyn, vznikající při zpracování kalů na čistírnách odpadních vod. Z bioodpadů od občanů a firem v daném městě tak vznikne něco užitečného, co slouží zase občanům a firmám v daném území. Zbytek po zpracování bioodpadů je navíc kvalitním přírodním hnojivem, které je mnohem ekologičtější než průmyslová hnojiva. Bioodpady tak mohou být zcela využité – energeticky i materiálově v duchu principů cirkulární ekonomiky.

Dobře nastavený zelený bonus může nastartovat rozvoj produkce biometanu

Návrh novely zákona o POZE však aktuálně počítá se zeleným bonusem pouze pro výrobny napojené na síť zemního plynu, kam by dodávaly veškerou svoji produkci biometanu. Provozovny, které na síť napojené nebudou, by žádný zelený bonus nedostaly. Toto opatření diskriminuje smysluplné projekty, které jsou schopné veškerý vyrobený biometan udat v místě vzniku – například projekty měst, které biometanem pohání vozidla technických služeb, autobusy na CNG a ještě umožní volný prodej veřejnosti přes výdejní stojan. Vzhledem k vysokým investičním nákladům napojení do sítě zemního plynu by mohly vzniknout pouze velké projekty s roční produkcí v milionech m3 biometanu, protože menší projekty by, díky investiční náročnosti budování plynovodu, nedávaly smysl.

Pokud toto omezení v zákoně nakonec zůstane, žádného rychlého rozvoje produkce biometanu se v České republice nedočkáme. Stavba plynovodu a soubor zařízení pro úpravu biometanu před vtlačením do sítě je nákladná investice, jejíž realizace může trvat několik let, zvláště výkup pozemků a vyřešení potřebných povolení pro stavbu plynovodu je běh na dlouhou trať. Naproti tomu, pokud se město rozhodne využít část bioplynu, produkovaného na své čistírně odpadních vod k vyčištění na biometan k pohonu svých městských vozidel, může do několika měsíců již tankovat ekologické palivo vlastní výroby. O tom jsme se mohli přesvědčit i na příkladu prvního takového provozu v České republice, v Brně byla na čistírně odpadních vod instalovaná kontejnerová jednotka na úpravu biooplynu na biometan. Už 3 měsíce od přivezení kontejneru s technologií došlo k prvnímu tankování CNG do autobusu. Jedná se o smysluplný projekt lokálního využití surovin, který by však, podle návrhu zákona o POZE, neměl mít nárok na zelený bonus. Bez zeleného bonusu však takový projekt nemůže vzniknout.

Pokud by byl zelený bonus určen pro všechny výrobny – napojené i nenapojené na síť zemního plynu – podařilo by se zmobilizovat i existující kapacity bioplynových stanic, které by mohly navýšit svoji produkci zpracováním bioodpadu ze svého okolí a navýšenou produkci bioplynu použít k výrobě biometanu pro lokální využití. Toto je nejrychlejší cesta, jak se ke zdravému rozvoji kapacit na výrobu biometanu dostaneme, avšak zásadním předpokladem je podpořit všechny smysluplné projekty – nejen ty s napojením do sítě zemního plynu.

Petr Novotný